Daniel Forró o svých skladbách

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
S desetiletým výročím našeho hudebního portálu Opera PLUS otvíráme mimo jiné i rubriku soudobé hudby. Mezi prvními osobnostmi této oblasti jsme oslovili skladatele, klavíristu a pedagoga Daniela Forró, který v následujícím příspěvku píše o své tvůrčí činnosti a představuje svá dosud nejvýznamnější díla.
Daniel Forró (archiv umělce)

Přelomovým rokem pro mne byl rok 2003, kdy jsem se přestěhoval do Japonska. Zbavil jsem se svých četných aktivit ve staré vlasti – výuky na JAMU, publikační činnosti, práce externího specialisty pro firmy Yamaha, Korg, Technics (zahrnovala časté konzultační dny v obchodní síti Česka a Slovenska, předvádění novinek hudební elektroniky na veletrzích v mnoha evropských zemích, překlady, tlumočení a jiné), komponování a nahrávání užité hudby pro nejrůznější účely v mém studiu, soukromých konzultací a koncertů.

Začínal jsem zde ve svých 45 letech od nuly, ale rychle se mi podařilo získat kontakty a uplatnění a etablovat se jako vyhledávaný koncertní umělec (akustické i elektronické klávesové nástroje, sólově i s jinými umělci a soubory), skladatel, aranžér a producent. Řadu let jsem členem poradní hudební komise na radnici našeho města, jsem také porotcem v prestižní celojaponské klavírní soutěži EIPIC – Europa International Piano Councours in Japan, mimo jiné i díky tomu hodně cestuji po Japonsku. V roce 2014 o mně natočila TV NHK hodinový pořad. Spolupracuji odborně muzikologicky i jako interpret s japonskými společnostmi Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů.

Jako multižánrový skladatel mám možnost studovat japonskou hudbu různých stylů a slyšet své skladby v interpretaci japonských hudebníků na tradiční nástroje. O hudbu z celého světa, zejména folklor, se zajímám od dětství a stala se běžnou a typickou součástí mé kompoziční výzbroje. Od počátku své kompoziční činnosti ve svých 14 letech využívám prvky světové etnické hudby (ale i rocku, popu a jazzu) jak v jejich „čisté“ podobě, tak i v různých kombinacích a v syntéze s evropskou hudbou od gotiky po experimentální styly posledních let. Ve větší míře jsem využil prvky japonské tradiční hudby ve své tvorbě už před třiceti lety. V Japonsku jsem si pořídil jejich tradiční nástroje – šakuhači, koto, šamisen, sanšin, niko – a učím se na ně hrát. Nejvíc mě zaujalo koto, umožňující polyfonní hru a snadné využití mikrointervalů. Jsem také mnohaletým propagátorem mikrointervalové a improvizované hudby a nejvíce mi vyhovuje práce s elektronickými nástroji. Zařízení mého nahrávacího studia, budovaného od roku 1982, jsem přivezl do Japonska a doplnil ho během let o další nástroje a přístroje.

Daniel Forró – Kakamigahara (archiv umělce)

Využívám nejrůznější kompoziční principy a metody, mám rád aplikace matematiky (i prosté numerologie). V oblasti melodiky je to například využití dvanáctitónových intervalových sérií (v posledních letech zkoumám možnosti vztahů a kombinací sérií o menším počtu tónů), nebo jediné tónové série pro celou skladbu, v níž hledám co nejvíc různých skrytých vlastností. V akordice využívám někdy akordy sestavené z vybraných intervalů, v harmonii mne zajímají kromě svobodného spojování akordů i spoje akordů, jejichž tóny dohromady vyčerpají 12 tónů. V metrorytmice mám rád lichá metra, střídání meter, polyrytmiku, polymetriku, „iracionální“ metra, změny pulsace, polytempo. Obvykle mám určitou skladbu ve více verzích pro různá obsazení – nejsem příliš závislý na zvukové barvě, hlavní je pro mne hudba. Pokud je dobrá, zní dobře v různých instrumentacích.

Velmi se mi také osvědčila kombinace volné improvizace na základě racionálně vytvořeného materiálu. Rád tyto zcela odlišné přístupy k hudbě kombinuji – vědecký výzkum materiálu nabídne možnosti, které by se těžko hledaly pouhou improvizací, ale ta pomůže vytvořit přirozené, hratelné a invenčně zajímavé hudební myšlenky plné emocí, což je zase nemožné zaručit pouhou konstruktivní prací s matematicky organizovanými strukturami. Obvykle dá víc práce zkoumání a příprava materiálu než vlastní komponování. Fascinuje mě také symetrie v různých podobách a zajímá mne cokoli „na hranici mezi“ – zdánlivě nespojitelné prvky, jako „atonální tonalita“ nebo „tonální atonalita“, „nerytmický rytmus“ nebo „rytmizovaný chaos“ apod. A stylové syntézy jsou nevyčerpatelné – například japonská melodika s renesanční harmonií a africkou polyrytmikou, to vše hrané elektronickými nástroji…

Daniel Forró (archiv umělce)

Asi bude nejlepší ukázat některé moje metody a pracovní postupy na výběru mých skladeb vážné a elektronické hudby z posledních 16 let. Kromě nich jsem vytvořil i mnoho skladeb v jiných hudebních stylech. Jistě si všimnete převahy skladeb inspirovaných v různé podobě japonskou kulturou a hudbou.

2003

Fudoo Myoo e no inori (pro elektronické nástroje, 12:34)
„Modlitba k Fudó Mjóó“ je inspirována mojí první návštěvou Japonska v roce 2003, zejména zážitkem buddhistického rituálu, doprovázeného sugestivní zvukovou složkou tvořenou velkými bubny taiko, zvony a deklamací modliteb v sanskrtu. Skladba se pokouší vyvolat atmosféru japonské tradiční kultury i současného hi-tech Japonska. Dva bloky quasi renesančních evropských chorálových ploch vnášejí do díla i prvky Západu. Využil jsem elektronický a akustický zvukový materiál:

Elektronický materiál – sekvence improvizované v softwarovém syntetizéru NI Absynth – dva chorály a 21 kontrastních objektů, některé z nich využívají mikrointervaly.

Akustický materiál – sekvence improvizované členy souboru bicích nástrojů Dama Dama – bubny, zvonky, tibetské misky a vokální sekvence evokující sanskrtské litanie

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na