Collegium 1704 okouzlilo Mesiášem

Händelův Mesiáš jako jedna z nejzásadnějších skladeb barokního oratorního repertoáru je pro Collegium 1704 velmi významným dílem, ke kterému se pravidelně vrací. Milníkem je v březnu 2018 pořízená živá nahrávka z provedení v pražském Rudolfinu, která vyšla na CD. Okolnostmi mimořádná pak byla série koncertů v září 2020, kdy soubor s Mesiášem vystoupil v Praze, v Drážďanech a na festivalech Concetus Moraviae, Lípa Musica a Svatováclavském hudebním festivalu.

Mesiáš nebyl zamýšlen pro velký orchestr a sbor. Kolosální provedení s mnoha desítkami nebo stovkami účinkujících se začala objevovat až po Händelově smrti. Pro Dublinskou premiéru v roce 1742 počítal Händel jen se smyčci, trumpetami a continuem, při dalších uvedeních byly přidány hoboje a fagoty. Václav Luks využívá kompaktní obsazení početně odpovídající dobové praxi. Orchestr tentokrát čítal dvacet čtyři hráčů (oproti vzpomínané nahrávce byl kontrabas a fagot obsazený po jednom hráči), sbor byl po pěti zpěvácích v hlasu.

Pod Luksovým důsledným vedením, které sleduje kontrasty na větších i menších plochách, zazněl Mesiáš v provedení spojujícím monumentalitu, elegantní lehkost i intimní vroucnost. Nositeli těchto kvalit byli zejména sbor a orchestr. Náležitě vynikla proměnlivost jednotlivých sborových částí jako například kontrast ztišeného sboru a cappella s tutti v „Since by man came death“. Celkově je třeba u sboru ocenit sjednocenost hlasů, zřetelnost deklamace, dynamické rozpětí a většinou též i preciznost a lehkost většiny koloraturních pasáží. Zvláště lze vyzdvihnout soprán, který zněl jistě a kultivovaně v jakékoli dynamice. Znamenitě vyšla třeba poměrně náročná část „His yoke is easy“, která výrazně exponuje jednotlivé sborové hlasy. Orchestr hrál s minimem nepřesností a vytříbeně frázoval (a to i v druhém plánu, když byl partnerem sólovému hlasu) například v árii „How beatiful are the feet of them“.

Sólistické obsazení z větší části vsadilo na již osvědčené spolupracovníky. Vynikající polský tenorista Krystian Adam, který se podílel i na zmiňované nahrávce, má za sebou spolupráce s takovými osobnostmi staré hudby, jako jsou John Eliot Gardiner, Giovanni Antonini nebo Rinaldo Alessadrini. V händelovském repertoáru v Česku vystupoval nejen s Collegiem 1704 (Mesiáš, Izrael v Egyptě), ale též se souborem Czech Ensemble Baroque (Saul, Alexandrova slavnost). Krystian Adam má mimořádně atraktivní, tmavěji zabarvený hlas, který dokáže skvěle dynamicky tvarovat. Své široké výrazové možnosti ovšem tentokrát (oproti svému výkonu na nahrávce) poněkud nadužíval. Snaha o explicitní výrazové ztvárnění a hra s dynamikou až trochu narušovaly jednotu některých čísel i celistvost jednotlivých pěveckých frází a někdy dokonce pěvce vedly k distonaci (například accompagnato „Thy rebuke hath broken His Heart“). Podání árií „Ev’ry valley shall be exalted“ v úvodu a „Thou shalt break them with rod of iron“ ve druhé části oratoria ovšem bylo skvělé.

I italský basista Luigi De Donato má za sebou opakovanou spolupráci s Collegiem 1704. Zcela čerstvě vydané je CD Polifemo, jehož program soubor představí na posledním abonentním koncertě sezóny 15. dubna. De Donato vsadil vše čistě na kvality svého sytého, zvučného basu. Ty skutečně v áriích „The people that walked in the darkness“ a „Why do the nations so furiously rage together“ efektně předvedl. Méně jej však zajímal text. Jeho výslovnost anglického textu (kde znělé konsonanty mají být skutečně znělé) by šlo označit jako ledabylou.

Umírněný, spíše introvertní projev sopranistky Deborah Cachet, která se podílela například na Luksově nahrávce Rameauovy opery Les Boréades, se dobře uplatnil nejen ve zklidněných áriích, jako je „I know that my Redeemer liveth“. Slavné „Rejoyce greatly, O daughter of Zion“, v jejím podání nepůsobilo jen jako pěvecká exhibice, ale získalo větší duchovní závažnost. Zdálo se však, že by zde pěvkyně uvítala poněkud mírnější tempo.

Velmi příjemným překvapením byl výkon altistky Avery Amereau. Na CD byl altový part svěřen kontratenoristovi Benno Schachterovi. Obsazení altistkou i kontratenoristou má své opodstatnění. Při Dublinském uvedení oratoria se v sólových úlohách (ještě bez árie „But who may abide the day of His coming“, která byla přidána později) uplatnila zpěvačka a herečka Susanna Maria Cibber i mužští (chlapečtí) sólisté. Altový part nadto při dalších provedeních zpívali i kastráti. Amereau pro part v Mesiáši vhodně disponuje ušlechtile znělými hloubkami je rovněž schopna docílit velké výrazové intenzity. Jak v árii „But who may abide…“, tak v árii „He was despised“ (trochu narušované hlasitým kašlem z pódia i auditoria) to byly klidnější části, které v jejím podání vyzněly o něco přesvědčivěji.

Tento Luksův Mesiáš byl celkově mimořádným zážitkem, který publikum náležitě ocenilo ovacemi vestoje. Dostalo se mu i přídavku. Hallelujah, na které se do sboru včlenili i sólisté, bylo triumfálním zakončením večera.

Hodnocení autora recenze: 90%

Mesiáš
19. března, 19:30 hodin
Praha, Rudolfinum

Program:
Georg Friedrich Händel: Mesiáš, HWV 56

Obsazení:
Deborah Cachet – soprán
Avery Amereau – alt
Krystian Adam – tenor
Luigi De Donato – bas

Collegium vocale 1704
Collegium 1704

Helena Zemanová – koncertní mistr
Václav Luks – dirigent