Diana Damrau na mnichovském operním festivalu

  1. 1
  2. 2

Ty doby, kdy bylo jméno německé sopranistky Diany Damrau (31. 5. 1971 v bavorském Günzburgu) spojováno především s mnoha různými ztvárněními jediné role – Mozartovy Královny noci, jsou dávno pryč. Diana je dnes jednou z nejžádanějších pěvkyň s nabitým programem naplánovaným v předních operních domech na léta dopředu. V jejím stále se rozšiřujícím repertoáru se objevují Konstanze, Donna Anna, Gilda, Violetta, Manon, Lucia di Lammermoor, Ofélie, Adèle z Rossiniho Hraběte Oryho, Sophie z Růžového kavalíra, Marie z Dcery pluku, Aminta ze Straussovy Mlčenlivé ženy a další. V mnichovské opeře byla v poslední produkci Hoffmannových povídek po boku Rolanda Villazóna dokonce obsazena do všech čtyř sopránových rolí najednou! Ve svém oboru se řadí k nejužší světové špičce, a to i přesto, že v nedávné době stihla porodit dva syny.

Vedle operních rolí nezapomíná ani na písňový repertoár, jejím dvorním klavíristou byl v posledních letech zejména rakouský doyen Helmuth Deutsch. Již před časem ale Diana zkusila nahradit při svých vystoupeních doprovod klavíru zvukem harfy a její hudební partnerství s virtuózním francouzským hráčem na tento nástroj Xavierem de Maistre se ukázalo být natolik originálním a životaschopným, že jejich společné recitály jsou od té doby k vidění na mnoha významných scénách pravidelně.Prázdninové měsíce jsou pro Bavorskou státní operu v Mnichově časem letního operního festivalu, na jehož programu jsou vedle několika operních produkcí i sólové recitály, semináře, představení pro rodiny nebo velké open air koncerty. Diana Damrau zde představila své písňové vystoupení s harfovým doprovodem Xaviera de Maistre poprvé již před třemi lety v Prinzregententheatru, a to s takovým ohlasem, že byla požádána, aby se letos na prázdninový festival vrátila. Protože se oprávněně čekal velký zájem, logickou volbou sálu pro takový koncert byla velká budova bavorského Národního divadla, která pojme více než dva tisíce diváků. 22. července 2013 večer nezůstalo jediné místo prázdné…Před modře nasvíceným pozadím připomínajícím divadelní inscenace Roberta Wilsona stála před příchodem protagonistů koncertu na jinak prázdné a potemnělé scéně jen jedna velká váza s několika desítkami slunečnic a harfa – nic, co by rozptylovalo pozornost, výzva k tomu, aby se divák mohl ponořit do sdělení v písňových textech, které navíc mohl sledovat v tištěném programu (v němž se ale bohužel kromě textů a seznamu jednotlivých čísel nedozvěděl nic bližšího o skladbách samotných nebo o jejich autorech).

První část recitálu byla vyhrazena výběru z rozsáhlého díla místního slavného rodáka Richarda Strausse (jehož stopadesáté narozeniny si v příštím roce dozajista připomene celý hudební svět). Z desítek jeho písňových cyklů lze vybírat takřka donekonečna, vždyť přesto, že Diana zpívala Strausse v Mnichově i před třemi lety, letos se na programu žádná z tehdy uváděných skladeb neopakovala. Pódiové spojení Diany a Xaviera je šťastné nejen originalitou doprovodu a vzájemně se doplňující hudební virtuozitou, ale také jejich dynamickou a barevnou vyvážeností, těžko uvěřit, jak tichá pianissima si sólistka v tak velkém sále může dovolit, aniž by své posluchače musela ochudit o jediný tón. Zpěv v rodném jazyce navíc přináší určitou samozřejmost ve sdělení, Diana text vypráví a v každé chvíli přesně ví, co říká, a dokáže to dát najevo. Jedenáct procítěně a s hlasovou bravurou podaných skladeb ze Straussova pera bylo rozděleno jednou instrumentální mezihrou, Xavier vybral přitažlivou Lisztovu variaci na slavičí téma a přesvědčil v sále všechny o tom, že je hlavní hvězdě večera rovnocenným partnerem.Po přestávce došlo na repertoár francouzský a, v Dianině případě v premiéře, také na český. Byl-li Strauss přece jen blízký zejména domácímu publiku, pak Canteloube, Smetana a Dvořák dokázali v Dianině pojetí strhnout i zbytek sálu. Po třech melodicky i tempově pestrých písních francouzského autora následovalo další intermezzo v podobě Vltavy, přesněji řečeno Trnečkovy Fantazie na symfonickou báseň Vltava (nejde o doslovnou transkripci Smetanovy symfonické básně, například známou melodii vesnických hodů v polkovém rytmu v úpravě nezaslechnete). Xavier hraje tento kus už dlouho zpaměti a má jej dokonale pod kůží. Krátce po začátku, když zaznělo hlavní téma Vltavy, bylo možné v sále vypozorovat, jak přítomné obecenstvo živě a vstřícně zareagovalo na světoznámou melodii. Po necelých devíti minutách virtuózní produkce byly poté francouzskému harfenistovi zaslouženou odměnou bouřlivé ovace o dynamice do té chvíle neslýchané.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Diana Damrau & Xavier de Maistre (Münchner Opernfestspiele 2013)

[Total: 3    Average: 5/5]

Související články


Napsat komentář