Diana Damrau: Rusalka i Mařenka jsou lákavé role

  1. 1
  2. 2

Jednu z nejvyhledávanějších operních zpěvaček současnosti, německou sopranistku Dianu Damrau dobře znají návštěvníci všech velkých světových scén. V říjnu pěvkyně poprvé vystoupí v Praze, společně se svým manželem Nicolasem Testé u nás představí atraktivní program árií z oper Belliniho, Donizettiho, Leoncavalla a Verdiho.


Už celou řadu let patříte ve světě opery k nejužší špičce. Jistě není snadné se do takové společnosti dostat a hlavně v ní dlouhodobě setrvat. Co je třeba dělat pro to, aby se zpěvák na vrcholu udržel?

Základem jsou přirozeně určité schopnosti. A protože je nezbytné, abych soustavně a beze zbytku naplňovala to, co se ode mě očekává, a svůj výkon podávala na té nejvyšší úrovni a bez výkyvů, tak na sobě a na svém hlase musím neustále pracovat. V dnešní době se stává, že umělec je nucen ke spolupráci s různými odborníky na reklamu a marketing a v tomto oboru, jak víme, existují různé možnosti, jak uspět… Nakonec ale naštěstí stejně vždycky rozhoduje živý výkon na jevišti.

Nabízí vám vaše postavení nějaké výhody?

Mám na své straně silného partnera, firmu Erato, díky níž mohu své plány měnit ve skutečnost a na svých nahrávkách tak průběžně dokumentovat svůj aktuální vývoj. Je pro mě důležité, že si mohu z různých nabídek sama vybírat, které přijmu a které ne. Takže v tuto chvíli skutečně dělám jen to, na čem mi opravdu záleží a u čeho nemusím po umělecké stránce dělat příliš mnoho kompromisů.

Lidský hlas se postupem času proměňuje, což dozajista platí i pro koloraturní sopranistky. Jak je tomu u vašeho hlasu, pociťujete, jakým směrem se v budoucnosti ještě dále rozvine?

Hlas se přirozeně vyvíjí. Já jsem dnes matkou dvou dětí, což v lidském těle také zanechá své otisky, v nichž opravdu velkou roli hrají hormony. My ženy s nimi ostatně zápolíme znovu a znovu i v pozdějších letech. Co se týče mého dnešního hlasu, schopnosti koloratury a výšek mi zůstaly, ale díky tomu, že jsem získala více lyrické barvy i zvuku a zároveň také větší možnosti v dramatickém projevu, mohu se začít věnovat i hlasově poněkud větším rolím. A týká se to belcantového repertoáru, stejně jako Strausse nebo Mozarta.

Mnohokrát jste přiznala, že za vaší touhou stát se operní zpěvačkou byla Zeffirelliho filmová adaptace Traviaty s Teresou Stratas v roli Violetty. Měla jste někdy později možnost se s paní Stratas osobně potkat?

To bych jednou opravdu ráda, dosud se k tomu bohužel nenaskytla příležitost. Ale pokaždé, když vstoupím na jeviště jako Violetta, si na Teresu Stratas vzpomenu. Velmi mě ovlivnilo zejména její skvělé herecké umění.

Violetta patřila od začátku k vašim vysněným rolím. Dnes tuto roli pravidelně zpíváte. O jakých rolích tedy sníte nyní?

S velkou vášní bych se pustila do scénických ztvárnění takových děl, jako je Luisa Miller, Daphne nebo Faust. Ale už v současnosti se vedle postav, které mám ve svém stálém repertoáru, Massenetovy Manon nebo Donizettiho Lucie, připravuji i na role v operách, které mi dříve unikaly. Velmi brzo mě čekají třeba Lovci perel nebo Romeo a Julie.

Zdá se, že ráda čelíte velkým výzvám. Vaše ztvárnění všech tří hlavních sopránových rolí v mnichovském provedení Hoffmannových povídek v roce 2011 mělo nadšené ohlasy. Jak náročná pro vás byla tato produkce?

Po herecké stránce to byla ohromná zábava! „Atletickýma“ očima viděno ale šlo o opravdu náročnou disciplínu, o jakýsi hlasový „trojboj“. Nemohu si dovolit přijít na představení neodpočatá, v krátkých pauzách mezi jednotlivými rolemi v Hoffmannkách bylo možné si tu a tam jen trochu oddechnout.

V loňském roce jste zpívala hlavní roli Moll Hackabout v opeře A Harlot’s Progress současného britského autora Iaina Bella v Divadle na Vídeňce. Bylo to poprvé, kdy někdo napsal roli přímo pro vás?

Už Lorin Maazel mi před lety napsal dvě malé role „na tělo“ do své opery 1984, což pro mě byla velká čest a radost zároveň. S „Harlotkou“ jako bych tedy porodila už své třetí „dítě“. Iaina Bella znám aspoň deset let a do procesu vzniku opery jsem byla zapojena od úplného počátku, už při výběru jejího názvu. Byla to pro mě nádherná zkušenost, Iain ze mě a z mého hlasu dostal maximum. Můj part byl hlasově extrémně náročný, ale zároveň mi pootevřel nové perspektivy…

Léta vystupujete na nejvýznamnějších pódiích po celém světě. Na počátku vás operní publikum určitou dobu znalo především jako představitelku mnohých Královen noci, dnes je paleta vašich rolí mnohem širší. Co vás čeká v nadcházející sezoně?

Nejdříve to bude v říjnu nová produkce Lovců perel v Divadle na Vídeňce, potom budu zpívat v novém nastudování Lucie di Lammermoor v Bavorské státní opeře v Mnichově, následuje Manon v Metropolitní opeře, Lucia di Lammermoor v La Scale a Adina v Nápoji lásky v Curychu. V červenci 2015 budu debutovat v roli Hraběnky ve Figarově svatbě koncertně v Baden-Badenu a s mým manželem máme naplánováno celé mezinárodní turné s naším společným belcantovým programem.

Rozmanitý je i repertoár, který nahráváte. Vedle operních árií jste natočila písňová alba s tvorbou Straussovou nebo Lisztovou, vaše poslední sólové cédéčko Forever zase přináší především operetní a muzikálové melodie. Jsou za ním vzpomínky na doby, kdy jste se podobnému repertoáru věnovala po ukončení svých studií ve Würzburgu? Máte pro budoucí léta v plánu také operetu nebo muzikál?

V současnosti se zatím nic takového nechystá, ale později, o dost později určitě dojde na Rosalindu v Netopýrovi. To je kus, s nímž se nejlépe vítá každý nový rok! Tyto žánry miluji a není to z nějaké nostalgie, prostě i taková hudba ke mně patří. Takže: Who knows? Nikdy neříkej nikdy! (smích)

Vedle operních produkcí vystupujete také s písňovými recitály, přičemž velmi originální jsou ty, při nichž vás nedoprovází klavírista, ale harfenista – Xavier de Maistre. Jak došlo k tak neobvyklé spolupráci?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat