Dalibor Jenis si nejvíc cení svého Rodriga v La Scale

Další z celé řady nadmíru úspěšných slovenských operních sólistů současnosti. Bratislavský rodák, barytonista Dalibor Jenis má za sebou nejen tamní Konzervatoř, ale také studium na Accademia Italiana v Osime. Sólistou Slovenského národného divadla se stal v roce 1991. Do paměti tamních diváků se začal výrazně zapisovat velmi brzy, a to svým Hrabětem ve Figarově svatbě, Eugenem Oněginem, Marcellem v Bohémě, Wolframem v Tannhäuserovi, Rodrigem v Donu Carlosovi a v neposlední řadě Donem Giovannim. Úspěchy ale záhy začaly přicházet i v zahraničí. Dnes má Dalibor Jenis na svém kontě snad všechny přední evropské operní domy, které ho navíc zvou opakovaně, a to i do těch nejprestižnějších a nejostřeji sledovaných produkcí. Za všechny uveďme loňskou zahajovací premiéru La Scaly, Verdiho Dona Carlose. Rodriga v podání Dalibora Jenise tak sledovali v přímém přenosu statisíce televizních diváků doslova po celém světě.

Ještě před operou jste zpíval s big beatovou kapelou, existují i záznamy vašeho tehdejšího zpívání. Váš tehdejší hlas zněl ale úplně jinak, než jak zpíváte teď. Naprosto jinak, jakoby patřil úplně někomu jinému. Povězte, hodně jste tehdy při „přechodu“ do opery musel na technice, způsobu zpěvu zapracovat? Jak obtížné ono „přehození výhybky“ bylo?

Bolo to velmi jednoduché a prirodzené, v čase keď som sa venoval lahšiemu žánru som mal 17 rokov a preto môj hlasový aparát nebol ešte definitívne vyvynutý. Okrem toho som mal spevácke idoly, ktoré by som dnes označil ako stratosférických spevákov, tak že aj oni ma mali na svedomí.
Keď som sa dostal k opere, tak mojim ideálom boli basisti a tak som aj ako basbarytón začal študovať. To bolo pre môj hlas prirodzené a menej náročné.

Dá se říct, že v posledních letech patříte v Evropě k těm nejžádanějším a nejúspěšnějším barytonistům. Podle čeho si vybíráte nabídky? Hodně jich musíte z časových důvodů odmítat?

V prvom rade zohladňujem svoj hlasový obor. „Uprednostňujem postupný vzrast, ako prudké skoky.“ Nechcem predbiehať a preto sa snažím vybrať role, ktoré neohrozia môj vývin. Samozrejme nie vždy to človek dokáže odhadnúť, obzvlášť keď je človek mladý a neskúsený.
Aj ja som chcel spočiatku rýchlo spievať všetko a všade, ale môj vnútorný „kontrolor“ a tak tiež moja manželka ma rýchlo stiahli naspäť do reality. Práce mám dosť a keď sa projekty kryžujú, tak jednoducho uprednostním projekt, ktorý je pre mňa vhodnejší.
Divadlá ako sú milánska Scala alebo londýnska Královská opera majú svojim významom veľkú prioritu a takým divadlám by sa odriekať nemalo….aj keď som to urobil… Postavy, ktoré mi ponúkali, mi jednoducho hlasovo a fachovo nesedeli.

V posledních letech zpíváte především vašeho skutečně skvělého Figara v Rossiniho Lazebníkovi, neméně výborného Germonta, a také Rodriga a Renata. Jste spíš zpěvák typu řekněme paní Gruberové, tedy méně rolí, ale do posledního puntíku perfektně zažitých, anebo to je spíš souhra náhod, že kvůli nabídkám divadel není ten soupis momentálně zpívaných rolí výrazně delší?

Pani Grúberová je perfektný príklad uvedomelého speváka. Vie čo jej sedí a vie, v čom je výnimočná.
Môj repertoár je momentálne pomerne veľký a stále viac sa rozrastá. Pred desiatimi rokmi som spieval prevažne Mozarta, dnes je to Verdi a tento verdiánsky smer je pre mňa momentálne prvoradý. V tejto sezóne budem debutovať vo veronskej Arene grófa Lunu (Trubadúr) a ďalšiu sezónu ma čaká ďalší debut v Královskej opere v Londýne, Ford (Falstaff). Takže, okrem Don Carlosa, Maškarného bálu a Traviaty, mi pribudnú ďalšie dva Verdiho krásne tituly.

Jsou to samé prestižní scény: Vídeň, Mnichov, La Scala, Paříž, Covent Garden, Berlín… Na které z nich nejraději vystupujete? Nebo to je nějaké další, byť třeba méně významné divadlo?

Londýn aj Paris, tiež milánska Scala sú divadlá v ktorých je umelecký stupeň veľmi vysoko a pre každého speváka je to obrovská česť spoluúčinkovať s takýmito divadlami. Srdcu blíske sú mi ale divadlá v ktorých som začínal, ako napr. SND Bratislava, alebo Štátna opera v Hamburgu.

G.Donizetti: Lucia di Lammermoor (Enrico – San Diego 2006)(a B.Register-Arturo, A.Gilbert-Lucia)

Je to až s podivem, že jste zatím příliš nepronikl na zámořské operní scény. Je to náhoda? Nebo o to nestojíte? Změní se to v příštích letech?

Neni to zámer, aj v našom povolání musíte mať kúsok šťastia. Na mňa sa šťastie viac usmieva v Európe a menej v Amerike…. a celkom som rád, že to nie je naopak.

Uslyšíme vás v dohledné době také u nás v Čechách? A jak častá jsou teď vaše vystoupení na Slovensku?

Projekty v mojom kalendáry siahajú až po sezónu 2012/2013. Veľmi rád by som hosťoval aj v Čechách no najprv by ma musel niekto osloviť a nájsť priestor v mojom kalendári, tak ako to je napr. v SND v Bratislave alebo v Štátnej opere v Košiciach.
Nikdy som sa nebránil učinkovať v menších divadlách a doposiaľ som aj vždy zohladňoval zlú finančnú situáciu východoeurópskych divadiel. Na domácej scéne v Bratislave som už odspieval aj predstavenia bez nároku na honorár. V tomto divadle budem účinkovať spolu s mojou manželkou v decembri v Butterfly a v zápetí v Bohéme.

G.Puccini: Madama Butterfly (Sharpless – SND Bratislava 2007)

Vím, že to bude pro vás těžké, ale prosím zkuste to: Vaše angažmá, na které nejraději vzpomínáte? A kterého si nejvíc ceníte? Spolupracovníci, kterých si nejvíc vážíte?

Aktuálne si najviac vážim účikovania v La Scale v otváracom predstavení sezóny 2009/2010 (Don Carlos). Bola to skúška pevných nervov a ja som šťastný, že som to zvládol.
Na spoluprácu s legendami M.Freni a N.Ghiaurov v inscenácií Onegin asi tak tiež nikdy nezabudnem.

G.Verdi: Don Carlos (Rodrigo – La Scala 2008)(a S.Neil-Don Carlos)

Jak se udržujete v hlasové formě? Máte nějakého stálého pedagoga nebo někoho jiného, kdo vás průběžně „hlídá“?

Už som viac menej samostatný, no vždy si rád vypočujem názor mojej manželky, ktorá ma vlastne postavila na moje „operné nohy.“

Jak často se potkáváte na jevišti s vaší manželkou Evou Jenisovou a bratrem Alešem?

Nie často, vlastne s bratom Alešom som sa doposiaľ stretol len na koncertnom pódiu.
S manželkou to bolo častejšie v minulosti, dnes je to skôr výnimka.

Zcela nedávno jsme měli možnost i u nás v Čechách sledovat televizní dokument o vaší rodině. Vypadá to, že vám i vaší paní na rodině skutečně hodně záleží, že prostě „držíte pohromadě“, snažíte se být spolu co možná nejvíc. Bezpochyby to od vás všech vyžaduje velkou sebekázeň – hlavně asi v plánování, ale i v umění říct si, co je v daný okamžik důležité, a co ne. Povězte, když jste tedy vyloženě rodinný typ, skutečně nikdy jste neměl pokušení hodit všechny ty nabídky ze světa za hlavu a užívat si víc svých blízkých?

Jedno do druhého zapadá a navzájom sa dopĺňa. Aby som si mohol užiť svoju rodinu, musím najprv rodinu zabespečiť. Veď aj na Slovensku dobre vieme, že „Bez práce nejsou koláče“
Ale keď raz vyhrám v lote veľa peňazí, tak si urobíme všetci dovolenku velkosti XXXL.
Potom sa zas vrátim na svoje pôvodné miesto, aby mal môj život zmysel.

Děkujeme pěkně za rozhovor!