V Košicích chystají Belliniho Náměsíčnou

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s režisérem Václavem Málkem 

Český operný spevák a režisér Václav Málek je zároveň aj bývalý umelecký šéf súboru opery a operety Moravského divadla v Olomouci. Na svojom konte má niekoľko desiatok tenorových postáv, účinkoval v operách ako Aida, Carmen, Idomeneo, či Bludný Holanďan. Momentálne sa venuje opernej réžii, ktorú vyučuje na JAMU a ďalším operným projektom v českých divadlách i Hudebně-dramatickému studiu pri Moravskom divadle v Olomouci, ktoré sám založil.
Dobrý deň, pán režisér. Pomaly, ale isto sa blíži premiéra Belliniho Námesačnej. Nie je to len premiéra tejto opery v Štátnom divadle, ale aj vaša košická premiéra. Ako sa v Košiciach cítite a aká je spolupráca s košickým súborom?

Musím vás opravit. Premiéra Náměsíčné se blíží jistě, ale rozhodně ne pomalu, nýbrž velice rychle. Není to ovšem nic nečekaného, příprava inscenace trvá mnoho měsíců, vlastní zkouškové období pak letí jako voda. A to zvláště v případě, kdy se sejde parta spolupracovníků, se kterými si režisér rozumí, a jsou si vzájemně inspirací. A tady se dostávám k odpovědi na druhou část otázky. V Košicích sice pracuji poprvé, ale znám je dlouho. Jednak už jsem je poznal z vyprávění maminky své manželky, která se zde narodila a neustále na Košice vzpomíná s láskou jako na místo, kde strávila nejkrásnější roky svého života. A pak jsem se zde ocital na představeních své manželky Magdy Málkové, která v košické opeře hostuje v rolích Abigail a Kostelničky.

Takže môžeme povedať, že sa tu cítite jako doma?

Také se tak cítím. A spolupráce se zdejším operním souborem je skvělá, profesionální a inspirativní. Jednak samozřejmě se sólisty a především pak s operním sborem. O některých operách se říká, že jsou sborové, v případě Belliniho Náměsíčné to platí dvojnásob. Nejen, že je sborový part náročný a sbor, jak se říká, takřka „nesleze“ z jeviště, ale navíc jsem si usmyslel, že sbor bude aktivní dramatickou součástí příběhu o náměsíčné Amině. A vůbec toho nelituji. Košický operní sbor se zapojuje s velkým nasazením do veškerého jevištního dění, spolupracuje a přináší mnohé podněty. Je partnerem sólistům, kteří se v průběhu aranžovacích zkoušek stali plnokrevnými postavami, jimž dodávají životnost pravdivostí v jednání i silných citových hnutích. Věřím proto, že se nám touto vzácnou souhrou podaří diváky vtáhnout do děje a oslovit je nejen krásou pěveckých výkonů, ale současně silným dramatickým příběhem.V čom je vám blízka Belliniho hudba a celkovo hudba belcanta?

Je mi blízká jakákoli krásná operní hudba, která působí nejen na posluchače, ale především na diváka. Ten přichází do divadla, aby shlédl příběh, který jej naplní pocitem nepromarněných chvil a ojedinělého prožitku. A hudba je součástí tohoto příběhu.

Aká je vaša Námesačná?

Řeknu spíš, jakou ji předkládám divákům – snová, tajemná, plná lidských emocí, krásného belcantového zpěvu a především srozumitelná. Společně se všemi zúčastněnými vyprávíme příběh o lásce a překážkách, které se jí staví do cesty. Ty překážky nejsou vůbec osudové, jsou takové, jaké si jen lidé dovedou vzájemně klást do cesty. A jsou to také lidé, kteří je nakonec odstraňují. Takže nebojte se, všechno dobře dopadne, i když ne tak úplně pro všechny, i to je v životě běžné. Ale víc neprozradím, přijďte se podívat.

Klasická verzus moderná operná réžia. Tento spor pretrváva už dlhšie, tradičný štýl inscenovania opier pomaly vytláča modernejšia réžia. Aký máte na to názor?

Odpověď začnu řečnickou otázkou: Co je to moderní režie a v čem se liší od onoho tradičního stylu inscenování opery? Režie je velice zvláštní umělecká disciplína. Každý umělec pracuje s materiálem, který je mu vlastní a je jeho přímou součástí. Herci a pěvci je materiálem jeho vlastní tělo, hudebníkovi nástroj, který drží v ruce a rozeznívá, sochař a malíř vlastníma rukama formuje hmotu a tak dále. Materiál, který má k dispozici režisér, je zcela mimo něj. Žádný z prostředků, kterými režisér svou inscenaci tvoří, nehněte vlastníma rukama. A když své dílo předkládá divákům, vše je v rukou těch, se kterými pracoval a sám už nemůže nic ovlivnit.

Takže?

Žádná moderní režie neexistuje. Je jen dobrá režie, nebo ta, které já říkám „žádná“. Ta dobrá se vyznačuje tím, že před divákem rozehrává příběh v čase a prostoru a oslovuje jej silou emocí. Ta „žádná“ se jen tváří jako režie, ale v podstatě nechává diváka chladným. Jediné, čím rozjitřuje emoce, jsou diskuse na téma, jestli je nebo není moderní, jestli se hodí to takhle dělat nebo ne.

Jediné, co může být v práci režiséra moderní, jsou prostředky, které použije, a i ty mohou být často jen módní. Všimněte si, že všichni, kdo hodnotí režii a její případnou modernost, hodnotí výlučně scénografii, kostýmy, případně větší či menší stylizovanost hereckého projevu. A to jsou jen a jen prostředky, které režisér používá ke svému uměleckému vyjádření. Pokud se prostřednictvím těchto moderních prostředků odehrává příběh, který chytne za srdce, je to dobrá režie. Pokud se příběh neodehrává … dosaď si každý sám. Pak je jedno, jestli jsou použité prostředky tak zvaně moderní nebo mechem zarostlé.

Ako operný režisér určite máte nejednu operu, ktorú by ste radi inscenovali. Prezradíte nám aspoň jednu?

Budete se možná divit, nemám a nikdy jsem neměl. A díky tomu se necítím být svázaný jakýmkoli klišé. Ke každému titulu přistupuji s ohledem na jeho dramatický a divadelní potenciál a hledám cesty, a pochopitelně prostředky, jak jej ztvárnit co nejživotněji.

A na záver sa opýtam na vaše najbližšie plány, či projekty po premiére Námesačnej v Košiciach?

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na