Při našem putování moderními koncertními síněmi a operními divadly světa jsme se již po několikáté zastavili v Číně. Zůstaňme tam i tentokrát a představme si koncertní budovu ve městě Shenzhen. Shenzhen je jen několik minut jízdy od Hongkongu a byl prvním městem v provincii Guangdong, které se v osmdesátých letech minulého století podílelo na čínském hospodářském zázraku. Z původní rybářské vesnice s méně než třemi tisícovkami obyvatel vyrostla megapole s více než milionem lidí. Mezi architektonické rekordmany města dynamického růstu patří budova shenzenské burzy – která je dvakrát vyšší než Empire State Building.
V roce 1998 vyhrál architekt Arata Isozaki mezinárodní soutěž na stavbu městské koncertní síně a knihovny, dvou částí nově vznikajícího shenzenského kulturního centra. Isozaki umístil třípodlažní budovu Shenzhen Concert Hall (深圳音樂廳) na vyvýšenou platformu a její dvě části rozpoltil jakýmsi „průsmykem“ – průchodem s nelineárně sešikmenými stěnami ze skla a oceli. Jižní část takto rozdělené budovy obsahuje knihovnu, severní pak koncertní sál. Obě části spojuje prosklený průchod právě v místech „průrvy“.
Konstrukce budovy působí nesmírně lehce a elegantně, a to jakkoli zapadá do estetiky okolní architektury, vyznačující se sklem jako hlavním vizuálním prvkem vnějších částí budov. Základní přízemní patro budovy je obloženo žulovými deskami a z nich se zvedá neuvěřitelně subtilně působící konstrukce ze skla a oceli. Odlehčeně působí budova nejenom na pozorovatele vnějšku, ale díky prakticky kompletní skleněné fasádě včetně částí střechy a tím dokonalému pronikání denního světla tak působí i uvnitř.
Na úrovni ulice a také v prvním nadzemním podlaží jsou v obou částech budovy situovány vstupní foyery – jak u křídla s knihovnou, tak u křídla s koncertním sálem. Při vstupu zaujme kosoúhlá struktura přiznaných ocelových nosníků, které mají u knihovny barvu stříbrnou, v části budovy určené koncertnímu sálu zlatou barvu. Celý prostor je přes obě podlaží protkán samonosnými schodišti a eskalátory, plošinami umožňujícími výhled z výšky dovnitř i ven z budovy prosklenou fasádou. Část foyeru je volně přístupná po celých dvacet čtyři hodin.
Koncertní část má 1 680 míst k sezení v takzvaném Symfonickém sále a přestavitelných čtyři sta míst v Divadelním studiu. Samozřejmě k vybavení patří zkušební sály, kavárna a restaurace, pochopitelně s tradiční čínskou kuchyní. Uspořádání Filharmonického sálu je oktagonální s orchestřištěm uprostřed a prosklenou částí, kterou do sálu vstupuje denní světlo. Vlastní orchestřiště má k dispozici třicet šest plošin, kterými je možné pohybovat v horizontálním směru, tak aby se sólisté či sbor mohli umístit v co nejvhodnější výšce odpovídající typu provozované hudby.
V sále jsou také umístěny ozvučné a odrazné desky, které jsou zakomponovány do celkové architektury sálu velmi nenápadně. Sál má špičkovou akustiku a většina světových dirigentů či hudebníků si ho vysoce cení. Například Tan Dun o budově prohlašuje, že má nejenom velmi kvalitní akustiku směrem k posluchačům, ale také směrem k interpretům, a že je to i architektonicky velmi povedená budova. Dostavěna byla v roce 2008 nákladem více než dvě stě milionů amerických dolarů.+++
===
Foto archiv
