Ve dnech 20. a 21. dubna Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse ukončilo svou pražskou část sezony v kostele sv. Anny – Pražské křižovatce. Ke spolupráci si soubor přizval i mezinárodně uznávanou italskou sopranistku Raffaellu Milanesi. Na programu s titulem Il delirio amoroso byla představena vokální i instrumentální tvorba barokního skladatele Georga Friedricha Händela.
Večer zahájila instrumentální skladba Concerto grosso d moll op. 3 č. 5 HWV 316 ze sbírky šesti koncertů, které byly vydány hudebním nakladatelem Johnem Walshem roku 1734 v Londýně. V těchto sbírkách koncertů Händel především navazuje na zakladatele formy concerta grossa Arcangela Corelliho, která je založená na zvukovém a barevném kontrastu.
Sehranost celého hudebního tělesa byla opět podpořena precizně odvedeným výkonem. Václav Luks tentokrát dirigoval orchestr zpoza varhanního pozitivu, na který sám hrál. Pro posluchače jistě zajímavý a nepříliš obvyklý moment.
Poté následovala Händelova kantáta Armida abbandonata HWV 105, která byla zkomponována pro markýze Ruspoliho v roce 1707. Námět vychází z eposu La Gerusalemme liberata (Osvobozený Jeruzalém) od Torquata Tassa a vypráví legendu o saracénské princezně a kouzelnici Armidě a její lásce ke křesťanskému rytíři Rinaldovi. Händel se v díle soustředil na Armidin hněv v momentě, kdy zjistí, že ji Rinaldo opustil. Rozzuřená Armida svolává přírodní živly, aby ji pomstily. Obratem ale připouští, že Rinalda stále miluje, a v závěrečné árii v tempu siciliany prosí boha lásky, aby ji zbavil jejího břímě.
Náročného sopránového sóla se velmi dobře zhostila Raffaella Milanesi. Celý svůj part zpívala zpaměti a s velmi dobrou výslovností. Zpočátku sice byla u ní znát drobná nervozita, s postupem času se však úplně vytratila. Ve vyšších polohách lehce patrný hlasový strop byl převážen působivým dojmem z jejího příjemného hlasu dokonale souznějícím s doprovodem a akustikou kostela. K celkové věrohodnosti přednesu pravděpodobně přispělo i její velmi osobité vyjadřování prožitku.
Po vokálním vstupu přišlo na řadu Concerto grosso a moll op. 6 č. 4 HWV 322 z druhé sbírky dvanácti Händelových koncertů, které poprvé vyšly tiskem roku 1739 u Johna Walsche v Londýně. Struktura díla je poměrně neobvyklá, skládá se ze čtyř vět a jeho druhá věta Allegro má formu fugy. V poslední větě Allegro se objevuje přepracovaná hudba sopránové árie É si vaga del tuo bene z Händelovy opery Imeneo HWV 41.
Před pomyslným vrcholem večera – kantátou Ero e Leandro — ještě zazněla francouzská ouvertura k duchovní kantátě Donna, che in ciel di tanta luce splendi HWV 233 z roku 1707. Následující kantáta pro soprán, dva hoboje, smyčce a basso continuo vznikla ve stejném roce a patrně byla původně složena pro kardinála Ottoboniho. Děj vychází ze známého antického příběhu o tragické lásce mládence Leandra a Héro, kněžky bohyně Afrodité. Provedení Raffaelly Milanesi až mrazivě podtrhlo tragičnost příběhu.
Výkony všech zúčastněných interpretů posluchači ocenili dlouhotrvajícím potleskem. A na oplátku ze strany umělců bylo nadšené publikum odměněno ještě dvěma přídavky.
V nadcházející sezoně se soubor opět vrátí do Dvořákovy síně Rudolfina, pouze dva koncerty, z nichž jeden je mimořádný a druhý silvestrovský, se budou konat v kostele sv. Šimona a Judy.
Hodnocení autorky recenze: 80%
Georg Friedrich Händel: Il delirio amoroso
Dirigent: Václav Luks
Raffaella Milanesi (soprán)
Collegium 1704
20. a 21. dubna 2016 kostel sv. Anny – Pražská křižovatka Praha
(psáno z koncertu 21.4.2016)
program:
Georg Friedrich Händel:
– Concerto grosso d moll op. 3 č. 5 HWV 316
(Largo – Allegro – Adagio – Allegro ma non troppo – Allegro)
– Armida abbandonata HWV 105
– Concerto grosso a moll op. 6 č. 4 HWV 322
(Larghetto affetuoso – Allegro – Largo e piano – Allegro)
– Donna, che in ciel HWV 233
– Ero e Leandro HWV 150
