Tramvaj do stanice Touha: Cesta do minulosti aneb Déjà vu

  1. 1
  2. 2
Na sklonku roku se třemi dvojkami se Balet Národního divadla rozhodl poprvé ve své historii zařadit na repertoár dílo význačného choreografa Johna Neumeiera, a to narativní balet Tramvaj do stanice touha. Stalo se tak ve Stavovském divadle po devětatřiceti letech od světové premiéry ve Stuttgartském baletu. Hra amerického dramatika Tennessee Williamse byla upravena pro baletní provedení na hudbu Sergeje Prokofjeva a Alfreda Schnittkeho.

Balet ND, Jonh Neumeier – Tramvaj do stanice Touha (Nikola Márová, foto Serghei Gherciu)

Rekonstrukce baletního díla po čtyřech dekádách od svého vzniku bezesporu přinesla taneční výzvu domácímu tělesu, jak z hlediska choreografického rukopisu, tak technické náročnosti, a příležitost k setkání s dramaturgicky invenčním pojetím stejnojmenné činoherní klasiky. John Neumeier navázal svou tvorbou na Johna Cranka a stal se dalším velkým jménem neoklasického dějového baletu 20. století. Mezi jeho nejproslulejší díla patří Dáma s kaméliemi nebo Iluze, jako Labutí jezero, známé jsou jeho shakespearovské balety i fascinace osobností Václava Nižinského. Pražské Národní divadlo sáhlo po psychologicky náročné inscenaci, která vyžaduje nejen vynikající taneční techniku, ale také hluboký herecký vklad všech interpretů ústředních postav.

Balet ND, Jonh Neumeier – Tramvaj do stanice Touha (foto Serghei Gherciu)

Způsob tvůrčího uchopení Williamsova příběhu napsaného roku 1947 poukázal na jeho tematickou nadčasovost a jistou naléhavost. Tramvaj do stanice Touha je řazena mezi poválečnou špičku amerického psychologického dramatu. Děj Tennessee Williams zasadil na konečnou tramvajové linky do dělnické čtvrti New Orleans, kam po ztrátě manžela, zaměstnání a rodinného sídla přijíždí Blanche DuBois. Její mladší sestra Stella se tam provdala za Stanleyho Kowalského. Ústřední trojúhelník, přecitlivělá a v iluzi žijící Blanche, živelná Stella a živočišný Stanley, pak doplňují zmínky o lidech z původního domova obou žen, jako je hrdinčin zesnulý manžel Allan Gray, nebo postavy z nejbližšího sousedství, mezi které patří Harold Mitchell, Steve a Eunice, Pablo ad. Z textu zřetelně vystupuje emoce strachu z „ujíždějícího vlaku“, dále společenská kritika mezilidských vztahů, domácí násilí, homosexualita, pokrytecké chování vůči přistěhovalcům, a především závislosti, a to na alkoholu, sexu i hazardních hrách. Duševní onemocnění je akcentováno v polohách od poeticky iluzivní až po krutě manipulativní a provokující. Otevřený střet éterické Blanche DuBois s pudově přímočarým Stanleym je však i dnes kontroverzním vyústěním nesnesitelnosti situace a klíčovou prověrkou zvolené inscenační cesty. A zatímco Williams násilné scény původně umístil mimo přímý pohled publika, traumatizující scénu znásilnění Neumeier zcela flagrantně roztančil. Americký choreograf vsadil na tvůrčí otevřenost, konkrétně dramaturgickou invenci, scénografickou zkratku a ve své době atraktivní baletní vyprávěčský styl.

Balet ND, Jonh Neumeier – Tramvaj do stanice Touha (Jakub Rašek a Basil Schwerzmann, foto Serghei Gherciu)

Rozpor mezi snem a skutečností, křehkostí a surovostí, chorobným sebeklamem a horkokrevnou sebestředností vystihl choreograf Neumeier využitím divadelní retrospektivy a také mnohými reminiscenčními a snovými vsuvkami, u nichž však (by) mohl nesečtělý příjemce propadnout zmatení nebo se poddat pocitu záhad a tajemství. Celek zároveň zacyklil u nemocničního lůžka psychiatrického oddělení, kde Blanche našla nedobrovolné zázemí pro své vzpomínky i traumata. První polovina představení se odehrávala v Mississippi na panství Belle Reve a zobrazovala střípky již minulého privilegovaného života. Vykreslila uhlazené prostředí, v němž se postupně vše živé i hmotné proměňovalo v chřadnoucí, skomírající, konečné. Rozpad krajiny dětství, sebevražedný čin mladičkého homosexuálního manžela tehdejší učitelky Blanche, následně její nespoutaná sexuální dobrodružství, definitivní ztráta domovského sídla dláždily její cestu k popření reality, k nesplnitelné touze po lásce a klidu, ve výsledku k propuknutí duševní choroby. Kašírovaný svět se rozplynul.

Balet ND, Jonh Neumeier – Tramvaj do stanice Touha (Nikola Márová, foto Serghei Gherciu)

Ve druhé části, vizuálně připomínající výtvarné vidění Edwarda Hoppera, se Blanche ocitla v letním dusném prostředí, v pronajatém bytě u své sestry a švagra. Do centra pozornosti vstoupil zjevný konflikt životních postojů, genderových předsudků a lidských neřestí. Hodnotové systémy poněkud schematicky zobrazovaných postav byly zřetelně podrobovány konfrontaci, ať šlo o snahu navázat milostný vztah Blanche s Mitchem, nebo se „jen“ zařadit k normované většině. A přichází paradox, kdy nonverbální pojetí jako by zde nedostačovalo k emočně hutnému sdělení a nutně tak eskalovalo ilustrativními prostředky do esteticky zvrácených póz naznačujících krutou přízemnost. Úskalí roviny labilní vetřelkyně – machistický pán domu se přehouplo v psychodramatický souboj dvou vypěstěných ego, jenž v tomto jevištním provedení sklouzl až ke zbytečné obscénnosti pod stropními větráky. V protikladu k přímočaře vedenému pokoření ženy se pak v první části jevila multiplicita výstřelů, metaforicky odkazující k nešťastné sebevraždě Allana, jehož Blanche přistihla v intimním dialogu s přítelem.  

Balet ND, Jonh Neumeier – Tramvaj do stanice Touha (foto Serghei Gherciu)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments