Collegium Marianum: Fasch znovunalezený

Pole staré hudby dává ohromnou možnost objevovat zapomenuté a polozapomenuté skladby známých i méně známých skladatelů. Část z nich leží neprozkoumána v archivech a knihovnách, ale jak řekl nedávno vnašem rozhovoru Ondřej Macek (celý rozhovor s objevitelem Vivaldiho oper naleznete zde): „skutečné objevy leží vzorně zkatalogizovány a každému zájemci snadno dostupné.“ Ansámbly staré hudby mají jedinečnou možnost vdechnout těmto skladbám druhý života potěšit sebe i publikum a ještě připsat do programu slova „novodobá premiéra“. V pondělí 9. května v Praze zazněla po více než dvě stě padesáti letech Suita Johanna Friedricha Fasche.

Johann Friedrich Fasch se narodil v roce 1681 v Buttelstedtu u Výmaru v kantorské rodině. Fasch se od mládí vzdělával v hudbě, do mutace zpíval jako soprán v kostele, hrál na housle a klávesové nástroje. Mezi jeho známější učitele patřil Johann Kuhnau. Ještě jako student založil kapelu „Collegium musicum“, složenou také převážně ze studentů, s níž s úspěchem prováděl vlastní skladby. Již v této době si Fasch získal určitou vážnost, dostával zakázky od různých knížecích dvorů, mimo jiné i na několik oper. Uspokojivé místo se mu však nalézt nepodařilo, a tak v roce1721 odjel do Prahy, kde získal post skladatele v kapele hraběte Morzina. Tento šlechtic byl známým milovníkem hudby, slavné Čtvero ročních dob mu dedikoval Antonio Vivaldi. Již následujícího roku Fasch ale získal místo dvorního kapelníka anhaltsko-zerbtského dvora, kde setrval až do své smrti v Zerbstu roku 1758. Za svůj život napsal velké množství skladeb od děl komorních, přes symfonie, kantáty až po velké mše. Zajímavé je, že ani jedna z nich za jeho života nevyšla tiskem. Často bývá ve Faschových životopisech zmiňována skutečnost, že si jeho hudby vážil i Johann Sebastian Bach, v jehož sbírce not se nalezlo i několik opisů Faschových skladeb. Stylově stojí Fasch mezi barokem a raným klasicismem jako reprezentant tzv. galantního slohu.

Suita pro dvě příčné flétny, dvoje housle, violu, fagot a basso je vtipná, asi čtvrthodinová skladbička. Autor v její Ouvertuře předepsal virtuózní dialog dvou fléten, v Gavottě zase rozhovor flétny a fagotu, na který báječně hrála Kamila Marcinkowska. Jedna z dalších vět zase přinesla soupeření dechových nástrojů se smyčci, z nichž některé se snažily prosadit vehementním pizzicatem, což byl pěkný a humorný prvek. Moto jarní řady Collegia Marianum totiž znělo „Celý svět je divadlo“ a podtitul večera „Burleska“dokazoval, že děj téměř divadelní může zprostředkovat i komorní ansámbl. Potvrdila to i další skladba, tentokrát od Georga Philippa Telemanna Ouverture „Burlesque de Quixotte“, která mimo jiné ukázala, jak nepřesný je stále používané označení „vážná hudba“. Známější Telemannovo dílo je totiž neodolatelně nevážné. Jednotlivé části zvukomalebně napodobují některé motivy Cervantesova románu. Po předehře, v níž se blýskly hlavně housle a fagot, následovalo probuzení a útok na větrné mlýny (od klidného piana do bouřlivé a rychlé hudby s repetitivními rázy pomyslných „lopatek“), dále například vzdychání hrdiny kvůli Dulcinele (vzdechy smyčců) a nakonec jeho neklidný spánek.

Collegium Marianum
Lenka Torgersen, Vojtěch Semerád – housle
Veronika Jíchová – viola
Hana Fleková – violoncello
Kamila Marcinkowska – fagot
Sebastian Knebel – cemballo
Lukáš Verner – cembalo
Jana Semerádová – flauto traverso, umělecká vedoucí
Barokní knihovní sál Collegium Marianum, Praha, 9. května 2011

rogram:
Johann Friedrich Fasch
– Suite à 2 flauti traversieri, 2 violini, viola, fagotto e basso in g (Fwv K:g 1a)
– Triosonata à flauto, Violino e basso in G (Fwv N:G 2)
– Concerto à 2 flauti in D (Fwv L:D 9)
Georg Philipp Telemann
– Ouverture „Burlesque de Quixotte“