Debashish Chaudhuri: Česká republika a Indie k sobě mají blízko

Moravskou filharmonii Olomouc neřídí Debashish Chaudhuri poprvé, v letošním roce s ní absolvoval turné po Chorvatsku. Právě touha po klasické evropské hudbě ho přivedla do Čech, kde dirigování vystudoval, a po několika dalších studiích v zahraničí už zde zůstal. „Mám štěstí,“ komentuje to. Ovšem ke štěstí je nezbytná cílevědomost, která vedla Debashishe Chaudhuriho na cestě za jeho hudebním snem z Indie do Evropy. V České republice nyní diriguje díla evropských klasiků, ale i muzikálový repertoár, který vznikl na docela jiném kontinentu. A v neposlední řadě i hudbu své země, kterou do Evropy přináší.

Jaká byla cesta indického dirigenta do České republiky?
Teď je to už víc než dvacet let, kdy jsem sem poprvé přišel, vlastně to příští rok bude dvacet pět let! Myslím, že nejlepší odpověď na tuto otázku je: osud. Toužil jsem se učit klasické hudbě a dirigování. A tyto věci podle mého názoru nejdou dělat dobře, pokud nerozumíte kultuře, odkud pocházejí, což je možné jen tehdy, pokud se stanete její součástí. Proč to byla Česká republika, a ne nějaká jiná země – to je ten osud. A když se ohlédnu zpět, jsem rád, že jsem přišel právě sem. Stačí vzít mapu a zjistíte, že Češi jsou uprostřed Evropy. Historicky zde má kořeny mnoho klasické hudby a většina všeho ostatního tudy prošla v té či oné formě. Takže bych řekl, že mám štěstí.

Indickou hudbu jste představil již dříve v Plzni na koncertě ke světovému dni zraku, který tehdy pořádal Lions Club Plzeň, na festivalu Dvořákova Příbram zazněla pod vaší taktovkou Hiawatha´s Song Jonathana Mayera, anglického skladatele indického původu. Jaký je podle vašich zkušeností vztah obou kultur – indické a české, respektive evropské?
Je tu mnoho hlubokých spojení. Za prvé čeština i většina severoindických jazyků jsou částí indo-evropské jazykové skupiny, takže čeština má v některých aspektech více společného s indštinou než s maďarštinou. Dokonce i některá indická, bengálská a česká slova si jsou podobná. Jsme na jednom kontinentu, takže teoreticky odtud můžete dojít do mého města. Spojení udržoval během let obchod po „hedvábné stezce“, literatura, koření, materiály, náboženství a tak dále – to vše směřovalo z jednoho místa na druhé, nějaký kontakt tu byl. Rabindranath Tagore (bengálský literát a filozof, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1913 – poznámka autora) byl v období první republiky dvakrát v Praze a ovlivnil nejen spisovatele jako například Karla Čapka, ale také hudebníky jako Leoše Janáčka a Josefa Bohuslava Foerstera. Na Janáčkově hrobě v Brně je dokonce úryvek z básně Zahradník Rabindranatha Tagore. Tagore byl Bengálec jako já. Nedávno jsem nahrával ve světové premiéře písně od Josef Bohuslava Foerstera na texty Tagoreho básní. Indické jazyky se tady dokonce učí na univerzitách a také je tu všude tolik indických restaurací, takže si myslím, že nejde jen o hluboké porozumění, ale i hluboký obdiv. Češi dali Indům Baťovy boty, motorky Jawa… A je to tak dlouho, že si někdy lidé myslí, že jsou indické! Tyto aspekty jsou hluboké a rostou každý den.

Jak jste si našel cestu k evropské hudbě vy?
Evropské hudební styly mi byly z nějakého neznámého důvod velmi srozumitelné už jako dítěti. Nemohu to vysvětlit. Ani nepocházím z hudební rodiny. Ale nějak jsem vždy cítil, že k hudbě přirozeně patřím. Mám štěstí, že moji rodiče byli liberální, podporovali mě ve hře na několik hudebníchnástrojů, respektovali má přání a nenutili mě, abych si zvolil jinou profesi. Ve skutečnosti je to v Indii velmi vzácné. Stát se hudebníkem tu není obvyklé a většinou to není ani kladně přijímáno.

A jak jste si našel cestu k muzikálům, které budete hrát s Moravskou filharmonií Olomouc?
Vtipné muzikály byly v Indii vždy populární i po roce 1947, kdy jsme se stali republikou. Klasické symfonie jsou o dost vzácnější, ve skutečnosti v Indii není jediný profesionální orchestr, který by fungoval na plný úvazek. Ale muzikály byly populární vždy, možná kvůli filmům, což je v Indii velká věc. Lidé rádi poslouchají tuto hudbu a pravděpodobně první evropská hudba, kterou uslyší, je právě z muzikálu – alespoň v mojí generaci. Teď jsou věci už jinak a poslouchání hudby různých žánrů se velmi rozšířilo.

V novoročním koncertu s Moravskou filharmonií Olomouc zazní mimo jiné dílo Leonarda Bernsteina – písně ze slavné West Side Story a předehra k jeho operetě Candide či neméně proslulá My Fair Lady s hudbou Fredericka Loewea a řada dalších hitů. Jaké muzikály patří k vašim nejoblíbenějším?
Většinou ty, které poslouchám nebo diriguji.

Co vás čeká v novém roce? Nač se těšíte?
Jsem velmi hrdý, že mě Moravská Filharmonie Olomouc pozvala, abych s nimi zahájil nový rok. S tímto orchestrem už mnoho let spolupracuji, byl jsem s ním na turné po Chorvatsku, kde jsme hráli klasické koncerty s evropskou, ale i indickou hudbou. Mám rád Olomouc s úžasnými hudebníky a s jejími tradicemi a doufám, že se do tohoto města v novém roce vrátím. Také budu během roku spolupracovat s řadou dalších profesionálních orchestrů v České republice, jako je například Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Brno, Filharmonie Hradec Králové, Karlovarský symfonický orchestr, Filharmonie Bohuslava Martinů a Komorní filharmonie Pardubice. A navíc je naplánován zájezd do Indie. Nadcházející rok bude tedy poměrně rušný a mám se opravdu nač těšit.

Debashish Chaudhuri je dirigent indického původu žijící v České republice. (přečtěte si více…)