Děsivá precizní mechanika amerického kolosu. Chicago Symphony Orchestra předvedl Mahlera očištěného od sentimentu

Slavný Chicago Symphony Orchestra byl ustaven s přímým záměrem založit špičkové těleso a již od prvního roku existence (1891) onu vizi zcela naplňoval. Vybudoval jej prominentní americký dirigent Theodor Thomas za finanční podpory podnikatele Charlese Normana Faye. Začátek činnosti Chicagského symfonického koncertu můžeme datovat také jako rok před příjezdem Antonína Dvořáka do Ameriky. Do umělecké historie orchestru promluvil jako hudební ředitel v letech 1950–1953 také Čech – Rafael Kubelík. Na dlouhodobé prosperitě této instituce mají zásluhu zástupy donátorů. Vrcholový management, koncertní mistři i někteří vedoucí jednotlivých nástrojových skupin jsou finančně podporováni dalšími sponzorskými příspěvky dodnes.

O+

Právě Rafael Kubelík podnítil v orchestru trvalý zájem o Mahlerovu hudbu. Do jeho nástupu do funkce mělo na celkové dramaturgii provádění skladeb tohoto autora spíše epizodický podíl. Zařazení celovečerního Mahlerova opusu jako historicky první skladby, kterou těleso provedlo na Pražském jaru, bylo současně také vzpomínkou na zásluhy uvedeného českého dirigenta o rozvoj orchestru.

Chicagský symfonický orchestr interpretoval na letošním pražském festivalu velkorysou Symfonii č. 6 a moll „Tragickou“ Gustava Mahlera. Skladba vznikla v roce 1904. Dílo vyplnilo celý koncert, který proběhl bez pauzy. Délka symfonie atakuje 90 minut. Pražské publikum se s touto skladbou setkalo v podání České filharmonie v červnu 2023 (viz recenze zde), a tak bylo možné na festivalovém provedení posoudit rozdíly v interpretačním pojetí Semjona Byčkova a Jaapa van Zwedena.

Pódium Smetanovy síně zcela zaplnil vždy obrovský provozovací aparát. Ten se za řízení dirigenta snažil vykreslit hudební obsah skladby, popř. ji vybavit náznaky mimohudebních inspirací skladatele. Denisa Rauschová píše v programovém lístku ke sledovanému festivalovému koncertu o odhalování mimohudebních inspirací Mahlerovy Šesté jako o „luštění hádanky“ a odvolává se na citát z Mahlerovy korespondence. V členitém a dramatickém závěru této symfonie lze najít věštecký náznak ran osudu, které autora postihly o tři roky později – smrt jeho starší dcery, odchod z vídeňské Dvorní opery a diagnóza vážné srdečné choroby.

V této chvíli se nebudu zabývat hermeneutikou, není to podstatné. Mám v úmyslu popsat průběh provedení skladby Chicagským orchestrem na aktuálním koncertě, protože to zapůsobilo jako zjevení. Obří těleso představovalo bezchybný automat: do této kategorie počítejme absolutní jednotu souhry, přesné a nikdy nevychylované doladění celého provozovacího aparátu, velkolepý žesťový segment bez jediného kazu a mnoho jiných technických položek. Navíc připočtěme jeden mimoevropský benefit – prezentaci rytmu tak, že jej hudebníci „skandovali“ v přesnosti okamžiku, kdy podle fyzikálních regulí má probíhat. Tedy nikoliv s obvyklým mikroskopickým zpožděním. Posledně popsaný detail není maličkostí, jeho význam se zvětšuje, když jej více než devadesát minut provádí se stejnou strategií stovka hudebníků. Do pregnance provedení skladby se to propíše neuvěřitelným způsobem. Jako by zvukové procesy ve skladbě stále předbíhaly naše běžná očekávání.

Interpretační záměry dirigenta Jaapeho van Zwedena v Mahlerově Symfonii č. 6 a moll „Tragické“ byly vedeny především hudebním průběhem skladby. Toto čtyřvěté dílo nabízí od svého vzniku unikátní dilema nemající v romantické hudbě obdoby. Jde o rozhodnutí, zda na místo druhé věty vložit niterné Andante moderato či Scherzo. Wuchtig, tedy též o otázku, co bude náplní věty třetí. Sám Mahler totiž původní pořadí rychle-pomalu těsně před premiérou obrátil.

Jaap van Zweden však respektoval původní Mahlerovu koncepci a Scherzo bezprostředně navázalo na úvodní větu Allegro energico, ma non troppo. Heftig, aber markig. Jeho motivický obsah navazuje na pochodové pasáže věty první, a je tak vytvořena makrostrukturní větná vazba. Vůči ní je pak analogická i druhá „superčást“, jež je vybudována třetí a čtvrtou větou. Věta čtvrtá je nejdelší větou celého cyklu, podle výkladu se v ní koncentruje konečný zápas člověka s osudem a jeho skon. V pojetí holandského dirigenta a chicagského orchestru se zde vyjevily vazby na pochodové nálady první věty a další motivické vztahy. To byl základ pro interpretační řešení rozšiřujících větných dílů a epizod. Význam pevnosti struktury interpretace staví potom zcela do pozadí módní otázky, zda rány osudu jsou vždy v partituře avizovány úderem velké palice nebo zda jsou některé údery vynechávány.

Průběh interpretace symfonie osvěžily některé impresionistické detaily. Velkou roli zde sehrály zvučné harfy, připomínající v úvodu čtvrté věty barevný rozměr Mahlerovy hudby. Nemůžeme se divit. Rok premiéry Mahlerovy Šesté 1906 je již dobou tvůrčího rozmachu Clauda Debussyho – v roce 1905 má mimo jiné premiéru jeho symfonický cyklus Moře. Přidávám ještě jiné zajímavé paralely z této doby, činím tak úmyslně, protože pozorný posluchač si může názvuků některých skladeb v Mahlerově Symfonii č. 6 všimnout. Například Dvořákova opera Rusalka měla premiéru v roce 1901, díky Mahlerovi byla provedena na prknech vídeňské Dvorní opery. Ilustrativní pro hudební atmosféru doby může být též fakt, že do poloviny prvního desetiletí 20. století zapadá také premiéra Janáčkovy opery Její pastorkyňa (1904). To, že Mahlerova hudba podněcuje množství asociací, nelze brát na lehkou váhu. Odráží to dobový soupis zvukového majetku evropského prostředí.

Stavba Šesté symfonie silně navazuje na velké vzory dob minulých, i když k realizaci všeho, co chtěl Mahler říci, běžné formové typy košatě rozšiřuje. Ona obohacení jsou někdy epizodami, které komentují hlavní směřování hudebního proudu apartně vybavenými figurativními plochami. V Mahlerově partituře se zde objevují například kravské zvonce ve spojení s harfou, s metalofony, popř. s dalšími, často neužívanými nástroji. Jejich zvuková „nadávkování“, jako by hra světel a stínů či vykreslená idyla přírody omámily publikum na několika místech. Také podpořily dojem, že vznikly společné jmenovatele s následující Symfonií č. 7 e moll. Zde totiž jsou podobná zvukomalebná zastavení, která dokonce Mahler speciálně nazval Nachtsmusik. Výčet společných znaků by však byl dlouhý. Hvězdná interpretace je odhalovala v plném lesku.

I když jsem se hledání programovosti při poslechu Mahlerovy Symfonie č. 6 a moll Tragické bránil, do hlavy se mi vrývaly temné vojenské pochody z krajních vět. Autor zde živil ideje, které mu v závěrečné dekádě 19. století poskytovala poslední zpracovaná sada písní z cyklu Chlapcův kouzelný roh. Společným znakem velkého množství vokálních útvarů byl rozličně vyjádřený vztah ke smrti, v nejsilnější konotaci pak téma smrti obyčejného vojáka ve válce. Odhlédnu-li také od tohoto, pro mě nejsilnějšího mimohudebního obsahového aspektu, stále však musím konstatovat, že Mahlerova Šestá v provedení Chicagského symfonického orchestru přinesla zážitek, na který se v životě nezapomíná.

Pražské jaro: Chicago Symphony Orchestra
20. května 2025, 20:00 hodin
Obecní dům, Smetanova síň, Praha

Program:
Gustav Mahler: Symfonie č. 6 a moll „Tragická“

Účinkující:
Chicago Symphony Orchestra
Jaap van Zweden – dirigent