Dalibor Jenis: Vše, co jsem dostával od velkých mistrů, nyní jen posouvám dál

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
S uměleckým ředitelem opery Slovenského národního divadla, Daliborem Jenisem, jsme si povídali o tom, v jakém stavu našel sólistický ansámbl, jaké jsou šance získat mladé slovenské sólisty, kdy vyprodáte i dvacet představení téhož titulu po sobě, proč se mění dosavadní koncepce operního studia a jaký bude jeho další osud. Také prozradil, jakým směrem chce ovlivňovat dramaturgii opery SND, proč ruší některé své účinkování v zahraničí a jak vidí přechod hraní na blokový systém.

Dalibor Jenis (foto Zdenko Hanout)
Dalibor Jenis (foto Zdenko Hanout)

Zastáváte nově vytvořenou pozici uměleckého ředitele opery SND. V jakém stavu jste našel sólistický soubor?
Soubor jsem – obrazně řečeno – nenašel v žádném stavu, protože se zde několik měsíců nikdo z jeho členů nenacházel. Nezapomínejte, že jsem nastoupil do funkce 20. ledna. Divadlo bylo v té době zavřené, nikdo v budově nebyl, kromě úzkého administrativního jádra, které několik měsíců pracovalo na tom, abychom si detailně prozkoumali stávající situaci – ať už finanční, ekonomickou, personální a podobně.

První dva měsíce probíhala z mé strany víceméně domácí příprava, protože toto povolání jsem nikdy předtím nedělal. Měl jsem samozřejmě určitou konkrétní představu, protože se celý život v tomto prostředí pohybuji. Znám se s řediteli a intendanty různých divadel po celém světě a mluvili jsme spolu mnohokrát o tématech, která jsou přímo spojena s procesem uměleckého řízení. Takže přibližně vím, jak by to mělo (nebo mohlo) fungovat.

Prvním krokem byla snaha získat detailní informace o jednotlivých uměleckých skupinách – ať už o sboru, sólistech nebo orchestru. Šlo v podstatě o studování ansámblu.

V té době ještě nikdo nemohl vědět, jestli se nám koncem sezony podaří zrealizovat představení. Ještě v květnu jsme netušili, zda vůbec bude možné hrát před diváky v sále. Ansámbl jsme ale už v květnu pustili do provozu, protože nejpozději tehdy bylo jasné, že budeme alespoň točit a vysílat online baletní i operní představení. Momentálně připravujeme Rusalku, Rigoletta už máme za sebou.

Avšak proces přípravy na online vysílání je trošku odlišný a zkoušky vypadají jinak, než když se připravuje živé představení s diváky. Takže během přípravy jsme se se souborem opět nemohli zcela umělecky poznat, spíše jsme se jen tak seznamovali. Plnohodnotný moment poznávání zažívám až teď, když se už připravujeme na reálné představení a konečně mohu živě vidět, jak sólisté zpívají, v jaké jsou kondici a jaké problémy má orchestr a sbor. Tedy až tyto dny a týdny jsou pro mě, jakožto nového uměleckého ředitele, poznávací v tom skutečném slova smyslu.

Rigoletto: Dalibor Jenis a Juraj Peter (foto Slovenské národné divadlo)
Rigoletto: Dalibor Jenis a Juraj Peter (foto Slovenské národné divadlo)

Jaká je podle vašeho názoru kondice souboru?
No, samozřejmě není dobrá. Příliš dlouho jsme mlčeli. Tak jako atleti potřebují dobrou přípravu, aby mohli podávat svůj špičkový výkon, velmi intenzivní přípravu potřebujeme i my, zpěváci. A týká se to rovněž všech hudebníků, o baletu ani nemluvě. Ten je dokonce nejvíce zasaženou skupinou, protože zatímco zpěváci mohou zpívat i doma, oni doma tančit nemohou.

Pokud jde o zpěváky, tak ti, kteří své povolání berou opravdu vážně, si i během pandemie doma občas něco zazpívali, nebo nějakou roli i zopakovali, protože je to nezbytné, pokud se člověk chce udržovat na nějaké úrovni.

No a někteří to samozřejmě nedělali a teď je to na nich vidět. Už na prvních zkouškách je markantní, kdo se během pandemie zpěvu vůbec nevěnoval a kdo se alespoň občas udržoval ve formě. Už po dvou dnech zkoušek je vidno, že hlasivky nám nefungují tak, jako když jsme měli divadlo otevřené a hráli jsme představení. Hlas byl tehdy pružný, svěží a teď najednou není. Dochází k určitým jevům, které jsou velmi typické pro lidi, kteří dlouho nezpívali a najednou chtějí začít zpívat velké role. Ansámbl je do velké míry handicapovaný, vrátil se o úroveň zpět.

Co konkrétně máte na mysli zmíněnými typickými jevy? Jsou to problémy s dýcháním, s kondicí?
Nejen problémy s dechem, ale primárně samozřejmě i tyto problémy, protože naše dýchání ovládají muskulatury, které nyní zlenivěly. Nepoužíváme je při hovorové řeči a do činnosti se dostanou až při zpěvu, takže se nyní musí pomaličku rozhýbávat. A po třetím dni, stejně jako u sportovců, přichází namožené svaly.

Obrazně řečeno, u každého zpěváka, který začne po dlouhém čase naplno zpívat, se třetí den dostaví takový zvláštní pocit, že asi nedozpívá do konce. Nemá totiž kondici.

Rigoletto: Dalibor Jenis (foto Juraj Žilinčár)
Rigoletto: Dalibor Jenis (foto Juraj Žilinčár)

Budete dělat i přehrávky?
Já se musím nejdříve se stavem ansámblu seznámit mnohem podrobněji. A to se nedá dělat se záznamu. Neboť přesně tak jsem postupoval první tři měsíce. Prostudoval jsem si poslední inscenace, které v SND byly realizovány a nahrány, prošel jsem si videonahrávky, které máme k dispozici a viděl jsem jednotlivé výkony sólistů v době, kdy ještě byli v plné formě, před pandemií. Už tam jsem si mohl udělat obrázek o tom, co je dobré a co je špatné a co případně jde zcela špatným směrem.

Našel jsem i několik věcí, které bychom mohli teoreticky vylepšit. Nastínil jsem si v hlavě představu, o co konkrétně jde a s některými zpěváky, u kterých jsem měl pocit, že byli zanedbávaní a dlouhodobě stáli ve stínu, jsem začal pracovat individuálně. Před těmito pracovními setkáními mají všichni příliš velký respekt, avšak naprosto zbytečný – je to zcela normální a běžná praxe i v jiných divadlech.

V mnoha operních domech je běžně ke zpěvákovi přidělen Studienleiter, který prověřuje, do jaké míry má sólista dílo nastudované a zda dobře ovládá svůj part. Poznává jeho kondici. Já nedělám nic jiného, ​​jen se s těmi lidmi, u kterých se domnívám, že to má smysl a že si zaslouží pozornost, postupně setkávám a snažíme se mluvit o hudbě. O tom, co je napsáno v partituře. Já je například upozorňuji, na co si třeba v určitých pasážích dávat pozor. A takto začíná individuální spolupráce.

Tento typ práce v SND kdysi před třiceti lety fungoval. Byly individuální zkoušky, měli jsme osm korepetitorů. Dnes jsou tu jen čtyři a mám pocit, že i ti jsou nevyužití. A to jen proto, že se upustilo od systému, kdy sólisté měli individuální zkoušky s korepetitorem, který je podrobně připravoval i učil.

Pamatuji si na tu generaci zpěváků, která se doma vůbec neučila, ale chodila se učit do divadla. Toto bych samozřejmě nechtěl znovu zavádět, ale určitě si myslím, že je velmi důležité, aby se individuální formou zpěváci zdokonalovali nejen v samotném díle a postavě, ale i v technice.

Dalibor Jenis (foto Kapos)
Dalibor Jenis (foto Kapos)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


3.5 4 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments