Deborah Voigt nejspíš už navždy vzdala Isoldu

Sopranistka v roli Isoldy narazila na problémy
Deborah Voigt vysvětluje svoje rozhodnutí

(The New York Times – 4. 10. 2012 – Anthony Tommasini)

Sopranistka Deborah Voigt stále přemýšlí o tom, zda se minulý měsíc rozhodla správně. Její sebevědomí je to tam, a proto odešla z Washingtonské národní opery, z inscenace Wagnerova Tristana a Isoldy, která tam zahajuje letošní sezonu. Roli Isoldy přitom po celém světě ztvárňovala více než deset let. Ovšem minulý měsíc zjistila, že dlouholeté a náročné vystupování v této roli je už nad její síly.Setkání Deborah Voigt s uměleckou ředitelkou Washingtonské národní opery a dlouhodobou kolegyní a přítelkyní, známou Francescou Zambello, bylo plné slz. Odehrálo se v šatně a Voigt se během něj střetla s krutou realitou, s tím, že by Isolda měla zmizet z jejího repertoáru. Právě tato slova zazněla v jejím pozdějším veřejném prohlášení.

V reakci na toto rozhodnutí však Deborah Voigt během nedávného povídání při kávě poblíž Lincolnova centra řekla, že na druhou stranu přemýšlí o tom, zda nejednala přece jen příliš spontánně.

„Všichni jsme prošli obtížnými zkouškami,“ vysvětlovala. „Do představení sice stále ještě chybělo deset dní. Změnilo by se však něco? Možná. Možná ne. Ráda bych si myslela, že ano…“

„Nicméně rozhodnutí už padlo a je třeba se k němu postavit čelem,“ dodala Deborah Voigt.

Už by Isoldu dál zpívat neměla, říká, a měla by se vyhnout i dalším podobným úkolům, ke kterým patří role Richarda Wagnera. Například Brünnhilda, ve které vystupovala v Metropolitní opeře v rámci Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův, který je v režii Roberta Lepage zachycen na kolekci DVD. „Nicméně musíte jít kupředu,“ pronesla Voigt očividně smutně, avšak optimisticky.

Velkou událostí bylo před časem nejen pro Voigt, ale také pro celý operní svět právě její vystoupení v Tristanovi a Isoldě ve Washingtonu. Pravá wagnerovská sopranistka s nezbytnými hlasovými schopnostmi, výdrží a také patřičným stylem se neobjevuje každý den, a to už vůbec ne, mluvíme-li o samotné Isoldě. Deborah Voigt svým senzačním vystoupením v Isoldě ohromila poprvé už v roce 2003 Vídeňskou státní operu. Představení tehdy řídil Christian Thielemann a Voigt se stala první americkou sopranistkou, která zmíněnou roli v prestižním vídeňském operním domě získala. Její hlas byl znělý, nosný, uchvacující. Ovšem v posledních letech se třiapadesátileté Deborah Voigt hlas změnil, na což někteří její kritici poukazují. Vyčítají jí příliš tvrdý zvuk a třesoucí se tón. Tato proměna zapřičinila pokles zájmu jejích fanoušků, i když uznávají, že Voigt, která v Metropolitní opeře debutovala v roce 1991, má za sebou neobvykle dlouhou a úspěšnou dráhu sopranistky. Voigt přitom o sobě v posledních letech mluvila otevřeně – zejména o svém celoživotním boji s obezitou a o rozhodnutí podstoupit v roce 2004 operaci a bypass žaludku. Přestože zákrok byl úspěšný, neeliminoval emocionální komplex, který k jejím problémům také přispíval, jak sama přiznává.Na slíbené interview přijela Deborah Voigt svěží, rovnou ze setkání anonymních alkoholiků konaného poblíž jejího nového domova v New Jersey. „Vše u alkoholiků se točí kolem toho, proč žít dál. S alkoholem jsem nikdy neměla problémy, dokud jsem nezhubla,“ říká. „Mnoho obézních lidí, konkrétně žen má tento problém poté, co podstoupí operaci, protože nikdy nevyřešili následující otázky: Proč jsem tolik jedla? Proč jsem se pouštěla do špatného vztahu poté, co jeden špatný skončil?“ vysvětluje Deborah. A dál přiznává, že hubnutí po podstoupeném zákroku trvalo déle, než původně očekávala.

Břišní partie sopranistky nejsou zrovna příliš šťastným místem na provádění operačního zákroku. Ovšem Deborah Voigt připadalo, že nemá na vybranou. Mnoho lidí přitom nedokáže pochopit, že by se pěvkyně rozhodla pro něco, čím by ohrozila svůj hlas, a to i přesto, že  „váží téměř 150 kilo, její kolena trpí a je diabetik“, popisuje. Jenže: „Já si řekla, že takhle dál nemůžu. Že mi to za to nestojí.“

Deborah připustila, že se její hlas změnil. „Nejsem si ale jistá, zda bych to přisuzovala tomu, že jsem zhubla, což si ovšem myslí mnoho lidí. Možná je to věkem. Možná se můj hlas změnil proto, abych mohla zpívat některé z těch dalších báječných rolí. Neinterpretuji Brünnhildu jako lyrická sopranistka, ale jako sopranistka dramatická, což znamená víc ocele v hlase, víc stříbra než zlata,“ říká Voigt. „Myslím, že jsem zajímavější interpretka, než jsem bývala před deseti lety. Dostala jsem mnoho příležitostí, prošla jsem mnoha psychickými výzvami,“ zdůrazňuje.

Zpívání Brünnhildy z hojně diskutovaného cyklu Prsten Nibelungův v Metropolitní opeře byla zkušenost plná stresu, avšak přesto to bylo vzrušující, říká Deborah Voigt. Dostalo se jí pozitivních reakcí, ovšem i těch drsnějších. „Posuzovala jsem svůj výkon na základě ohlasu publika. A nikdy jsem neměla pocit, že diváci by byli zklamaní.“ Mnoho povzbudivých reakcí prý přišlo hlavně při premiéře Götterdämmerungu, tedy ve finále celého cyklu.Bez ohledu na to, co si lidé myslí, ať už o přibývajících letech, nebo o tom, že Wagner sopranistkám ničí hlas, chce Deborah dál jít svou cestou. A tak se její fanoušci mohou těšit na další role.Voigt zmínila zahořklou Barvířku z Ženy beze stínu od Richarda Strausse a Kostelničku z Janáčkovy Její pastorkyně. Ostatně Barberova Vanessa  „jde také stále kupředu,“ říká také Voigt. Rovněž se těší na Marii v Bergově Vojckovi,  který se do Met vrátí v březnu pod taktovkou Jamese Levina.

„Stále dokola si opakuji, že jsem operní pěvkyně a že opera je pro mě úžasná,“ svěřuje se Voigt. „Ovšem jsou tu i další věci, které bych ráda dělala – jiné zpívání, koncerty,“ dodává. Chystá se na turné s klavíristou, kolegou a kamarádem Brianem Zegerem. Deborah Voigt by ovšem ráda dělala i více kabaretních koncertů a vystoupení na Broadwayi. Ještě tento měsíc také bude ve Washingtonské národní opeře dávat mistrovské kurzy.

„Až napíšu knihu o mojí generaci, jistě v ní budu sama také,“ říká Voigt. „Zapsala jsem se výrazně. A jsem na to velmi pyšná. Jestli bych ráda pokračovala? Rozhodně. Ale bude to jiné.“

Přeložil Petr Loukota 
Foto Ruth Fremson