Další výprava na reprízy do Státní opery Praha

  1. 1
  2. 2

Když jsem před necelými čtrnácti dny publikoval své dojmy z reprízy Lucie de Lammermoor (k přečtení zde), očekával jsem bouřlivější ohlasy než k článkům o koncertech barokní duchovní hudby, ale počet reakcí – a obsah mnoha z nich – mne překvapil. Ukázalo se, že ani každodenní styk s díly géniů nemusí kultivovat, na druhou stranu jsem si z podnětů některých – podepsaných – diskutujících ještě více uvědomil, že i když se snažíte sebevíc, několik ostatních Vám může práci zkazit. Celkový dojem ze strany diváka je pak ale takový, jaký je, ať se zrovna vy snažíte sebevíc. Ale jak takovou situaci řešit?

S pocitem určité zodpovědnosti za vyhrocenost diskuse jsem si dal za úkol, předtím než doběhne mé letošní abonnement, podívat se ještě jednou na Státní operu Praha. Bylo mi podsouváno, že jsem snad nějak a priori zaujatý proti SOP, ale jak poznamenala jedna z diskutujících, dlouhodobé předplatné o tom nesvědčí. Skutečnost, že ho pro příští sezónu již neobnovíme, mne mrzí nejen proto, že úbytek abonentů může být dalším argumentem proti existenci druhého operního divadla v Praze, ale i z toho důvodu, že část mého příbuzenstva se na vzniku Nového německého divadla, v jehož budově dnes SOP hraje, přímo podílela. Kdo čte náš web déle, možná si pamatuje na článek o zpěvačce Marii von Steinitz – Moser (byl publikován zde), první Aidě, Carmen, Brünnhildě a Isoldě v Čechách a také mé pratetě. Ale ať už záležitost dopadne jakkoli, nemyslím, že bude mít tak fatální důsledky, jak je někdy líčeno. Nechci se přít o to, zda pražské obyvatelstvo skutečně potřebuje dvě opery, aby byly naplněny jeho kulturní tužby, ale je iluzorní se domnívat, že SOP může existovat tak, jako dosud. Ale stejně tak je iluzorní se domnívat, že jí bude příspěvek ze strany MK nějak významně navýšen anebo že by získala adekvátní peníze od sponzorů.

Sloučení s ND samozřejmě nemusí znamenat zvýšení umělecké úrovně, jak opakují odbory SOP před každým představením, ale nepředpokládám, že by mělo znamenat její snížení. Druhou vyjadřovanou obavou je skutečnost, že nepovede ani ke snížení nákladů. Vzhledem k tomu, že nikdo neřekl, jak by tato fúze měla vypadat (a zda by k ní vůbec mělo dojít), je i o tomto možné zatím jen spekulovat. Představím-li si, že by zůstaly dva sbory, dva orchestry, sólisté a sólistky by přecházeli – jako to už stejně mnozí dělají – ušetří se minimálně na jednom řediteli. Mohli bychom také debatovat, jak si některé kritičky usmyslely proti SOP bojovat, nebo se jí jiné rádoby nestranně zastávat s tím, že SOP „šlape Národnímu na paty“ (už dávno ne)… Ale dost. Můj další pohled na SOP měl vycházet z přímých zážitků.

Po bídné La traviatě a ještě horší Lucii (jiný z diskutujících, který ji údajně také navštívil, tvrdil, že kromě výkonu hlavního zpěváka šlo o standard. No, potěš pánbůh za takový standard) jsem se rozhodl strávit ve Státní opeře Praha víkend – a standard si ověřit. Jediná osoba, která o mém záměru věděla, mne označila za masochistu, oponoval jsem jejími předsudky a vyrazil.

8. dubna se dával Rigoletto. Divadlo bylo z větší části plné, určitě nadpoloviční většinu tvořili cizinci, na druhém balkóně snad dokonce kompletní výpravy náctiletých. Jestliže bylo v diskusi u Lucie také řečeno, že představení bylo určitě dobré, neb publikum srdečně tleskalo, o vyspělosti standardního obecenstva SOP svědčí i trapas před začátkem druhého dějství, kdy se po příchodu dirigenta rozlehl velmi chabý potlesk, který utichl ve chvíli, kdy se chtěl pan František Drs uklonit. Otočil se tedy k orchestru, nicméně několik vytrvalých tleskalo dál, až strhli i ostatní a dirigent se konečně mohl děkovat. Inscenace Rigoletta je jednou z nejstarších, která se na repertoáru SOP drží: premiéra se konala v roce 1988. (Neodpustím si otázku, zda SOP nevadí držet v repertoáru inscenaci z doby, kdy byla ještě násilně ve svazku s ND?)


Jde o klasickou inscenaci v historických kostýmech (režie Karel Jernek), zejména v úvodní scéně z ní ale osmdesátá léta zoufale čiší především v baletních číslech a zejména onu dámu tančící na stole v šedém trikotu s parukou á la Jitka Zelenková by bylo vhodné eliminovat. Od 414. představení není možné žádat nějaké propracovanější herecké jednání, operního „herectví“ jsme si tedy užili dosyta. Jinak se ale na inscenaci stále „dá dívat“, scéna (Zbyněk Kolář) umožňuje rychlé proměny jednotlivých prostředí pomocí točny, kostýmy (Olga Filipi) jsou propracované a vkusné.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Rigoletto (SOP/ND Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Vaše hodnocení - Puccini: Tosca (SOP/ND Praha)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Související články


Reakcí (21) “Další výprava na reprízy do Státní opery Praha

  1. Ano, o tom jsem psal – Aida s pány Cavalcantim a Višňakovem, který zpívá i Kalafa i v Turandot v pátek. Ale nerad bych, aby to vypadlo, že jsem proti němu nějak zvlášť zaujat, ani ostatní obsazení v operách, jež jste vyjmenoval, není tento týden většinou dvakrát lákavé.
    O standardech nemá cenu debatovat, standard např. obou vídeňských oper se od té pražské dost liší. Slyšel jsem v Evropě vybučet zpěváky za to, za co by u nás byli vynášeni do nebes.

  2. Rád bych se SOP zastal. 1) je to zajisté umělecká instituce, která má velký potenciál být špičkovým operním domem – neboť až na výjimky členové orchestru, sboru i sólisté splňují základní požadavky pro profesionální práci (své hlasy či nástroje umí ovládat bez větších problémů) – v tomto bodě je skutečně problém v dirigentovi .Pouze ten je odpovědný za to jak orchestr, sbor či sólisté hrají (zpívají) – jeho práce úzce souvisí i s pěveckou technikou sólistů, protože nepochopení fráze, harmonie atd. (což může vysvětlit pouze člověk s partiturou – pokud ji tedy skutečně nastudoval) může nároky na techniku zpěváka (ale i člena orchestru, sboru) zmnohonásobit. 2) práce umělce je velice náročná na psychiku ze své podstaty, pokud Vám zřizovatel v podstatě dává najevo, že o Vás nestojí, je to opravdu velice náročné zvládnout tento psychický tlak a podávat špičkové výkony. 3) SOP je odkazem našich předků a rozhodování o její existenci, by neměla ovlivnit tendence doby (šetření za každou cenu). Dobová tendenčnost (jak je patrné z historie) vždy natropila nenávratné škody. S pozdravem Jan V.

  3. Tak já jsem viděla Toscu minulý týden v jiném obsazení a byla až na jednu výjimku skvělá. Tou výjimkou byl zde několikrát zmiňovaný pan Visnjakov… jeho hlas opravdu uchu rozhodně nelahodí, je ostrý, tlačený a za ta léta hodně "použitý". Zato Tosca paní Anda-Luise Bogzy byla vynikající a Scarpia Jakuba Kettnera přímo jedinečný! Pěvecky i herecky! Orchestr hrál bez chyb, představení dirigoval F. Drs. V každém divadle jsou představení lepší i horší a divák si může obsazení vybrat. Jenže pokud se hraje xkrát měsíčně Tosca, xkrát Aida xkrát Turandot atd. prostě tituly kde jsou třeba hlasy, kterých je v naší republice nedostatek a divaldo nemá dostatečné prostředky na to, aby zaplatilo hosty evropských kvalit (po kterých se tu pořád tak volá)pak prostě nemůžete čekat standard na úrovni Vídně. A podobné "postřehy", jaké se na tomto serveru neustále objevují jsou "sypáním soli do rány SOP" a pomůžou jedině argumentům ke spojení či zrušení.

  4. Autor článku píše, že se nechce přít, zda má být v Praze 1, či 2 operní domy. Zároveň nevěří ve větší podporu MK. Z toho vyplývá – ukončit činnost SOP.
    Jak prosté. Stačí této instituci přiškrtit na několik let tok financí a ihned se pozná zhoršená kvalita. Není divu. Poznal by to i "hluchý". Kritik (a držitel předplatného) by měl být znepokojen postojem MK k této instituci. Místo toho si všímá hlavně důsledků. Hlubší kritika je schopna analyzovat příčiny. Ty jsou při pohledu na dnešní situaci SOP mnohem důležitější, než hodnocení jednotlivých představení (víceméně s ním souhlasím).
    Autor dále píše, že díky předkům má k této budově vztah. Je mnoho způsobů jak to v době krize dát najevo. Vybral si spíše zavrhnutí.
    Standard: autor se o něm několikrát zmiňuje. Co to v jeho očích, uších znamená a za jakých podmínek ho chce docílit? Stačí na to dotace, která nepokryje náklady na platy, natož na chod budovy a další platby(hostování sólistů, premiéry)? Jaký standart si v těchto podmínkách představuje? Souhlasí s tím, aby SOP byla takto financována (přitom MK do rozpočtu vrátilo 1 miliardu Kč)?
    Mít rodinné tradice neznamená posuzovat jen úroveň chodu této instituce, ale zajímat se, zda má také pro svůj rozvoj podmínky. Pokud tak nečiním, je to vůči těmto tradicím zpronevěra.

  5. Vážený anonymní, o existenci dvou operních domů jsem se nechtěl přít, aby nedošlo k další plané diskusi o tom, že druhý operní dům je záruka kultury v Praze. Není. Nijak to nesouvisí s tím, jestli bych ho v Praze chtěl nebo ne. To, že nevěřím ve větší podporu MK je mé přesvědčení. A zase nijak nesouvisí s tím, jestli chci jeden nebo dva operní domy. Jestli z toho všeho „vyplývá – ukončit činnost SOP“, je Váš názor, já to netvrdil.

    Máte pravdu, že krácením prostředků se sníží kvalita. Ale co tou kvalitou míníte? Asi nebude tolik nových inscenací. Asi nebude na hosty. Ale to ti, kteří pracovní smlouvy mají, začnou nějak automaticky zpívat/hrát/tančit hůř? Jsem velice znepokojen postojem MK a několikrát jsem to tu deklaroval (což byste si mohl zjistit, než mi to budete vyčítat), ale např. fakt, že na jevišti léta zpívají lidé, kteří tam nemají co dělat, není způsobeno postojem MK. Navíc stav, ve kterém se SOP nalézá (skladba repertoáru, úroveň repríz) není zdaleka jen důsledkem politiky MK. Ale příčiny zde opravdu analyzovat hlouběji nehodlám. Nemám na to čas, ani energii. Svým příspěvkem jsem chtěl přiblížit dvě představení v SOP, nic víc, nic míň.

  6. Možná Vás přesvědčím o možnosti vlivu kroků MK na chod SOP. Pokud se už leta v politických i uměleckých kruzích mluví o nezájmu MK SOP financovat a do budoucna se jí zbavit, znamená to mimo jiné také nezájem do této instituce jako zaměstnanec nastoupit (orchestr, sbor). Je to skrytá reklama a návod, jak se rozhodnout. Důkazů je mnoho (např. ani jeden bývalý člen Pražského komorního sboru neabsolvoval z těchto důvodů konkurz do SOP, mnoho z nich je nyní v ND).
    Pokud se tak činí necelých 10 let je to znát. Nepíši o protěžování ND. Chci jen poukázat na pracovní podmínky a budoucnost, která při volbě instituce u konkurzu hraje roli.

  7. Hlavně je potřeba si uvědomit, kdo je zodpovědný za to, že na jevišti se objevují lidé, kteří by tam neměli být. To je snad věc uměleckého vedení! A kdo je zodpovědný za umělecké vedení, kdo ho vybírá? Přece MK! Takže…
    Včera jsem jel po dálnici D1. Její úroveň je místy hodně mizerná. Nikoho ale nenapadne ji proto rušit, snad se někdy opraví. Snad někdo opraví i českou kulturu. Je jí rozhodně potřeba!
    J. H.

  8. Rád bych ještě v této souvislosti připomenul, že díky tahanicím Ministerstva SOP nemá ani uměleckého šéfa, ani šéfdirigenta.Obsazení jednotlivých představení a i premiér dělá paní Tesařová, kterou si ředitel Černý přetahl z ND a dosadil jí rovnou do funkce manažerky opery.Takže obsazení dělá úřednice,která s uměním z hlediska svého vzdělání nemá lautr nic společného.Tak jak to potom může vypadat že?Myslím, že je zázrak, že SOP bez uměleckého vedení je vůbec schopna fungovat.Takže místo toho, aby Ministerstvo řešilo koho dosadí na post uměleckého šéfa bude jen říkat že v SOP je všechno špatně.A spoustu hlasů se k nim přidá, včetně pana Šimáčka.Mimochodem co se repríz týče, není na tom Národní Divadlo o moc lépe.Při káždém představení jsou tam dobré výkony, ale i průměrné a vyloženě špatné.Myslím, že je nefér kritizovat stále jen Státní operu.Parsifal je zářnou vyjímkou která jen dokazuje jak je ke kvalitnímu představení a obsazení třeba peněz.A ty SOP nemá. O proti ND vlastně žádné.Závěry ať si každý vyvodí sám.Jsem zaměstnanec SOP a každý den se těším na představení.Každý den se snažím podat maximální výkon a moc mě to baví.A věřte, že je nás tam takových většina.Děláme to pro radost z hudby a hlavně pro diváky.Ne pro peníze!Vždy nás mrzí když se něco nepovede tak jak má.Přáli bychom si, aby nám Ministerstvo přestalo podkopávat nohy a zajistilo nám místo toho kvalitní umělecké vedení a adekvátní finanční podmínky.

  9. řekla : 15.dubna 2011
    Není to tak dávno, co jsem viděla Toscu v bizarní režijní koncepci v ND. Kromě tří hlavních představitelů mně nikdo z menších rolí zvlášt nezaujal. Jinak tomu bylo v představení Toscy ve SOP 10.04. večer, kde opět vedle výborných výkonů hlavních protagonistů exeloval vúloze policejního fízla Spolety D.Janota Nejen výbornou maskou, ale i působivým hereckým projevem a charakteristickou barvou hlasu dokonale sekundoval Scarpiovi J.Sulženka. Jeho vstupy výrazně obohatily tíživou atmosféru ll jedn.Pan recenzent Šimáček zřejmě nemá rád představitele záporných rolí, ale to i většina diváků. Já bych však p.Janotovi za jeho Spoletu dala jedničku s hvězdičkou.

  10. Musím se pousmát nad opěvováním pana D.Janoty.Včera jsem byl na krásném představení Turandot a Vámi zmiňovaný p.Janota odvedl výkon hodný pokuty.Jak otřesné.Herecký výkon byl dobrý/seděl na trůně/,ale byl to otřesný pěvecký výkon.Jak může vedení SOP v této vypjaté době obsadit v prestižním představení něco tak pěvecky podprůměrného.Ve Spoletovi jsem ho také viděl a bohužel i slyšel.Masku měl opravdu výborně vyvedenou,herecky je přijatelný,ale zpívat by už opravdu neměl!Není ale sám.Např. výkony pana Sibery,který nám z velmi příjemného barytonu přesedlal na v jeho podání neposlouchatelný tenor je opravdu trestuhodné.Jeho trápení se ve vyšších polohách slyší i hluchý.Vedení SOP by se mělo zamyslet nad obsazováním pěvců ,kteří poškozují svými výkony kvalitu SOP.Nebo je to záměr?

  11. Vedeni SOP, tj. pan Cerny a jeho suita z ND. Obsazovani pana Janoty je bohuzel neomluvitelne. Tizivou atmosferu Toscy opravdu vylehci, ale tim nejhorsim zpusobem – komicnosti az trapnosti sveho zpevu. Co naplat, je to jiz starec a na hlase je to sakra znat :( Jedina role, ktera mu sedi a kde exceluje je Frosch v Netopyrovi. Je pouze mluvena.

Napsat komentář

Reklama