Další balet v kinech: Nestárnoucí John Neumeier
Je to neodpustitelný hřích, že tvorbu dlouholeté stálice světového baletu Johna Neumeiera (1942) baletní publikum u nás prakticky nemělo příležitost dosud poznat. Tím spíše pamětníci dodnes vzpomínají na jeho Sen noci svatojánské, se kterým u nás Hamburský balet hostoval před deseti lety. Nezbývá tedy nic jiného, než pátrat na zahraničních televizních kanálech, nahrávkách na DVD či se za choreografiemi Johna Neumeiera vydat za hranice (třeba v Mnichově chystají na jaro nové nastudování jeho zpracování Labutího jezera). Není proto překvapením, že na včerejší projekci dva roky starého záznamu Neumeierovy Dámy s kaméliemi z pařížského divadla Palais Garnier bylo alespoň v pražském Světozoru docela plno, a že prakticky po celé dvě hodiny by bylo v sále slyšet onen pověstný špendlík spadnout.
Neumeierova Dáma s kaméliemi byla poprvé uvedena už před dvaatřiceti lety, a to ve Stuttgartu. První Markétou Guatier byla slavná primabalerina Marcia Haydée, pro níž balet vznikl, a která zhruba patnáct let před tím Johna Neumeira coby tanečníka pro Crankův stuttgartský soubor objevila. Právě ve Stuttgarter Ballet pak Neumeier vytvořil své první choreografie. Po několikaleté zastávce ve frankfurtském baletu posléze John Neumeier v roce 1973 zakotvil v Hamburku. Hamburg Ballett při Hamburské státní opeře se pod jeho vedením stal jedním z nejlepších souborů mezinárodní špičky, Neumeierovy choreografie jsou součástí základního repertoáru všech velkých tanečních ansámblů po celém světě.
Je fascinující, jak Dáma s kaméliemi působí i po několika desetiletích svěžím dojmem. I tady Neumeirův taneční slovník, pracující s klasickým výrazivem v nových souvislostech, doslova bere dech. Neméně uhrančivá je i psychologická propracovanost, ať už v samotném pohybu, tak i ve tvářích tanečníků – právě to je jedna z předností, které v kinech uvedený záznam představení má. Bravurně je do slavného románu zakomponován i příběh Manon a Des Grieux, který symbolicky zdůrazňuje osudy Dumasových postav.
O kvalitách baletního souboru pařížské Národní opery není třeba se vůbec rozepisovat, bezesporu je jedním z nejlepších své kategorie. Je navíc báječné zjistit, že jednotlivé hvězdy – étoile – i náš divák díky jak záznamům dostupným na DVD, tak třeba i francouzskému televiznímu kanálu Mezzo většinou už důvěrně zná. Zmínku si tentokrát zaslouží alespoň stálice Agnes Letestu a také nová star Stéphane Bullion coby představitelé ústředního páru Markéty Gautier a Armanda. Připomenout v této souvislosti je třeba i naše tanečníky, kteří během svého působení u Johna Neumeiera v Hamburku mimo jiné právě i v Dámě s kaméliemi zazářili, ať už to byli Ivan Liška (Armand), Oto a Jiří Bubeníčkovi (party Rytíře Des Grieux, resp. Armanda – právě za něj získal Jiří v roce 2002 cenu Benois de la danse), či třeba Adéla Pollertová (Olympie). Dodejme ještě, že pařížská inscenace je k mání na DVD.
Jedinou kaňkou na celém báječném večeru, který bude mít své další pokračování při prosincovém uvedení pařížského záznamu Nurejevova Labutího jezera, se stal – alespoň v případě pražského kina Světozor – hned na několika místech chybně uvedený začátek projekce. Ve skutečnosti se začínalo o čtvrt hodiny dřív a tak nejeden návštěvník byl o začátek ochuzen. Škoda.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
