Pohledem flétnistky
Program koncertu se formuje pod uměleckým vedením hráčů SFK – flétnistky Julie Kováč Burášové, klarinetisty Martina Mosorjaka a Martina Švece a trumpetisty Karola Štofira. Svůj pohled přiblížila Julie Kováč Burášová.
Jak se vám hrají komorní koncerty?
Komorní koncerty jsou velkou výzvou pro všechny hráče, zejména v menších seskupeních, které připravujeme v nejbližších dnech. Mohu to klidně přirovnat k sólovému výkonu, protože party jednotlivých hráčů jsou téměř vyvážené technickou obtížností a zvukově velmi přehledné a otevřené. I kvůli tomu si vyžadují delší čas na přípravu, jako na běžný symfonický koncert s dirigentem. Je to velká zodpovědnost, zejména pro ty kolegy, kteří neměli možnost hrát v komorním tělese.
V čem je kouzlo komorního hraní oproti symfonickému koncertu?
Práce s komorním tělesem má úplně jinou atmosféru, závisí na hráčích, jak se dokáží vzájemně vnímat, společně dýchat a muzicírovat. Musím konstatovat, že komorní hudba mi ukázala nové možnosti interpretace. Již během svého studia jsem komorně koncertovala s kytarou, později s dechovým kvintetem a netradičním triem v seskupení flétna, viola, violoncello.
Jste však zvyklá i na sólové hraní – co to obnáší oproti běžným přípravám na společný koncert?
Přiznám se, mě osobně velmi potěšilo, když mě ještě na jaře oslovila paní ředitelka s nabídkou sólového hraní na jeden z červnových koncertů. Postavit se na pódium po přestávce vyžadovalo maximální nasazení, psychický nadhled a precizní uměleckou přípravu, ke které ve výrazné míře přispěla vynikající klavíristka Janette Katinová.
Filharmonie musí pružně reagovat na aktuální situaci. Změny jsou již na denním pořádku. Přineslo vám to něco pozitivního?
Velmi vyzdvihuji zařazení komorních koncertů do naší koncertní činnosti. Jsem přesvědčena, že budou pro mnohé hráče přínosem a přispějí především ke zvýšení umělecké úrovně orchestru.
