Jana Kmiťová žije a pracuje ve Vídni. Prezentuje se i jako básnířka a malířka. Od skladby Winterblätter (Zimní listí) pracuje s vlastními texty. Podle jejího vyjádření jí to mj. umožňuje, aby vznikal text a hudba ve vzájemné inspiraci.
První skladba, kterou Hana Dohnálková pro koncert vybrala, Studie pro flétnu, housle a klavír z r. 1997, vznikla na začátku studií Jany Kmiťové na VŠMU v Bratislavě u Dušana Martinčeka. Už v té době nabrala její tvorba osobitý charakter, typický svou poetickou vybroušeností, kontrasty a rozmanitostí výrazu, kterého dosahuje promyšleně a úsporně. Podnětem šesti studií byly básně haiku slovenského autora Jána Štrassera, pro kterého je haiku hlavním vyjadřovacím, mnohdy i vtipným prostředkem. Nevíme, jestli podnětem byly konkrétní haiku, nebo jen jejich forma a nálada, ale to není důležité. Každá z těchto hudební črt je jakousi paralelou japonských maleb, složených z jemných i dynamických tahů, bodů a ploch na prázdném pozadí, v hudbě vyjádřeném tichem.
První ze studií začíná užitím struny klavíru jako drnkacího nástroje, glissandem houslí ve vysoké poloze. Plyne pomalu, klavír zabarvuje. Druhá v rytmickém fortissimu je stručnou interjekcí. Třetí je plná chvějícího se zastřeného zvuku, navozujícímu smutek, ve čtvrté je trylek jakýmsi záchytným bodem v nejistém prostoru. Pátá je díky jemným běhům v klavíru impresivně barevná, poslední šestá přináší více zvolených prostředků – tahy v klavíru, body v piccicatech houslí a akcentech klavíru, nakonec kompozice jemně vyvane. Nejsou to jen jednotlivé studie, ale už v druhé črtě posluchači chápou, že autorka vnímá energetickou vyváženost celku, že disponuje přirozeným citem a vynalézavostí obecnějšího charakteru. Zřejmě, zcela logicky, získala skladatelka už během studií v r. 2000 stipendium japonské nadace Nippon a hned po studiích účinkovala opakovaně v Japonsku. V provedení Lenky Řeřichové (flétna), Romana Hraničky (housle) a Martina Fily (klavír) zazněla skladba čistě a soustředěně.
Skladatelka v rozhovoru z 11. května 2020 uvedla, že na začátku stojí v její tvorbě vždy nějaký silný podnět, zajímá se o různé možnosti zrodu nového hudebního materiálu, dispozice nástrojů a jejich kombinací, ráda pracuje „na bázi spontánních technik“, které následně analyzuje a je pro ni „důležitá přesná a srozumitelná architektura skladby.“ (zdroj: https://hc.sk/hudobny-zivot/clanok/rozhovory/1513-jana-kmitova-nebojim-sa-riskovat-a-skusat-napady).
Druhá skladba večer Na dne ďna pro klarinet a klavír z r. 1998 v provedení Jindřicha Pavliše a Martina Fily také vznikla ještě za doby studií, tentokrát ve Vídni, a to v období, kdy autorka, podle vlastního vyjádření, neměla ještě osvojený jazyk, ani prostředí. Byla zkomponována z podnětu klarinetisty Matěje Kozuba, který ji také ve Vídni spolu s Judit Varga premiéroval.
Jak sama uvádí, v pozadí skladby je nálada, kterou si můžeme z průběhu kompozice tlumočit jako pocit určité izolovanosti, střídaný záplavou až chaotických dojmů. Skladba začíná úderem klavíru ve fortissimo s doznívající aurou. Poté epizody postupně kumulují zvuk z jednoduchého drženého tónu klarinetisty do zahuštěné záplavy až chaotických zvuků klavíru. Napětí vzroste a zase opadne.
Jindřich Pavliš díky své vícežánrové praxi dokáže i herecky uchopit komunikační a emotivní smysl skladby. Jeho držený a zesilovaný tón vypadá jako osamělá naléhavost, třikrát vyštěknutý akcent, při kterém se otáčí ke klavíru, lze pochopit jako výkřik – „nerozumíš?“ Tak, jak skladba začala určitým „nárazem reality“, má otevřený tichý konec…
Třetí kompozice, kterou dramaturgyně vybrala má opět odlišný charakter. Abschiedsfragmente (Fragmenty rozloučení) pro hoboj a smyčcový kvartet z r. 2006 jsou jakousi „rozlučkou“ s minulostí, nejen hudební. Chorálová stylizace smyčcového kvarteta je nostalgickou připomínkou kulturních kořenů. Hobojové sólo (Lenka Filová) je sladce a melancholicky krásné, stejně jako kvartetní melodické téma. Dobře by se hodilo k nějakému filmu, ale v dalším průběhu se postupně krása rozpadá na jednotlivé fragmenty a ačkoli se obě složky, zejména kvartet, snaží navodit uplynulou atmosféru klidné harmonie, komunikace se rozpadne.
Druhá skladatelka večera Lenka Novosedlíková je zároveň autorkou i performerkou na bicí, zakladatelkou ženské formace Alia Amnis (Další proud) i členkou mnoha souborů (Cluster ensemble, VENI ensemble, Bratislava improvisers Orchestra, Urban Hudák, MCP Trio ad.), organizátorkou akcí, zakladatelka festivalu soudobé tvorby AsynChrónie, spolupracuje s divadlem. Hana Dohnálková vyzdvihla její schopnost postarat se tímto všestranným a aktivním přístupem o vlastní kariéru, inspirovat své kolegy a sdílet s nimi příležitosti.
Skladatelka sama charakterizovala svoji tvorbu takto: „Moju hudbu by som identifikovala ako prácu s rytmickými štuktúrami, skoro v každéj kompozícii hľadám rytmické kombinácie, nepravidelnosť v pravidelnosti a naopak. Velmi často pracujem s konceptuálními ideami v skladbe, nechávam otvorenosť či už danú inštrukciami, grafickými prvkami alebo improvizáciou. Mám to šťastie, že skladby môžem písať pre ansámble, v kterých hrávam jako perkusionistka, kde svoju hudbu môžem stále kreovať počas skúšok a prispôsobovať jednotlivým hráčom a ich nástrojovým a zvukovým možnostiam. Išpiráciou mi bývajú aj samotné hudobné nástroje a ich možnosti, v neposledním radě pravdaže aj hráči…“
Hned první uvedenou skladbu večera z r. 2021 VPD pro housle, klavír a violoncello autorka přizpůsobila návrhu dramaturgyně v obsazení. VPD je totiž zkratkou violin, piano, double bass. Tento večer poprvé bylo provedeno s violoncellem (Balázs Adorján) namísto kontrabasu.
Úvodní část pracuje ve vysoké dynamice s rytmickými vzorci a je náročná na rytmo-metrickou souhru, do toho housle naznačují sobě vlastní melodický motiv. Ve střední části jako by se nástroje snažily doteky formulovat nějaké melodické motivy, nachází je housle, poté violoncello, klavír, vypadá to na aproximaci. Vrací se úvodní rytmické vzorce, gradující dynamicky i výškovou transpozicí. Autorka k tomu poznamenala, že skladbu konzultovala s původními interprety, aby zjistila, co je možné. Provedení (Roman Hranička – housle, Martina Fila – klavír, Balász Adorján – violoncello) na tomto večeru velmi ocenila.
Další vybraná skladba Chamber Music I pro 2 libovolné skupiny hráčů z r. 2020 patří k jejím volným kompozicím. Ukázala v ní práci s jemně valérovanou barevností. Ona sama má v oblibě hru na melodické bicí nástroje, zde zastoupené vibrafonem, na který hrála. Performeři byli částečně rozmístěni v prostoru, což při dispozici sálu ve Švandově divadle šlo uskutečnit jen částečně.
Hráči vytvářejí dvě skupiny s drženými komplexními chvějivými souzvuky, z jejichž barvy v načasovaných zvukových objektech vystupují sem tam náznakové linie. Celkem asi šestiminutová skladba dospěla ke konsonanci a vytvořila krásnou meditativní náladu.
Poslední kompozice Allusion (Narážka) to U.H. pro 4 hráče a elektroniku z r. 2022 byla napsána pro vlastní soubor Alia Amnis, zde v provedení většího ansámblu. V elektronické stopě slyšíme materiál z díla Juraje Vajó a jeho improvizačního uskupení Urban Hudák s připomínkou flétnistky N. Kötelešové. Úvodní elektronika je rytmická, do ní přistupují údery vibrafonu. V gradaci připomíná ansámbl mumraj, ve které je zajímavou složkou ženský vokální projev Lenky Filové přecházející od kultivovaného zpěvu v interjekce a expresivní řev. Po ztišení se rozvíjí jakási zvuková intarzie a vše připomíná odeznívající surreální sen. Závěr skladby patří elektronice se záznamem altového zpěvu, tepem, zvuk odchází a sál se setmí.
Každá ze skladeb tohoto večera byla svébytná, zajímavá a čitelná i bez vysvětlování a komentářů. Myslím, že si posluchači odnášeli dojem, že se setkali s uměním, které je osvěžilo a zaujalo a že obě autorky mají potenciál nacházet nové a nové inspirace všude kolem sebe a také mají schopnost to, co je zaujalo, předat. Účinkující, členové PKF-Prague Philharmonia, k tomu se zaujetím přispěli.
Cyklus soudobé hudby S/4 PKF – Prague Philharmonia
14. března 2024, 19:00 hodin
Švandovo divadlo, Praha
Program:
Jana Kmiťová: Studie pro flétnu, housle a klavír (1997)
Lenka Novosedlíková: VPD pro housle, klavír a violoncello (2021)
Jana Kmiťová: Na dne dňa pro klarinet a klavír (1998)
Lenka Novosedlíková: Chamber Music I pro 2 libovolné skupiny hráčů (2020)
Jana Kmiťová: Abschiedsfragmenta pro hoboj a smyčcový kvartet (2006)
Lenka Novosedlíková: Allusion to U.H. pro 4 hráče a elektroniku (2022)
Účinkující:
Lenka Reřichová – flétna
Lenka Filová – hoboj
Jindřich Pavliš – klarinet
Roman Hranička – housle
Iva Středová – housle
Daniela Bryndová – viola
Balázs Adorján – violoncello
Martin Fila – klavír
Lenka Novosedlíková – vibrafon
Hana Dohnálková – průvodní slovo a moderace
