Dante a opera

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dante se také stal dramatickou postavou v několika operních dílech. Poeta a jeho fyzicky nekonzumovaná láska k Beatrici Portinari vzbudily velký zájem u anglického uměleckého hnutí prerafaelistů a námět zde byl vícekrát zpracován ve výtvarném umění i literatuře. Pod vlivem této dobové obliby vznikla opera Dante and Beatrice anglického skladatele Stephena Rowlanda Philpota (1870–1950). Koncertní provedení opery mladičkého skladatele v roce 1889 mělo jen velmi skromný ohlas, za to zřejmě přepracovaná verze z roku 1918 se těšila všeobecnému zájmu a řadě repríz, zvláště když se produkce ujal velmi známý a úspěšný impresário Carl Rosa. Opera již roku 1920 byla inscenována v Covent Garden. Poněkud konvenční a sentimentální tříaktové libreto zpracovává námět tajné lásky Danteho (tenor) a Beatrice (soprán), o které vědí jen Danteho přátelé Giotto a Cavalcanti. Po souboji Danteho se šlechticem Corsem na obranu Beatriciny pověsti si oba milenci vyznají lásku na oslavě dívčiných narozenin. Beatrice je ale nemocná a záhy umírá, a zanechává Danteho jeho zoufalství.

Dante je také hlavní a titulní postavou je v opeře francouzského skladatele Benjamina Godarda (1849–1895) v opeře Dante, známé také jako Dante et Béatrice. Opera na text Édouarda Blaua (mimo jiné také libretisty Massenetova Werthera) byla s úspěchem v Opéra-Comique roku 1890. Dílo se nesoustředí ani tak na Danteho básníka, ale klade mladého hrdinu do středu probíhající dlouholeté války mezi guelfi a ghibellini, mezi dvěma uskupeními šlechty a měst, bojujících o ovládnutí střední a části severní Itálie. Vedle „hrdinského“ motivu nechybí samozřejmě milostná zápletka Danteho lásky ke snoubence přítele Bardiho – Beatrici (mimochodem skutečná Beatrice Portinari byla provdána za bankéře Simona Bardiho). Čtyřaktová kompozice typově blízká kompozicím Gounoda a Masseneta obsahuje řadu krásných kantilénových árií a duet, efektních sborů a také ve třetím aktu několik orchestrálních čísel inspirovaných scénami z Dantova Pekla a Ráje. Nedávná nahrávka na základě koncertního provedení v Mnichově z roku 2017 s litevským tenoristou Edgarasem Montvidasem (Dante) a proslulou francouzskou sopranistkou Véronique Gens (Béatrice) pod taktovkou Ulfa Schirmera odhalila veřejnosti hudebně bohatou kompozici. Jevištní potenciál potvrdila inscenace roku 2019 v Grand Théâtre Massenet v městě Saint-Etienne, místě festivalu Julese Masseneta.

V roce 1914 prošla zažila premiéru další francouzská (a opět čtyřaktová) opera s názvem Dante Jeana Nouguése (1875–1932), skladatele, jehož kariéra po fantastickém úspěchu opery Quo vadis (1909) podle Sienkiewicze začala nabírat spíše neúspěšný směr. Opera ve třinácti obrazech je dnes zcela neznámá a textově vychází ze stejnojmenného dramatu Victoriena Sardoua a Emila Moreaua. Výpravná činohra je pozdním Sardouovým dílem a vznikla na základě objednávky slavného shakespearovského interpreta Sira Henryho Irvinga, který v titulní roli v anglickém překladu slavil velké úspěchy na londýnských a amerických jevištích v první dekádě 20. století. Hra z roku 1903, stejně jako její pozdější Nouguésova operní verze zcela zapadly.

Dante se samozřejmě objevuje v dalších operních dílech jako vedlejší postava, nejčastěji průvodce dějem jako v prologu uvedené Thomasovy opery (bas), Rachmaninově Francesce da Rimini (tenor), nebo moderních operách Alfreda Aracila Francesca o El infierno de los enamorades a Tan Duna Marco Polo (baryton).

Existenciální rozměr moderního lidského bytí pak řeší dánská opera Labyrint (1963)Pera Nørgårda přinášející paralelu Dantovy koncepce Peklo – Očistec – Ráj s dánskou společností počátku 60. let 20. století. Stejně tak experimentální music theater Laborintus II. (1968) slavného avantgardisty Luciana Beria vychází ze struktury Danteho stěžejního díla v díle pro zpěváky, herce a výběr nástrojů. Tato pocta autorovi byla komponována k 700. výročí narození Danta Alighieriho.

A na závěr drobná lahůdka pro milovníky filmu i opery. Pro horrorový film Hannibal (2001) byla zkomponována irským skladatelem Patrickem Cassidym zhruba dvouminutová operní sekvence z fiktivní opery Vide cor meum využívají Danteho text z díla La Vita nuova. A na filmovém plátně divák vidí první setkání Danteho s Beatricí, které ztvárňují herec a zpěvák Bruno Lazzaretti a světově proslulá sopranistka Danielle de Niese.

Dílo Danteho bude inspirovat nadále různé umělecké obory, ale zdá se, že stále bude převládat dantovská legenda nad jeho dílem ….

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments