Bylo to 18.května 1909, kdy se poprvé veřejně představila Ďagileva společnost Les Ballets russes, a to v pařížském Théatre du Chatelet. Hrál se jednoaktový balet Le pavillon d’Armide, ve kterém v choreografii Michaila Fokina a hudbu Čerepninovu tančili Vera Coralli, Václav Nižinskij a Michail Mordkin. Doplněný byl Poloveckými tanci z Borodinovy opery Kníže Igor, rovněž ve Fokinově choreografii. Výsledek? Les Ballets russes v očích publika doslova triumfovali. Právě tímto večerem se tak započala ve vývoji moderního baletu zcela nová etapa, vyznačující se novým nábojem, originální invencí, energickou tvořivostí a technikou.
Zatímco mladý ruský venkovský aristokrat Sergej Pavlovič Ďagilev byl iniciátorem a hlavním vůdcem společnosti Les Ballets russes, praktickým realizátorem byl hlavně choreograf Michail Fokin. Klíčový úspěch Ďagileva tkví přitom v tom, že dokázal dát dohromady různé umělecké individuality, přesvědčit je a důsledně propojit ve třech hlavních stavebních kamenech moderního baletu – v hudbě, dekorativní malbě a tanci.
Velkým objevem se pro Les Ballets russes stal například Igor Stravinskij, kterému právě jeho spolupráce s Ďagilevem přinesla velké uznání. Prvním Stravinského dílem, které Les Ballets russes uvedli, byl Pták Ohnivák, opět v choreografii Fokinově.
Přesně po sto letech teď pařížská Národní opera přišla s obnoveným nastudováním několika legendárních choreografií uskupení Les Ballets russes, které od poloviny prosince uvádí na scéně Palais Garnier, a které teď díky přímému přenosu mohli shlédnout diváci řady zahraničních kin.
Velkým objevem se pro Les Ballets russes stal například Igor Stravinskij, kterému právě jeho spolupráce s Ďagilevem přinesla velké uznání. Prvním Stravinského dílem, které Les Ballets russes uvedli, byl Pták Ohnivák, opět v choreografii Fokinově.
Návštěvníci vystoupení Les Ballets russes si velmi brzy zvykli, že každý nový titul souboru je něčím originální, ať už to byl například Petruška, Faunovo odpoledne či Svěcení jara.
Přesně po sto letech teď pařížská Národní opera přišla s obnoveným nastudováním několika legendárních choreografií uskupení Les Ballets russes, které od poloviny prosince uvádí na scéně Palais Garnier, a které teď díky přímému přenosu mohli shlédnout diváci řady zahraničních kin.
O kvalitách původních choreografií, scénických výprav a v neposlední řadě hudby netřeba pochybovat, dodnes tituly Les Ballets russes uchvacují při stále nových nastudováních souborů po celém světě další a další generace diváků. Originalita a až neskutečně dokonalá syntéza všech složek přitom i teď doslova bere dech. Stejně tak netřeba pochybovat o kvalitách baletního souboru pařížské Národní opery, který se ve večeru přenášeném do kin představil v premiérovém obsazení, kdy řadu jeho špičkových tanečníků mohou i diváci u nás znát díky baletním záznamům i dokumentům na televiznímu kanálu Mezzo. Těžko přetěžko upřednostňovat jednu ze čtyř uvedených choreografií před těmi zbylými. Kdyby přece jen, moje osobní volba padne na Petrušku a také Fauna. Pochvalu určitě zaslouží i orchestr pařížské opery. Skutečně nádherný večer.
Ballets Russes
Fokine/Nijinski/Massine
Opéra national de Paris
Dirigent: Vello Pähn
premiéra 12.prosince 2009
přímý přenos do kin 22.12.2009
Carl Maria von Weber:
Le Spectre de la Rose
Choreografie: Michail Fokin
Scéna a kostýmy: Léon Bakst
Sólisté Mathias Heymann, Isabelle Ciaravola
Claude Debussy:
L’apres-midi d’un Faune
Choreografie: Václav Nižinský
Scéna a kostýmy: Léon Bakst
Sólisté Nicolas Le Riche, Emilie Cozette
Manuel de Falla:
Le Tricorne
Choreografie: Leonid Mjassin
Scéna a kostýmy: Pablo Picasso
Sólisté Jose Martinez, Marie-Agnes Gillot
Andrea Hill (mezzosoprán)
Igor Stravinskij:
Petruška
Choreografie: Michail Fokin
Scéna a kostýmy: Alexandre Benois
Sólisté Benjamin Pech, Clairemarie Osta, Yann Bridard, Stéphane Phavorin