Design a zvuk: Shenzhen Concert Hall

Při našem putování moderními koncertními síněmi a operními divadly světa jsme se již po několikáté zastavili v Číně. Zůstaňme tam i tentokrát a představme si koncertní budovu ve městě Shenzhen. Shenzhen je jen několik minut jízdy od Hongkongu a byl prvním městem v provincii Guangdong, které se v osmdesátých letech minulého století podílelo na čínském hospodářském zázraku. Z původní rybářské vesnice s méně než třemi tisícovkami obyvatel vyrostla megapole s více než milionem lidí. Mezi architektonické rekordmany města dynamického růstu patří budova shenzenské burzy – která je dvakrát vyšší než Empire State Building.

V roce 1998 vyhrál architekt Arata Isozaki mezinárodní soutěž na stavbu městské koncertní síně a knihovny, dvou částí nově vznikajícího shenzenského kulturního centra. Isozaki umístil třípodlažní budovu Shenzhen Concert Hall (深圳音樂廳) na vyvýšenou platformu a její dvě části rozpoltil jakýmsi „průsmykem“ – průchodem s nelineárně sešikmenými stěnami ze skla a oceli. Jižní část takto rozdělené budovy obsahuje knihovnu, severní pak koncertní sál. Obě části spojuje prosklený průchod právě v místech „průrvy“.Konstrukce budovy působí nesmírně lehce a elegantně, a to jakkoli zapadá do estetiky okolní architektury, vyznačující se sklem jako hlavním vizuálním prvkem vnějších částí budov. Základní přízemní patro budovy je obloženo žulovými deskami a z nich se zvedá neuvěřitelně subtilně působící konstrukce ze skla a oceli. Odlehčeně působí budova nejenom na pozorovatele vnějšku, ale díky prakticky kompletní skleněné fasádě včetně částí střechy a tím dokonalému pronikání denního světla tak působí i uvnitř.Na úrovni ulice a také v prvním nadzemním podlaží jsou v obou částech budovy situovány vstupní foyery – jak u křídla s knihovnou, tak u křídla s koncertním sálem. Při vstupu zaujme kosoúhlá struktura přiznaných ocelových nosníků, které mají u knihovny barvu stříbrnou, v části budovy určené koncertnímu sálu zlatou barvu. Celý prostor je přes obě podlaží protkán samonosnými schodišti a eskalátory, plošinami umožňujícími výhled z výšky dovnitř i ven z budovy prosklenou fasádou. Část foyeru je volně přístupná po celých dvacet čtyři hodin.Koncertní část má 1 680 míst k sezení v takzvaném Symfonickém sále a přestavitelných čtyři sta míst v Divadelním studiu. Samozřejmě k vybavení patří zkušební sály, kavárna a restaurace, pochopitelně s tradiční čínskou kuchyní. Uspořádání Filharmonického sálu je oktagonální s orchestřištěm uprostřed a prosklenou částí, kterou do sálu vstupuje denní světlo. Vlastní orchestřiště má k dispozici třicet šest plošin, kterými je možné pohybovat v horizontálním směru, tak aby se sólisté či sbor mohli umístit v co nejvhodnější výšce odpovídající typu provozované hudby.V sále jsou také umístěny ozvučné a odrazné desky, které jsou zakomponovány do celkové architektury sálu velmi nenápadně. Sál má špičkovou akustiku a většina světových dirigentů či hudebníků si ho vysoce cení. Například Tan Dun o budově prohlašuje, že má nejenom velmi kvalitní akustiku směrem k posluchačům, ale také směrem k interpretům, a že je to i architektonicky velmi povedená budova. Dostavěna byla v roce 2008 nákladem více než dvě stě milionů amerických dolarů.

Foto archiv

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na