Jak pravda a láska nezvítězily nad lží a nenávistí

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ako pravda a láska nezvíťazili nad lžou a nenávisťou 

Tento názov článku nie je náhodný. Nová podoba Lohengrina totiž absentuje na rovinu mýtu o dobrom rytierovi, dobrej Else, zlej Ortrude a Telramundovi a prezentuje postavy plasticky, s ich kladmi i zápormi. Nie náhodou je Elsa v mnohom nesympatická postava, rytier ju zachráni skoro pred vyhnanstvom či smrťou a ona sa mu odvďačí tým, že i keď ho miluje, nevydrží ani pár hodín bez toho, aby nepodľahla zlým myšlienkam a jeho posvätné poslanie nevnímala skoro ako nejaký temný zásah. Postavy reálne, poškvrnené svojimi skutkami, myšlienkami, nečistými činmi a túžbami nie sú elementárne jednoduché, ale sú kompaktné vo svojej ľudskej celistvosti. Tak ako Cocteau kedysi hovoril, že privilégium mýtu je, že je nesmrteľný, tak i Rocc vidí v týchto nesmrteľných účastníkoch mýtu archetypálne postavy ľudského príbehu. A tak ako v reálnom živote sú hodnoty odsúdené k pošliapaniu, nevinný sa stane vinným, duchovný sa stane svetským, láska sa zmení v nenávisť či odpor a pohŕdanie, požehnaný bude prekliatym, prekliaty svätcom, tak sa zlo môže zmeniť v dobro a naopak. A tak sa v ostravskom Lohengrinovi, v sugestívnom režijnom výklade kontroverzného Rocca, pre niekoho koniec zdá normálny a pre niekoho, kto ho prečíta nezaujate sa zdá desivo pravdivý, súčasný a bolestný.Problém českej opernej réžie je jednoduchý. Buď máme režisérov, keď to pomenujeme zjednodušene, ktorí preferujú tzv. vernosť autorovi, libretu, dobe, kedy sa príbeh odohráva, nevedia nič o hereckých technikách, scénografii, filozofii či estetike a potom máme režisérov, pre ktorých je primárny výklad diela. Koľko ich máme? Skoro žiadnych. Dokonca by sa dalo povedať, že Rocc je solitér a jeho výklady sú tak „iné“, že to väčšiu časť operného publika konšternuje. Potom už zostáva len Jiří Heřman, ktorý však na výklad ide väčšinou z vonkajšku cez výtvarno. Je to smutný stav.

Roccov základný výstavbový princíp koncepcie – je dualita. V inscenácii sa nachádzajú dva svety zemepisné, dva svety mentálne, je možné tiež hovoriť o svete pragmatickom a svete duchovnom, o svete sekularizovanom a ezoterickom, o svete časnosti a svete bezčasia, o svete mužskom a ženskom, kde prebieha nikdy nekončiaci zápas o dominanciu. Roccova inscenácia postihuje predovšetkým analógiu medzi vesmírom a človekom, ide o vzťah medzi makrokozmom a mikrokozmom, kedy vesmír je živočíchom, človekom, žijúcim organizmom a rovnako princípy a zákony ovládajú vesmír i človeka. Vo „veškerém jsoucnu“ sa uskutočňuje polarizácia princípu mužského a ženského (solárneho a lunatického), materializácie božských ideí a cesta spať, k reintegrácii. Dualita prechádza i k režijnému výkladu figúr. Elsa nie je len čistá a Ortruda nie je primárne negatívna figúra. Ambivalentný vzťah medzi obomi hlavnými ženskými figúrami poskytuje zaujímavú výkladovú rovinu a maže romanticko-rozprávkový balast príbehu. Rocc sugestívne v mnohých scénach necháva Ortrudu javiskovo účinne sa vymeniť s Elsou a tak niekedy je Elsa skôr manželka Telramunda a Ortruda je s Lohengrinom, než v základnej dejovej línii. Pomáha mu k tomu i kostým, keď Ortruda na začiatku v čiernom postupne k záveru „zbelie“ a Elsa sčernie. V Lohengrinovi jsou dvě silné ženy – čistá Elsa a čarodějnice Ortrud. Během analýzy díla jsem si začal klást otázky, zda to rozdělení na dobro a zlo, na pozitivní a negativní energii, je tak jednoznačné a jasné. Přišel jsem na to, že není. Akcentujeme postavy Elsy a Ortrudy, které se až neskutečným způsobem doplňují, odpovedá Rocc v rozhovore v programe k inscenácii.Tento Roccov dvojsvet potvrdzuje i sám Wagner v Opere a dráme: V dramatu – stejně jako v uměleckém díle vůbec – je alfou omegou působit nikoliv předkládáním záměrů, nýbrž předváděním bezděčnosti.“ Rocc mizanscénou sugeruje, že Lohengrina si chce vziať Ortruda, niekedy sa zdá, že Elsa sa skutočne stala Telramundovou ženou, že hľadá u neho pomoc, že Elsa v prvom dejstve upadne do sna. Elsina scéna v prvom dejstve je príkladom úplného splynutia dramaturgickej funkcie, obsahu textu a jeho hudobného stvárnenia: harmonický pohyb a jemne nuansovaná inštrumentácia s použitím harfy. Z vytrženia, s akým Elsa popisuje zjavenie rytiera, sa jej podarí plne precitnúť až v kritickom dialógu v treťom dejstve. Pritom Rocc rešpektuje nespočetné množstvo Wagnerových poznámok v partitúre (Lohengrin ich má zo všetkých opier azda najviac). Pôsobivé zvolanie Heinricha: štít ma neochráni, popis rytiera: mal zlatý roh v boku, až realistické: tak vchádza zlo do tohto domu a ďalšie. Pôsobivý je obraz v treťom dejstve, keď pred Heinrichom neleží mŕtvy Telramund, ale iba jeho meč. Každý skutočný symbol je zloženou entitou, to je pretínajúce sa dve rôzne roviny bytia. Podľa Goetheho z diela Maximy a reflexe je pravá symbolika všade tam, kde obecné je reprezentované zvláštnym, nie je však ako sen a tiene, ale ako živé, prítomné vyjavenie nezbadateľného. Skutočný symbol je zahaľovanie i spriehľadňovanie zároveň. Preto býva interpretácia symbolov často tak obťažná a divák jej nerozumie.

Pri vysvetľovaní symbolického a jeho prenášania do jazyka vždy zostáva neprevoditeľný zbytok. Podľa Martina Dohnala práve ten neprevoditeľný zbytok, ktorý nejde previesť do jazyka, by mal byť na divadle viditeľný. U Rocca je. Rocc využíva štruktúru diela a prostredníctvom postáv sprostredkováva sieť udalostí a nezávisle na čase predstavuje epizódy, často i mimo témy. Dôležitejšie než podriadenie sa dominantnej téme sú ďalšie významy, ktoré tieto udalosti ponúkajú. Zaujímavý je moment stotožnenia sa s postavami, ktoré sú divákovi blízke z jeho reálneho, všedného života. Analógie a podobnosti súčasných postáv sú vždy v kontraste s príbehmi historických postáv. Kontrast je umocnený tým, že zatiaľ čo historické postavy celý svoj životný príbeh už prežili, súčasné postavy takáto realita iba čaká. Ich pokračujúce príbehy tak vyvolávajú otázky po miere budúcich podobností a odlišností s historickými postavami.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Wagner: Lohengrin (NDM Ostrava)

[Celkem: 4    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


7
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
5 Comment threads
2 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Dan

Pane Juráši, většinu operního publika nekonsternují Rapplovy režijní výklady proto, že by byly tak sugestivní nebo promyšlené, ale proto, že jsou školometsky pitomé a pokud jimi něco pan Rappl chtěl vyložit, pak to z nich stoprocentně není poznat natož aby to bylo pochopitelné. Ač většinou píšete zajímavě, tentokrát bych si dovolil vám připomenout, že zaplaťpánbůh máme i jiné operní režíséry, než pana Rappla a máme i takové, kteří umějí inscenovat příběh. Máme Radoka, Morávka nebo třeba Heřmana. Bohudík, ne jenom Rappla. Je dobré, že se kamáradovi Rapplovi umíte zavděčit vaší skrytou chválou jeho reisérského umu, ale buďte prosím soudný a… Číst vice »

Regina

Dane, videl jste ostravskeho Lohengrina? Prosim, podelte se s nami o sve dojmy.

Izamar

Dane,rád bych s vámi souhlasil, ale je tu problém. Co vy jste vlastně za člověka? Dovoláváte se soudnosti a objektivnosti pana Juráše, ale pro vás jako by neplatila. Podle vás by měli být soudní a objektivní hlavně ti druzí. Zatímco vy nes(t)oudně a neobjektivně nejste schopen správně užít ani umělecké jméno režiséra. Jste ubožák. Nebo se pletu? Arčitě ne, protože pak byste reagoval na prosbu Reginy. No, uvidíme, třeba ještě zvednete tu hozenou rukavici. Ale spíš kromě vaší malosti hodit po někom jedovatou slinou neuvidíme nic, viďte.;-) Vivat famózní Rocc, geniální Jindra a další! Vivat pravda a láska, která vítězí… Číst vice »

Regina

Hm, Dan zrejme toho Lohengrina vubec nevidel, jenom je skalopevne presvedcen, ze mlady Rocc nemuze udelat dobrou rezii…

Prosíme o dodržování pravidel diskuze, komentáře nesouvisející s tématem článku nebo jinak pravidla porušující budou vymazány. Děkujeme za pochopení.

castelsardo

Uvedené komentáře jsou subjektivní. Někdo má rád Rocca, nekdo nemá rád Rocca? Inscenaci jsem nevidela, jen vycházím z vyčerpávajícího článku Pavla Juráše, který je mimořádně kvalitní analýzou opery a dá se z něj ledacos pochopit. Roccovy inscenace, které sledují od jeho studijních let mám ráda, jsou moderní,oslovují diváka; zajímavou a neobvyklou mívá scénu a kostýmy. Srovnávat režiséry – Radoka, Morávka aj. je přece nesmysl. Každý má svůj způsob režie. prece nemůžou všichni režirovat jako Morávek a Radok. je to blbost.
Díky Pavlu Jurášovi za krásný vyčerpávající článek a doplnující fotodokumentaci.
Sandra

Izamar

Nejen uvedené komentáře, ale všechny komentáře jsou subjektivní, tudíž i ten váš. Stejně tak kritiky. Jinak by musely být naprosto stejné :-)