Design a zvuk: Muziekgebouw Amsterdam

Klasicky moderní, prosklená budova poskytující až kýčovitě spektakulární pohled na vodu, která jí ze tří stran obklopuje, je situována na konec amsterodamských doků, do kterých ústí řeka Ij. Přestože současná architektura dokáže svými detaily, konstrukčnímu prvky i použitými stavebními technologiemi až neuvěřitelné věci, i v tomto případě platí staré známé rčení: v jednoduchosti je síla. Prostě jenom sklo, sklo a zase sklo, doplněné nosníky z oceli a terakotovým obložením přízemního podlaží s nástupní terasou, postavenou jako molo a jako stvořenou pro příjezd lodí nebo člunem. A pak už nic, jen převislá plochá střecha a do boku vybíhající verandové křídlo s výhledem na střed města, končící centrálním nádražím. Přesto je dojem při pohledu na budovu zvnějšku, stejně jako i pohled návštěvníka sedícího například v restauraci s výhledem na vnitřek stavby impozantní a uchvacující. Budova je dominantou města při pohledu od Severního moře, stejně tak při pohledu od řeky Ij.

Dánská projekční kancelář 3XN, která se stala vítězem veřejné soutěže na zpracování projektu, je firmou, která navrhuje především vzdušnou skandinávskou architekturu. Zde kombinovala industriální kov a sklo s exotickým dřevem, které interiéru budovy dává pocit pohodlí a zabydlenosti. Architekti vytvořili budovu, která jakoby plave v deltě řeky Ij a jejíž interiéry přitom působí vřelým a útulným dojmem.

Instituce, které sídlí v budově Muziekgebouw, jsou dvě. Jeden z nejznámějších koncertních sálů v Evropě, který útroby budovy skrývají, hostí jak koncerty vážné hudby, tak se zde konají koncerty populární. Menší sál Bimhuis – který je postaven ve verandovém křídle vybíhajícím po pravé straně budovy – je pak dějištěm jazzových koncertů a koncertů komorní hudby, stejně jako i hudby alternativní. Obě instituce zaštiťující nizozemskou takzvanou vážnou hudbu, jazz a world music sídlily před postavením Muziekgebouw na dvou různých místech. Spojením jejich působení v jednom místě se dosáhlo efektu zvýšení návštěvnosti, protože zájemci o jazz a alternativní hudbu se při návštěvě budovy Muziekgebouw setkávají i s hudbou vážnou a naopak.

Budova je zajímavá jak ve dne, tak i v noci, kdy počítačem řízené osvětlení vytváří iluminaci skleněné fasády v několika různých barvách, které se střídají v nepravidelných časových intervalech. Co se přístupu do budovy týče, existují dvě možnosti. Buď lze použít speciálně postavený, více než sto padesát metrů dlouhý pontonový most, po kterém suchou nohou dojdete k pravé straně budovy a lávka vás dovede ke schodišti, které se svažuje až na plató před čelo objektu, kde je umístěn hlavní vstup. Tady jsou situovány pokladny i vstup do hlavního koncertního sálu a také restaurace. Anebo můžete přijet lodí a přistát u kamenného schodiště, začínajícího až u vodní hladiny a vedoucího rovnoběžně s čelní stěnou objektu. Tento přístup je romantičtější a více využívaný jak návštěvníky koncertů, tak turisty. Samozřejmostí je i zastávka lodní městské linky. Pokud do budovy vstoupíte, budete všude obklopeni denním světlem. Foyer s visutými patry, restaurace i zkušební sál mají díky prosklené fasádě mnoho světla a vy máte možnost jak za dne, tak i večer za soumraku pozorovat životem tepající město na kanálech.Hlavní koncertní sál má 729 míst rozprostřených po přízemí, čelním balkónu a dvou balkónech bočních. Obdélníkový půdorys sálu je narušen jen postranními nikami balkónů a zajímavě řešenými stěnami. Stěny jsou tvořeny bíle natřenými lamelami, za kterými je umístěno umělé osvětlení. Osvětlení je koncipováno stejně jako nasvícení vnějšího pláště budovy (barevné, počítačem řízené) a lze pomocí něho vytvořit jakoukoliv optickou atmosféru uvnitř sálu. Ta kontrastuje s červenými sedadly auditoria. Samozřejmostí je možnost prostorové úpravy sálu dle druhu provozované hudby. Prostorová úprava s sebou nese nejenom možnost redukce počtu míst, ale třeba i možnost pustit díky lamelovým stěnám do sálu denní světlo. Akustické úpravy sálu – jeho oddělení proti vnějšímu hluku při provozování klasické hudby – či akustická úprava prostoru pro hudbu malých forem nebo moderní hudbu jsou se vším všudy záležitostí několika hodin. Dvě pohyblivé desky pod stropem umožňují řádově v sekundách měnit akustické charakteristiky tak, aby odpovídaly druhu provozované hudby. Celkem dvanáct různých prostorových uspořádání sálu, vhodných pro různé druhy koncertů, tak lze realizovat za dobu kratší než jedna hodina. K akustice sálu se vyjadřují pochvalně mnozí interpreti i dirigenti. Skladatel čínského původu Huang Ruo prohlásil, že sál je nejvhodnějším na světě pro provozování koncertů s komorními sbory. A jeho kolega George Benjamin Britton zde výhradně uvádí světové premiéry svých děl, protože sál považuje pro své kompozice za akusticky nejvhodnější.Prioritou šéfa Bimhuis, zaměřeného na jazz a alternativní hudbu, je provozovat tuto hudbu společně s klasickou hudbou a dát jí tak stejný význam, ale mít pro ni komornější a přesto důstojné prostředí. To dokonale splňuje tento menší sál, jehož černé stěny velmi silně kontrastují s barevně osvětleným interiérem hlavního sálu, který mimo jiné nabízí i úchvatný výhled na doky přímo při koncertu.

Budova Muziekgebouw aan ‘t IJ splnila nadmíru očekávání svých tvůrců. Již za pouhé první dva roky své existence – otevřena byla v roce 2005 – přilákala do svých útrob 250 tisíc lidí z celého světa a stala se jednou z ikon Amsterodamu. Investice ve výši více než 80 milionů Euro tak byla zúročena více než zdařile a Amsterodam má tak jednu z nejznámějších a nejúchvatnějších koncertních síní na světě.