Devadesátiny legendy brněnského baletu Jiřího Nermuta

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

Jiří Nermut patří k nejvýznamnějším osobnostem českého baletního umění poválečné éry. Jako pro mnoho jiných i pro tohoto pardubického rodáka (narodil se 8. března 1923) vedla jeho cesta k baletu prostřednictvím slavné Psotovy baletní školy V sezoně 1942/43, v době zákazu činnosti Národního divadla v Brně byl členem Českého lidového divadla v Brně, od roku 1945 do roku 1974 byl členem Zemského, pozdějšího Státního divadla v Brně. Kromě intenzivního studia baletu Jiří Nermut rovněž navštěvoval varhanické a dramatické oddělení brněnské Konzervatoře a filosofickou fakultu Masarykovy univerzity francouzštinu a tělesnou výchovu. Snaha o maximální rozšiřování svého všestranného vzdělání, úsilí o dokonalý perfekcionalismus, příkladná životospráva – to všechno byly a jsou faktory, které provázejí Jiřího Nermuta po celý život a výrazně ovlivnily jeho úspěšnou uměleckou kariéru.

Jiří Nermut se stává jedním z pilířů sólistického vynikajícího Psotova souboru po Mistrově návratu z Ameriky. V té době se také soustavně začíná věnovat choreografii. Jako tanečník se mimořádně úspěšně prezentoval  především v nejrůznějších lyrických a milovnických partiích jako byli Princové v Čajkovského Labutím jezeře a Prokofjevově Popelce, Václav v Bachčisarajské fontáně a především Romeo v Prokofjevově baletním zpracování slavné Shakespearovy tragédie. Pamětníci dodnes vzpomínají na jeho sugestivní, výrazově i technicky dokonalé sólo Modrého ptáka v poslední Psotově inscenaci, jeho legendární Spící krasavici.

Po Psotově smrti se stává Jiří Nermut choreografem a od roku 1955 šéfem baletu. Tuto funkci vykonává  do roku 1961. Poprvé se jako choreograf představil brněnskému publiku na jevišti nynějšího Mahenova divadla nastudováním Borodinových Poloveckých tanců v červnu 1952 ve večeru složeném ze tří baletů. Následovala Chačaturjanova Maškaráda, Prokofjevova Popelka a zejména jeho výtečná inscenace Romea a Julie. První Nermutovou inscenací, kterou vytvořil ve funkci šéfa baletního souboru byly Asafjevopvy Plameny Paříže v roce 1956, s nimiž posléze soubor hostoval v Paříži.

Do historie brněnského a českého baletu se Jiří Nermut jako choreograf vepsal především svým nastudováním původní premiéry pozoruhodného baletu Jaroslava Doubravy Don Qujjote, Z moderního repertoáru uvedl v Brně Brittenova Prince ze Země pagod, v němž rovněž ztvárnil titulní roli Bartókovy balety Podivuhodný mandarín a Prince ze Země pagod (zde opět tančil titulní roli), Nikotinu a Signorinu Gioventú Vítězslava Nováka či Straussův Ples kadetů.

V šedesátých letech odchází do zahraničí. Působí jako choreograf v rakouském Klagenfurtu a francouzském Nantes. Po návratu do Brna působí ještě nějaký čas v baletu zpěvoherního souboru a jako taneční pedagog.

Po odchodu z divadla se po léta (až do roku 2011) s mimořádným elánem a aktivitou úspěšně věnuje výuce moderního tance.

V roce 2005 byla Jiřímu Nermutovi udělena za celoživotní přínos českému tanečnímu umění Cena Thálie.

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J.K.Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně

Mohlo by vás zajímat