Dar snít a věřit, a tím si své sny plnit

Rozhovor s dirigentem Tomášem Braunerem 

Jsou to pomalu čtyři roky, co jsme na Opeře Plus informovali o vašem skvělém třetím místě v jedné z mezinárodních dirigentských soutěží – Mitropoulos Competition v Aténách, kde jste uspěl mezi více než dvěma stovkami přihlášených adeptů z několika desítek zemí celého světa. Jak s odstupem času tuhle událost vnímáte?

Samozřejmě každá tákováto událost je pro hudebníka důležitá. Velice rád na tuto dobu vzpomínám. Atmosféra v Aténách byla velice přátelská, i když politická situace nebyla ideální a na každém rohu byla znát jistá nervozita. Bohužel dle dalšího ekonomického vývoje v Řecku jsme se smutkem zjistili, že orchestr, který byl po celou dobu soutěže přítomen, byl z ekonomických důvodů rozpuštěn. Přesto jsem v Aténách navázal mnoho krásných a plnohodnotných přátelství z celého světa. Moc si vážím té skutečnosti, že jsme dodnes v blízkém kontaktu a vzájemně se podporujeme a sdělujeme si své životní dojmy.

Zpětně hodnoceno: Jak moc a v čem tento úspěch pomůže při budování kariéry?

Především v tom, že vaše jméno je více v povědomí. Jakýkoli úspěch na soutěži vám zjednoduší kontaktování nebo rovnou bližší spolupráci se symfonickými orchestry či operními domy. K tomu také soutěže slouží. Může pomoct při osobním růstu a v případě úspěchu i při takzvaném nastartování kariéry. Já vnímám úspěch v Aténách jako jeden z nejdůležitějších okamžiků, který měl výrazný vliv na dalším vývoji mé dirigentské profese.

Dosud jste prakticky souběžně působil v plzeňské i ostravské opeře, máte za sebou řadu představení v pražské Státní opeře, často jste k vidění s nejedním naším symfonickým orchestrem, jste šéfdirigentem Plzeňské filharmonie a od nové sezony též hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu… Jak obtížné je tohle všechno skloubit?

Snažím se všechny složky dobře naplánovat a zkoordinovat tak, abych měl dostatek času na rodinu, odpočinek a přípravu na koncert, operu. Je pravda, že mnohdy je to velice těžké skloubit, jak se dostanu z bodu A do B, ale snažím se vše rozumně promýšlet a korigovat tak, abych zůstal pevně nohama na zemi… Nyní další nabídky a plánování mého diáře rozumně zvažuji. Prioritou je pro mě šéfdirigentský post u Plzeňské filharmonie a všechny povinnosti s tím spojené.K samotné muzice: Váš hudební vkus? Repertoár, ke kterému máte nejblíž?

Celé devatenácté a dvacáté století je mi blízké. Zejména pak pozdní romantismus. Čím dál více objevuji skladatele druhé vídeňské školy a také léta pozdější. Ovšem pak je tu také Franz Schubert a jeho komorní tvorba… Hudba, kterou mám stále potřebu poslouchat a těšit se z ní.

Pokud byste se měl rozhodnout mezi symfonickou hudbou a divadlem – čemu byste dal přednost a proč?

Těžko se mi jednoznačně odpovídá na tuto otázku. V opeře jsem začal svoji dirigentskou dráhu a k tomu pak přibyly koncerty se symfonickými orchestry. Snažím se dirigování opery a symfonických koncertů vyvážit. Opera mě naplňuje mnohotvárností a pestrostí. Orchestr, sbor, sóla, fascinující propojení v jeden celek, kterému říkáme opera… Také symfonické koncerty mě ale fascinují svým napětím a okamžikem koncentrace na koncert. Nemohu tedy jednoznačně říct, čemu bych se chtěl věnovat více… Obě „disciplíny“ jsou již mojí neoddělitelnou součástí.

Profesní sen? Směr, kterým se snažíte své kroky vést?

Profesní sen mám, ale nezlobte se, ten neprozradím… Vše přirozeně směřuji k tomu, že vše, co ve své profesi dělám, je dosáhnout nebo se aspoň přiblížit svému snu. Pro mě je osobně velice důležité, že mi byl dán dar snít a věřit, a tím si plnit své sny.

Dirigentské vzory? Ať už z domácích, či zahraničních autorit?

Při této otázce si uvědomuji, že i když takzvaných dirigentských vzorů je více, přesto jsem se vždy snažil najít tu svou cestu. Při mém studijním pobytu ve Vídni jsem hojně navštěvoval zkoušky jak Vídeňských symfoniků, tak i Filharmoniků, kde jsem s velkým zaujetím sledoval velké dirigentské osobnosti. Přístup jak pracují s orchestrem, jakým způsobem modelují fráze, potažmo pak celou skladbu, jak komunikují s orchestrem. Z toho jsem čerpal, přemýšlel a učil jsem se. Každý z těchto dirigentů měl svůj osobitý a jedinečný přistup a pro mě byli obrovskou motivací. Přesto však rád zmíním – Carlos Kleiber, Leonard Bernstein a Rafael Kubelík. Jejich intelektuální rozměr, mnohdy velice výjimečné pojetí skladeb, to, s jakým entuziasmem dirigovali na zkouškách a koncertech, bylo a je pro mě velkou inspirací.Z vašich závazků pro nejbližší dobu jednoznačně vyniká Smetanova Má vlast na českokrumlovském festivalu. Má dirigent s touto partiturou vůbec šanci něčím osobitým zaujmout? Jaké bude to vaše provedení se Severočeskou filharmonií?

Každé uvedení Smetanovy Mé vlasti je vždy nové, něčím jiné. Může více zaujmout, nebo naopak nezanechá v posluchačích žádný hudební zážitek. Záleží na mnoha okolnostech. Dirigent, orchestr, sál, počasí, vedro, zima… Ale atmosféra koncertu je vždy jedinečná, neopakovatelná. Doufám, že mé provedení Mé vlasti bude krásné, vášnivé, romantické, smutné, veselé… Že publikum bude naplněno krásným zážitkem s nádherné hudby.

Klíčové úkoly z vašeho kalendáře v nové sezoně?

Především je to pro mě celá sezona Plzeňské filharmonie, natáčení kompletního repertoáru pro violoncello a orchestr od Bohuslava Martinů s violoncellistou Petrem Nouzovským, koncerty pro EBU, ale též prosincová premiéra Donizettiho opery Marie Stuartovna v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, pak také otevření nové abonentní řady Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze ve Smetanově síni či opětovné pozvání k Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK a další…

Kde a při čem sbíráte energii pro svoji profesi? Jak relaxujete? Jak hodně času vám na to při vašem zaplněném kalendáři zbývá?

Velice rád chodím pěšky a řídím auto. To jsou okamžiky, kdy relaxuji… Ovšem má dvouletá dcera Rozálka je pro mě tím největším přínosem energie, a že jí má opravdu dostatek! Je pravda, že během roku nemám moc času se věnovat i jiným, například sportovním aktivitám, to bych rád v budoucnu změnil. Ale poslední dobou jsem propadl kouzlu Pěti Tibeťanů, což mi dává další rozměr relaxace… Je ovšem pravda, že si musím i čas volna a příprav na další projekty dopředu dobře plánovat. Ovšem díky mé úžasné rodině jsem se naučil užívat a plnohodnotně prožívat každý den!

Děkuji za vaše odpovědi, hodně dalších úspěchů!

Vizitka:
Tomáš Brauner (1978) studoval hru na hoboj a dirigování na pražské Státní konzervatoři a v roce 2005 absolvoval AMU, obor dirigování. Následovala studijní stáž na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. V roce 2004 se zúčastnil dirigentských kurzů ve Vratislavi pod vedením profesora Kurta Masura. V roce 2010 se stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Dimitrise Mitropoulose v Aténách a přijal post hlavního hostujícího dirigenta Plzeňské filharmonie. Tuto pozici zastává od roku 2006 také v Českém národním symfonickém orchestru. Od září 2013 je šéfdirigentem Plzeňské filharmonie a od sezony 2014/2015 hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Tomáš Brauner se intenzivně věnuje také opeře. V roce 2008 debutoval ve Státní opeře Praha představením Verdiho Otella a od té doby zde dirigoval řadu titulů (Massenetova Dona Quijota, Rossiniho Lazebníka sevillského, Pucciniho Bohému a Tosku, Verdiho Nabucca, Mozartovu Kouzelnou flétnu, koncertní provedení Mignon Ambroise Thomase, jež se setkalo s nemalým ohlasem publika a kritiky). Ve Státní opeře Praha též nastudoval balet Giselle Charlese Adolfa Adama. Od roku 2007 pravidelně spolupracuje také s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě a Divadlem J. K. Tyla v Plzni.

Častá je jeho spolupráce se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Slovenskou filharmonií, Státní filharmonií Košice, Pražskou komorní filharmonií, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Südwestfalen Philharmonie, aténským Orchestra of Colours, Pražským komorním orchestrem, Komorní filharmonií Pardubice, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Moravskou filharmonií Olomouc, Severočeskou filharmonií Teplice a jinými.

Hostoval též na významných mezinárodních festivalech (Bad Kissingen, Pražské jaro, Prague Proms, Janáčkovy Hukvaldy, Janáček – Luhačovice, Smetanova Litomyšl, Český Krumlov nebo Struny podzimu).

V září 2007 vystoupil v Moskvě se Státním orchestrem moskevského rozhlasu a předními sólisty Mariinského a Velkého divadla. V dubnu 2008 dirigoval Janáčkovu Její pastorkyňu v Palacio de Bellas Artes v Mexico City. V zahraničí se Tomáš Brauner představil dále například na turné s Českým národním symfonickým orchestrem nebo Plzeňskou filharmonií ve Španělsku, Velké Británii, s Pražskou komorní filharmonií v Jižní Koreji, s Janáčkovou filharmonií Ostrava v Itálii či s Českou komorní filharmonií v Německu.

(Zdroj: www.rozhlas.cz)

www.tomasbrauner.com

Foto archiv Tomáše Braunera, Jan Malý