Další sezona přenosů z Met skončila Traviatou z druhé ruky. Co dál?

  1. 1
  2. 2

Zatím poslední sezona přenosů z Metropolitní opery Met: Live in HD skončila včera přenosem Verdiho návštěvnického trháku La Traviata. Šlo o převzatou inscenaci notoricky známé Verdiho opery, poprvé uvedené na Salcburském festivalu v roce 2005, když v témže roce vyšla na DVD, aby ji vzápětí odvysílala celá řada televizních kanálů, loni pak dokonce i Česká televize. I tato Traviata je tedy mnoha operním fanouškům velmi dobře známá a tak se znovu na mysl vnucuje otázka, jak si dál Metropolitní bude umět poradit s projektem, který běží již šestým rokem a přináší jen pramálo nových impulsů, které by jitřily divákovu zvídavost a nutkaly nové zájemce k návštěvě kina. Jistě velmi dobrý „podnikatelský“ záměr Met zviditelnit tento operní dům i lidem, jejichž životní láskou opera není a jsou jen diváky příležitostnými či na operu nechodí vůbec a nepřímo tak posílit klesající návštěvnost samotné Metropolitní, byl v prvních letech velmi dobře naplněn i v Česku. Lidé lačnící po kvalitně nastudovaném představení, jichž se jim v domácích divadlech zoufale nedostává, projekt uvítali vesměs s nadšením, návštěvnost v kinech při přenosech byla mnohde vysoká. Nicméně šestá sezona není sezonou první ani druhou a zvyšování počtu přenosů či jejich opakování rozhodně není pro sebelepší projekt cestou k nekončící životaschopnosti. Slovo inovace je něčím, co právě tomuto projektu zoufale chybí. Přijít s něčím novým a zajímavým, upoutat diváka tak, aby bylo ochoten do kina chodit dál. Nutno přitom podotknout, že silná lokální marketingová podpora pomáhala v začátcích projektu Met: Live in HD v Česku k nemalému zviditelnění. Stará známá pravda sice říká, že dobré zboží se prodává samo, ovšem samo se neprodává v samých začátcích, ale hlavně – pokud chybí inovace – pak v pozdějších letech.

Dalším faktorem u nás mnohde stagnující nebo dokonce klesající návštěvnosti projektu – a to hlavně mimo Prahu, ale též třeba na Slovensku – je to, že cena vstupenek na přenosy v kině je srovnatelná s cenou vstupného na „živé“ kulturní akce – divadelní představení, koncerty či recitály, o DVD záznamech ani nemluvě. Ekonomická stagnace nutí stále více lidí přemýšlet o tom, za co své peníze vydají a zda si přece jen raději nekoupí lístek na představení s reálnými umělci na scéně. Ostatně provozovatelé kin a distribuční společnosti láteří nad klesajícím zájmem lidí o návštěvu kin už dlouho.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: La traviata (Met New York)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Reakcí (15) “Další sezona přenosů z Met skončila Traviatou z druhé ruky. Co dál?

  1. Pokud jde o mě, nepozorovala jsem odliv návštěvníků v našem mimopražském kině. Inscenace samozřejmě je stará, ale kvalitní, i když ne v úplně konzervativním režijním pojetí (ovšem pro mě pořád ještě Traviata, která Traviatou je. Kdo by chtěl vidět pořád totéž. toto je opera, kterou zná poměrně široké publikum, tj. je opravdu nutné hrát ji pořád stejně? Kdyby to byla Rodelinda nebo Démon, tak to asi tolik lidí nevidělo a režie to nemá zase tak těžké). Na přenos jsem nešla kvůli této inscenaci (tj. že bych se chtěla s tou verzí seznámit), ale protože tam zpíval můj oblíbený pěvec. Možná spousta dalších lidí měla týž, celkem pochopitelný důvod. Kromě toho, cílem projektu je i přitáhnout lidi k opeře a tento druh návštěvníků Traviatu ze Salcburku pravděpodobně nezná :))) Dost možná ani všichni diváci v hledišti MET tuto verzi neznali z dřívějška. Proč vymýšlet to, co se osvědčilo ? (myslím obecně, samozřejmě spoustě lidí se tahle inscenace nelíbí). Sice je to inscenace starší, ale na principu přebírání inscenací nic zlého nevidím. Jinak předpokládám, že všechny inscenace jsou připraveny především pro divadlo. tak to je. Chceme-li vidět newyorskou Deckerovu Traviatu, máme možnost zajet si do New Yorku a sledovat na divadle nebo koukat na divadelní inscenaci v kině nebo si počkat na DVD. Bylo by lepší, kdyby se inscenace MET připravovaly již s ohledem na kinové publikum? Jak fér by to bylo k lidem, kteří v tom divadle sedí? Podotýkám, že já tam v životě neseděla a ani nejspíš nikdy nebudu.

  2. Nemyslím si, že budoucnost přenosů je zásadně ohrožena. V Praze mohou diváci vybírat z větší nabídky (přenosy z Covent Garden, Barcelony, La Scaly ad.), na menších městech však nikoli. Zdaleka ne každý si platí kabelovou televizi nebo satelit, navíc řada televizních kanálů ( např. MEZZO) má také omezený repertoár a hodně opakuje. Přenosy z MET tudíž budou mít pro řadu lidí své kouzlo a přeci jen, velké pláno je něco jiného než televizní obrazovka. Otázkou je dramaturgie přenosů. Příští sezóna vypadá vcelku zajímavě s řadou neotřelých titulů: Maria Stuarda, Francesca da Rimini, Les Troyens. Na druhou stranu vysílát Aidu se mi zdá zbytečné (sice „kasaštyk“, ale k dostání na DVD a vysílaný nedávno 2009). Z repertoáru MET mohly být raději vybrány Dialogues des Carmélites nebo Le nozze di Figaro. Případně by stačilo dát 10 přenosů, nikoli tucet.
    Co se týče včerejšího přenosu, nejvíce zvědav jsem byl na Hvorostovského a s ním jsem byl spokojen. Jinak průměr, v případě Dessay nepovedený večer.

  3. Nevím, jak kde, ale v Plzni jsem úbytek návštěvníku kinopřenosů nepozorovala. Spíš naopak. Až do loňského Trubadúra se vždy promítalo jen v jednom sále, od té doby jsou často naplněny sály 2 a na Traviatu pokud vím, byly rezervace lístků na 3 sály (potvrdit nemohu, tentokrát jsem nebyla)

  4. Nu, až si 7. 5. půjdu kupovat předplatné na ten tucet otřepaných představení na příští sezónu, jsem zvědavá na ten totální nezájem. Loni jsem dorazila o půl hodiny dřív a už přede mnou čekalo deset lidí, a když otevírali, stála fronta do půlky pasáže. Ohledně té příští sezóny jsem už taky pamětník, mám doma na DVD Otella a Francescu da Rimini, mně ale nevadí, vidět tu samou inscenaci s různými interprety, protože každý má svůj osobitý přístup. I když o s tou Francescou – nevím nevím, jestli kdokoli dokáže být tak úžasný jako Renata Scotto s Plácidem Domingem – moc tomu nevěřím …

  5. V Týně nad Vltavou bylo poprvé vyprodáno, jezdím tam pro ideálně vyvážený zvuk, který v Budějovicích postrádám. Představení mělo fantastický tah. Polenzani skvělý Alfred pěvecky i herecky, on totiž Dumas takto přesně Alfreda líčí. Nedramatizoval bych výkon sopranistky, všichni v kině vnímáme hlasy „nakrátko“ což je zavádějící. Mikrofon zesílí drobné kazy, včetně hlučných dodechů Hvorostovského. V prostoru je z tohoto sotva co slyšet. Ba i ten indispozicí trochu narušený přechod mezi hlavovým a prsnìm rejstříkem patrně na balkoně MER asi málokdo vnímal. V tom je i problém přenosů, že drobné mazy; včetně intonace velmi zveličí. Kdo pracoval s mikrofony při natáčeních, ví moc.dobře, jak dokáží potrápit, na koncertě v prostoru to obvykle vůbec není slyšet, natož navíc přes clonu orchestru.

  6. V Týně nad Vltavou bylo poprvé vyprodáno, jezdím tam pro ideálně vyvážený zvuk, který v Budějovicích postrádám. Představení mělo fantastický tah. Polenzani skvělý Alfred pěvecky i herecky, on totiž Dumas takto přesně Alfreda líčí. Nedramatizoval bych výkon sopranistky, všichni v kině vnímáme hlasy „nakrátko“ což je zavádějící. Mikrofon zesílí drobné kazy, včetně hlučných dodechů Hvorostovského. V prostoru je z tohoto sotva co slyšet. Ba i ten indispozicí trochu narušený přechod mezi hlavovým a prsnìm rejstříkem patrně na balkoně MER asi málokdo vnímal. V tom je i problém přenosů, že drobné mazy; včetně intonace velmi zveličí. Kdo pracoval s mikrofony při natáčeních, ví moc.dobře, jak dokáží potrápit, na koncertě v prostoru to obvykle vůbec není slyšet, natož navíc přes clonu orchestru.

  7. Stále dokola přinášet stejné „moderní“ inscenace kultovních kusů se ukazuje být ošidné, neboť tato minimalistická zpracování vykazují minimální trvanlivost a vysokou opotřebovatelnost, asi proto, že se víceméně navzájem hodně podobají. Pokud jde o interpretku, pak jistě platí obojí: uplatnila se zdravotní indispozice, která po několika dnech ani nemohla být zažehnaná a jistě platí i to, co o sobě Dessay sama říkala před půl rokem, že totiž (alespoň s Traviatou)končí. Tehdy ovšem její Violetta v Sivadierově inscenaci měla své nemalé kouzlo, které ale nelze opakovat a přenášet do okoukané inscenace Deckerovy, s její nepřesvědčivou choreografií a tudíž oploštělou jevištní přítomností interpretů (Hvorostovský sem – Hvorostovský tam). Nepomůže ani to že Dessay v Sempre libera přece jen s námahou dosáhla na vysoké Es, které Netrebko pro jistotu vypouští (a těžko říct, co je lepší). K okoukanosti Deckerovy inscena ce zapadá i utáhaný dojem, který na diváku činil sbor cikánek (zde podávaný jako sbor cikánů – !)

  8. Milovníky Traviatty bych si dovolil upozornit na skvostnou nahrávku ve fondu ČESKÉHO rozhlasu s trojicí legend Maria Tauberová, Ivo Žídek a Václav Bednář. Je pěvecky víc než srovnatelná se sobotní MET. Ale opět je otázkou, zda by tito

    pěvci obsáhli prostor MET. Snad ano, když Žídek byl 10 let stálým hostem Wiener Staatsoper a krom jiných rolí tam zpíval i Alfreda v Traviattě. Snímek zastihl trojici ve vrcholné formě a paní Tauberové se pěvecky těžko vyrovnat.

  9. La Traviata patří k nejhranějším operám (soutěží o prvevství s Pucciniho Butterfly a Mozartovou Kouzelnou flétnou) a proto ji není radno donekonečna obsazovat „superhvězdami“, které mnohdy na této obehrané desce ztroskotají (okoukaná interpretka okoukané role – výsledek nemůže být slavný, okoukanost se umocňuje, příkladem budiž Flemingová v Londýně). Současné operní divadlo klade krajně vysoké nároky, jimž interpreti nahrávek 30 a více let starých prostě dostát nemohou. Ony mnohdy i současné hvězdy pěkně klopýtnou. Například Hvorostovský zpíval pěkně (viz poznámku o dodeších), ale herecky působil jako vedlejší postava typu zřízenec či zahradník.

  10. O Hvorostovském se radši ani nezmiñuji, ale pokud se davu líbí silové tvoření, nechť ho má kolik chce. Obecně jde pěvecká úroveň dolů a MET to krásně dokládá přenosy do kin. Několik výkonů mne opravdu oslovilo, ale většinou nikoliv. Už Pape jako Borisse proti Siepimu čicky jako průměr a jen jsem si kladl otázku, zda opravdu dnes není na světě lepší bas…S kamarádem jsme si i nezávisle řekli, to i v Plzni bývala úroveñ, jakou zpětně doceňujeme, když vidíme údajnou světovou špičku

  11. Opravuji z mobilu psané – oproti Siepimu a Christovovi před 30ti léty je Pape šedivý průměr. Opera obecně má moc málo výtečných hlasů a ty vynikající jsou tak na roztrhání. Bohužel, naplnil má očekáváni Don Pasquale a také interpretace Wagnera. Stačil mi Ernani, tenor v hlavní roli by se před oněmi 30-ti léty asi ani neuplatnil v MET, dnes jsou za něj a jeho násilné výšky.vděčni. Ostatně i Jiří Kout v.rozhovoru pro HR uvedl, že Hans Sachs má dnes 2 adekvátní představitele a tím výběr končí.. Spasením byl pro mne Alfred, který zpíval konečně lehce, s nadhledem a kultivovaně. Kolem něj se všichni fyzicky namáhali a.zpěv jim byl robotou, žíly na hrdle i spáncích napjaté k prasknutí. Děkuji. Blachut neznal co je zatlačit do tónu, neznal to ani Gedda, Wunderlich, Björling či Pavarotti.

  12. Je zajímavé, jak se originální česká kritika vzácně neshoduje se světovou. Možná proto je to v Čechách s operou tak skvělé, že máme tak sžíravé kritiky. Takže zatímco zahraniční kritika shledala tuto inscenaci nadčasovou, český kritik – viz výše. Ono je kritika a kritika. Když chci za každou cenu kritizovat, jistě přijdu i při naprosto perfektním představení v MET na to, že v pražském kině tom a tom protéká voda na záchodku. Když se nic jiného nenajde.
    Kromě toho o mizerné návštěvnosti HD přenosů z MET svědčí třeba to, že ve Světozoru musí pro velký nezájem – podle pana kritika – promítat velký i malý sál, další faktor – dva měsíce před projekcí „Traviaty z druhé ruky“ se mi podařilo po obtelefonování všech Pražských kin získat jeden z posledních dvou lístků v Praze. Co se vlastního představení týče – možná jsem úplně mimo, ale přišlo mi, že paní Dessay na jevišti tu chudinku souchotinářku žila, pan Polenzani je trošku přerostlý zamilovaný mladík a kdyby v závěru necucal citron a nechal tvář v klidu, nic by na jeho výkonu nevadilo, tatínek Germont svoji figuru odvedl naprosto precizně – od arogantního patricie, při jehož uchechtnutí jde mráz po zádech přes ukecávače schopného použít každé obezličky k dosažení cíle až po milujícího zoufalého otce, který se ze všech sil snaží to co si nevychoval udržet doma. Facka, kterou dostal subtilní Villazon od Hampsona před 7 lety vypadala smrtelně, facka pro pana Polenzaniho ho spíš překvapila, otce bolela zřetelně víc. Tak nevim, patrně má pan kritik nadčasové a nadsvětové nároky. Mně tahle Traviata v HD i za ty peníze plně uspokojila, za HD přenosy z MET jsem vděčná a tomu, kdo je umožňuje, půjdu klidně políbit ruku. Zaslouží si to. Do Paříže, do Londýna, do Vídně se dá, ale do MET je to z Prahy vážně dost daleko.

Napsat komentář