Leonard Bernstein a jeho operní nahrávky

  1. 1
  2. 2
„Hudba velkých skladatelů potrvá stále, možná navěky, protože v lidech vyvolává emoce, kdykoliv ji slyší. A tato trvalá kvalita je snad nejdůležitějším smyslem slova ,klasický‘. Klasické je to, co zůstává věčně, ať je to řecká váza, Robinson Crusoe, Shakespearovy hry nebo Mozartova symfonie,“ napsal americký dirigent, klavírista a skladatel Leonard Bernstein (25. srpna 1918 – 14. října 1990), od jehož úmrtí uplynulo třicet let. Bernstein patří k nejslavnějším hudebníkům 20. století; proslul jako charismatický dirigent špičkových světových orchestrů se stovkami nahrávek a kdyby nesložil nic jiného než hudbu k muzikálu West Side Story, zajistil by si i tak nesmrtelnost a bezpochyby i místo mezi klasiky, o nichž se sám tak pěkně vyjádřil. Pojďme si Bernsteina připomenout včetně jeho nepříliš početných nahrávek oper.
Leonard Bernstein (archiv OP)

Dirigent, klavírista a skladatel
Leonard Bernstein
studoval dirigování, skladbu a klavírní hru na Harvardově univerzitě a na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii, kde byl jeho pedagogem mimo jiné dirigent Fritz Reiner. Velký vliv měl na Bernsteina dirigent Dimitri Mitropoulos a skladatel Aaron Copland, s nimiž se seznámil, když mu bylo kolem dvaceti. Stal se asistentem Sergeje Kusevického, Artura Rodzinského a právě Mitropoulose. Úspěšný záskok za Bruna Waltera v čele Newyorské filharmonie v listopadu 1943, kdy řídil mimo jiné Straussova Dona Quijota, k němu obrátil pozornost manažerů. Bernstein koncert úspěšně absolvoval bez jediné zkoušky a ještě v přímém rozhlasovém přenosu.

Jako vycházející dirigentská hvězda debutoval Bernstein v zahraničí v Praze, a to na prvním ročníku hudebního festivalu Pražské jaro v roce 1946, kdy na sebe upozornil už při generálce: zaskočil za sólistu a zpaměti zahrál sólový part Gershwinovy Rhapsody in Blue. Na druhém z večerů se představil také jako skladatel prostřednictvím své 1. symfonie Jeremiáš. O rok později se na Pražské jaro vrátil a vedle Dvořákovy předehry Husitská zde řídil sedm měsíců po bostonské premiéře evropskou premiéru 3. symfonie Aarona Coplanda. O den později ještě zahrál a od klavíru řídil Ravelův Koncert G dur. Na další – a bohužel poslední – Bernsteinovu pražskou návštěvu jsme si museli počkat až do roku 1990. Dne 3. června toho roku vystoupil na závěrečném koncertu Pražského jara ve Smetanově síni Obecního domu, kde řídil Českou filharmonii při provedení Beethovenovy 9. symfonie; spoluúčinkoval Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lubomírem Mátlem a sólisté Lucia Popp (soprán), Ute Trekel-Burckhardt (alt), Wiesław Ochman (tenor) a Sergej Kopčák (bas). Tehdy ještě nikdo netušil, že ani ne za pět měsíců bude Bernstein mrtev…

Mezitím se stal Bernstein jedním z nejproslulejších světových dirigentů a skladatelů. V letech 1958–1969 stál jako první rodilý Američan v čele Newyorské filharmonie. Po odchodu z čela orchestru s ním spolupracoval i nadále, nejčastěji ale vystupoval jako dirigent Vídeňských filharmoniků, Izraelské filharmonie, Londýnského symfonického orchestru, Bostonského symfonického orchestru, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu či amsterodamského orchestru Concertgebouw; s těmi všemi má i početné nahrávky. Jako operní dirigent se představil například na festivalu v Tanglewoodu (v roce 1946 zde dirigoval americkou premiéru Brittenovy opery Peter Grimes), v milánské La Scale, ve Vídeňské státní opeře či v Metropolitní opeře v New Yorku. Naopak Berlínské filharmoniky dirigoval Bernstein pouze v roce 1979, kdy s nimi provedl Mahlerovu 9. symfonii (existuje i live nahrávka).

Z jeho slavných koncertů připomeňme ještě jeden: po pádu Berlínské zdi dirigoval Bernstein dne 25. prosince 1989 v Berlíně Beethovenovu 9. symfonii právě na oslavu pádu železné opony a obludné zdi, jež desítky let rozdělovala město. Koncert byl vysílán do dvacítky zemí a symbolické bylo i zastoupení orchestrů: k Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu z Mnichova se přidali členové drážďanské Staatskapelle, Orchestru Kirovova divadla z Petrohradu (tehdy ještě Leningradu), Londýnského symfonického orchestru, Newyorské filharmonie a Pařížského orchestru. A symbolická byla i změna v textu Schillerovy Ódy na radost v závěru Beethovenovy Deváté: sólisté a sbor zpívali „Freiheit“ (svoboda) místo „Freude“ (radost). Tato slova Bernstein zaměnil kvůli oslavě bratrství a vzájemné svobody po svržení Berlínské zdi.

Jako skladatel se Bernstein proslavil hlavně muzikálem West Side Story (1957; libreto: Arthur Laurents, texty: Stephen Sondheim), inspirovaným Shakespearovou tragédií Romeo a Julie. Filmová verze muzikálu z roku 1961 (režie Robert Wise a Jerome Robbins) získala deset Oscarů. V současné době je natočena nová filmová verze v režii Stevena Spielberga; kvůli pandemii koronaviru je premiéra naplánována až na prosinec 2021, ačkoli původně měla být o rok dříve. Z dalších Bernsteinových děl uveďme balet Fancy Free (1944), muzikály On The Town (1944), Wonderful Town (1953) a Candide (1956; s novým libretem 1973; operetní finální verze 1988), opery Trouble in Tahiti (1951) a A Quiet Place (1983; revidovaná verze 1986), tři symfonie: Symphony No. 1 Jeremiah (1942), Symphony No. 2 The Age of Anxiety (podle W. H. Audena) pro klavír a orchestr (1949; revidovaná verze 1965) a Symphony No. 3 Kaddish pro orchestr, smíšený sbor, chlapecký sbor, mluvčího a sopránové sólo (1963; revidovaná verze 1977), dále skladbu Serenade after Plato’s Symposium (1954), Chichester Psalms (1965), několik komorních a klavírních skladeb nebo žánrově těžko zařaditelné vokální jevištní dílo MASS (1971). Bernstein je také autorem skvělé původní hudby k filmu režiséra Elii Kazana V přístavu (On the Waterfront) z roku 1954. Drama s Marlonem Brandem v hlavní roli patří k nejlepším dílům americké i světové kinematografie; bylo oceněno osmi Oscary a na Oscara byl za hudbu nominován i Bernstein, k jeho velkému zklamání však Oscara nevyhrál a další filmové hudbě se již bohužel nevěnoval.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments