Diana Damrau: Rusalka i Mařenka jsou lákavé role

Jednu z nejvyhledávanějších operních zpěvaček současnosti, německou sopranistku Dianu Damrau dobře znají návštěvníci všech velkých světových scén. V říjnu pěvkyně poprvé vystoupí v Praze, společně se svým manželem Nicolasem Testé u nás představí atraktivní program árií z oper Belliniho, Donizettiho, Leoncavalla a Verdiho.

Už celou řadu let patříte ve světě opery k nejužší špičce. Jistě není snadné se do takové společnosti dostat a hlavně v ní dlouhodobě setrvat. Co je třeba dělat pro to, aby se zpěvák na vrcholu udržel?

Základem jsou přirozeně určité schopnosti. A protože je nezbytné, abych soustavně a beze zbytku naplňovala to, co se ode mě očekává, a svůj výkon podávala na té nejvyšší úrovni a bez výkyvů, tak na sobě a na svém hlase musím neustále pracovat. V dnešní době se stává, že umělec je nucen ke spolupráci s různými odborníky na reklamu a marketing a v tomto oboru, jak víme, existují různé možnosti, jak uspět… Nakonec ale naštěstí stejně vždycky rozhoduje živý výkon na jevišti.

Nabízí vám vaše postavení nějaké výhody?

Mám na své straně silného partnera, firmu Erato, díky níž mohu své plány měnit ve skutečnost a na svých nahrávkách tak průběžně dokumentovat svůj aktuální vývoj. Je pro mě důležité, že si mohu z různých nabídek sama vybírat, které přijmu a které ne. Takže v tuto chvíli skutečně dělám jen to, na čem mi opravdu záleží a u čeho nemusím po umělecké stránce dělat příliš mnoho kompromisů.

Lidský hlas se postupem času proměňuje, což dozajista platí i pro koloraturní sopranistky. Jak je tomu u vašeho hlasu, pociťujete, jakým směrem se v budoucnosti ještě dále rozvine?

Hlas se přirozeně vyvíjí. Já jsem dnes matkou dvou dětí, což v lidském těle také zanechá své otisky, v nichž opravdu velkou roli hrají hormony. My ženy s nimi ostatně zápolíme znovu a znovu i v pozdějších letech. Co se týče mého dnešního hlasu, schopnosti koloratury a výšek mi zůstaly, ale díky tomu, že jsem získala více lyrické barvy i zvuku a zároveň také větší možnosti v dramatickém projevu, mohu se začít věnovat i hlasově poněkud větším rolím. A týká se to belcantového repertoáru, stejně jako Strausse nebo Mozarta.

Mnohokrát jste přiznala, že za vaší touhou stát se operní zpěvačkou byla Zeffirelliho filmová adaptace Traviaty s Teresou Stratas v roli Violetty. Měla jste někdy později možnost se s paní Stratas osobně potkat?

To bych jednou opravdu ráda, dosud se k tomu bohužel nenaskytla příležitost. Ale pokaždé, když vstoupím na jeviště jako Violetta, si na Teresu Stratas vzpomenu. Velmi mě ovlivnilo zejména její skvělé herecké umění.

Violetta patřila od začátku k vašim vysněným rolím. Dnes tuto roli pravidelně zpíváte. O jakých rolích tedy sníte nyní?

S velkou vášní bych se pustila do scénických ztvárnění takových děl, jako je Luisa Miller, Daphne nebo Faust. Ale už v současnosti se vedle postav, které mám ve svém stálém repertoáru, Massenetovy Manon nebo Donizettiho Lucie, připravuji i na role v operách, které mi dříve unikaly. Velmi brzo mě čekají třeba Lovci perel nebo Romeo a Julie.

Zdá se, že ráda čelíte velkým výzvám. Vaše ztvárnění všech tří hlavních sopránových rolí v mnichovském provedení Hoffmannových povídek v roce 2011 mělo nadšené ohlasy. Jak náročná pro vás byla tato produkce?

Po herecké stránce to byla ohromná zábava! „Atletickýma“ očima viděno ale šlo o opravdu náročnou disciplínu, o jakýsi hlasový „trojboj“. Nemohu si dovolit přijít na představení neodpočatá, v krátkých pauzách mezi jednotlivými rolemi v Hoffmannkách bylo možné si tu a tam jen trochu oddechnout.

V loňském roce jste zpívala hlavní roli Moll Hackabout v opeře A Harlot’s Progress současného britského autora Iaina Bella v Divadle na Vídeňce. Bylo to poprvé, kdy někdo napsal roli přímo pro vás?

Už Lorin Maazel mi před lety napsal dvě malé role „na tělo“ do své opery 1984, což pro mě byla velká čest a radost zároveň. S „Harlotkou“ jako bych tedy porodila už své třetí „dítě“. Iaina Bella znám aspoň deset let a do procesu vzniku opery jsem byla zapojena od úplného počátku, už při výběru jejího názvu. Byla to pro mě nádherná zkušenost, Iain ze mě a z mého hlasu dostal maximum. Můj part byl hlasově extrémně náročný, ale zároveň mi pootevřel nové perspektivy…

Léta vystupujete na nejvýznamnějších pódiích po celém světě. Na počátku vás operní publikum určitou dobu znalo především jako představitelku mnohých Královen noci, dnes je paleta vašich rolí mnohem širší. Co vás čeká v nadcházející sezoně?

Nejdříve to bude v říjnu nová produkce Lovců perel v Divadle na Vídeňce, potom budu zpívat v novém nastudování Lucie di Lammermoor v Bavorské státní opeře v Mnichově, následuje Manon v Metropolitní opeře, Lucia di Lammermoor v La Scale a Adina v Nápoji lásky v Curychu. V červenci 2015 budu debutovat v roli Hraběnky ve Figarově svatbě koncertně v Baden-Badenu a s mým manželem máme naplánováno celé mezinárodní turné s naším společným belcantovým programem.

Rozmanitý je i repertoár, který nahráváte. Vedle operních árií jste natočila písňová alba s tvorbou Straussovou nebo Lisztovou, vaše poslední sólové cédéčko Forever zase přináší především operetní a muzikálové melodie. Jsou za ním vzpomínky na doby, kdy jste se podobnému repertoáru věnovala po ukončení svých studií ve Würzburgu? Máte pro budoucí léta v plánu také operetu nebo muzikál?

V současnosti se zatím nic takového nechystá, ale později, o dost později určitě dojde na Rosalindu v Netopýrovi. To je kus, s nímž se nejlépe vítá každý nový rok! Tyto žánry miluji a není to z nějaké nostalgie, prostě i taková hudba ke mně patří. Takže: Who knows? Nikdy neříkej nikdy! (smích)

Vedle operních produkcí vystupujete také s písňovými recitály, přičemž velmi originální jsou ty, při nichž vás nedoprovází klavírista, ale harfenista – Xavier de Maistre. Jak došlo k tak neobvyklé spolupráci?

Kdysi jsme se někde dali náhodně do řeči a zjistili, že máme velmi podobnou slabost pro písňovou tvorbu a zejména pro francouzské melodie. Posléze došlo na jedno společné muzicírování, později jsme sestavili první společný program a dnes už uvádíme náš třetí…

Na internetu je k zhlédnutí videozáznam z března 2014, na němž během koncertu v newyorské Carnegie Hall v jednom okamžiku převezmete od dirigenta Zubina Mehty taktovku, abyste si na několik taktů sama zadirigovala Vídeňské filharmoniky. Máte ráda takové momenty?

To je vůbec to nejlepší! Podobné překvapivé okamžiky vyplynuvší z momentální situace jsou vedle několika vzácných hvězdných hodinek tím nejkrásnějším, co se na jevišti může odehrát. I proto, že se v životě opravdu ráda směju, a to i sama sobě, jsou pro mě právě takové chvíle nezapomenutelné!

V říjnu poprvé zazpíváte v Praze. Na jaký koncertní repertoár se mohou vaši čeští příznivci těšit? Navštívila jste vůbec už někdy naše hlavní město?

Společně se projdeme rájem italského belcanta a pak ještě kousek dál… Nechte se překvapit! Jednou už jsem v Praze byla soukromě, strávila jsem tam celé vánoční svátky a bylo to úžasné!

Na pódiu Smetanovy síně Obecního domu se objevíte společně se svým manželem Nicolasem Testé. Vystupujete spolu častěji?

Ne vždy, ale stále častěji! (smích)
(poznámka autora: Populární větu „Nicht immer, aber immer öfter“ v Německu zná asi každý jako reklamní slogan jedné vyhlášené značky nealkoholického piva…)

Máte dva malé syny, cestují s vámi i oni, přivezete je do Prahy?

Ano. Dokud nehrozí škola, je přirozeně rodina pohromadě i s chůvou. Každá taková cesta je pro nás nezapomenutelným společným zážitkem, který nás emocionálně i duševně velmi obohatí – se vším, co k tomu patří, tedy i s prací. Snažíme se ale vždy pro oba chlapce vytvářet dojem, že jsme spíš na společné dovolené.

Při svém recitálu v Mnichově v červenci 2013 jste zpívala mimo jiné také výběr z Dvořákových Cigánských melodií. Bylo to vaše první setkání s českou hudbou? Máte v plánu tento kontakt nějak v budoucnu udržovat nebo rozvíjet?

Cigánské melodie patří mezi vůbec první písně, které jsem znala, ale až teď jsem konečně měla příležitost zazpívat si je na pódiu. Co se týče české opery, je v ní mnoho lákavého, například Rusalka nebo Prodaná nevěsta, a jistě i mnoho pro mě dosud neznámého, co stojí za objevení. Vždyť celá slovanská hudba ukrývá ještě tolik pokladů! Teď právě jsem pro sebe objevila třeba Szymanovského.

Mnohé z vašich kolegyň se v určité chvíli snaží učinit zásadní rozhodnutí: Buď rodina, nebo kariéra. Vážila jste i vy svá pro a proti, než přišel na svět váš první syn?

Vždycky jsem chtěla mít děti. Teď k mému životu patří hned dvě, moje rodina vznikla souběžně s mou kariérou naprosto přirozeně.

Žádaná operní pěvkyně se musí dlouhodobě udržovat ve formě. Jak to děláte vy? Existuje mnoho věcí nebo činností, kterých se musíte vyvarovat?

Vyvarovat se něčeho… Možná tak vzpírání před operním vystoupením! (smích) Ale humor stranou, kluci už trochu povyrostli a já snad můžu zas začít se sportem! Každý má v oblibě něco, při čem si odpočine, srovná si věci v hlavě, a co prospěje jeho tělu. Já sama miluji tancování – moderní tanec, flamenco a step–, jízdu na koni nebo lyžování, v oblibě mám ale i dobré jídlo… Myslím, že umělci a zpěváci se nenarodili proto, aby žili asketicky! (smích)

Děkuji za rozhovor!

Vizitka:
Diana Damrau (1971) pochází z bavorského Günzburgu. Na přední světová jeviště se vydala z operních domů ve Würzburgu, Mannheimu a Frankfurtu. Došla až na samý vrchol, do Vídeňské státní opery, newyorské Metropolitní opery, londýnské Covent Garden, milánské La Scaly či na Salcburský festival…

V počátcích své kariéry si získala věhlas zejména díky roli Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny, kterou zpívala ve více než patnácti inscenacích, včetně výše jmenovaných operních domů. V Metropolitní opeře se v sezoně 2007/2008 představila v celé sérii představení Kouzelné flétny střídavě jako Královna noci i Pamina! Dalším příkladem Dianiných unikátních schopnosti je její účinkování v Offenbachových Hoffmannových povídkách v mnichovské Bavorské státní opeře, kde v říjnu 2011 zpívala role všech čtyř hrdinek, od náročné koloraturní Olympie až po mezzosopránovou Giuliettu. V přenosech z Metropolitní opery jsme ji mohli slyšet několikrát, naposledy jako vynikající Gildu ve Verdiho Rigolettovi v únoru 2013 po boku Piotra Beczały.

(Zdroj: www.nachtigallartists.cz)

www.diana-damrau.com
***

Diana Damrau & Nicolas Testé
(Belcanto-Gala)
Dirigent: Łukasz Borowicz
Diana Damrau (soprán)
Nicolas Testé (basbaryton)
PKF – Prague Philharmonia
19. října 2014 Smetanova síň – Obecní dům Praha

program:
Vincenzo Bellini:
– Oh! Quante volte (Giulietta)
I Capuleti e i Montecchi

Gaetano Donizetti:
– Ebben? Di tua speranza… Ah! Cedi, cedi, o più sciagure (Raimondo)
Lucia di Lammermoor

Vincenzo Bellini:
– O rendetemi la speme… Qui la voce sua soave… Vien, diletto (Elvira)
I puritani

Vincenzo Bellini:
– Vi ravviso, o luoghi ameni (Rodolfo)
La sonnambula

Vincenzo Bellini:
– Ah non credea mirarti… Ah, non giunge (Amina)
La sonnambula

=přestávka=

Giuseppe Verdi:
– Předehra
La traviata

Giuseppe Verdi:
– È strano… Sempre libera (Violetta)
La traviata

Giuseppe Verdi:
– Che mai vegg’io! … Infelice! E tuo credevi… Infin che un brando (Silva)
Ernani

Giuseppe Verdi:
– Come in quest’ora bruna (Amelia)
Simon Boccanegra

Giuseppe Verdi:
– Di due figli vivea padre beato (Ferrando)
Il trovatore

Ruggiero Leoncavallo:
– Qual fiamma avea nel guardo!… Hui! Stridono lassù (Nedda)
I pagliacci

Giuseppe Verdi:
– Tu puniscimi… A brani (Luisa & Wurm)
Luisa Miller

Foto Rebecca Fay