Dirigent Järvi si musel najmout ochranku. Poté, co uvedl Šostakovičova prosovětská díla

Stalin v Šostakovičově díle: prosovětské kantáty vyvolaly rozhořčení
(The Guardian – 15. 5. 2015 – Hannah Ellis-Petersen)

Dirigent Paavo Järvi se rozhodl nastudovat prosovětská díla v  podobě, v jaké je původně skladatel Dmitrij Šostakovič napsal. Potom musel požádat o ochranu 

Je to jeden z největších skladatelů dvacátého století. Jeho strhující symfonie a temná, trýznivá kvarteta znějí na světových pódiích už více než padesát let. Dmitrij Šostakovič měl ovšem také komplexní a problematický vztah se sovětským režimem, v němž žil po většinu svého života. Napsal sice mnoho děl, která oslavují Stalina a sovětský systém, obecně se ale tato díla považují za prostředek, jenž skladateli zajistil přežití v dobách, kdy nedostatek loajality znamenal vězení nebo něco ještě horšího. Od konce studené války se Šostakovičovy prosovětské skladby a kantáty uváděly se změněnou verzí textu, v níž byly kvůli brutalitě dějinných událostí a milionům mrtvých obětí odstraněny stalinistické odkazy.

Nyní se ale světoznámý dirigent, který z komunistického Estonska unikl v dětském věku, pustil do kontroverzního projektu a uvádí díla v té podobě, v jaké je Šostakovič původně napsal. Týden před vystoupením Paava Järviho s Berlínskými filharmoniky teď vyšly jeho nahrávky dvou prosovětských kantát – Nad naší vlastí slunce vychází a Píseň o lesích. Šostakovič složil obě v roce 1940 jako otevřenou chválu Stalina.

Uvedení děl na koncertě v Estonsku v roce 2011, z něhož nahrávky pocházejí, vyvolalo bouřlivý protest. Jedná se totiž o poctu Stalinovi v bývalé sovětské republice, která pod jeho vládou velmi trpěla a která se nyní politicky snaží co nejvíce odvrátit od represivní společnosti, kterou Stalin zosobňoval.

„Paavo Järvi vzdává poctu Stalinovi,“ psal tehdy palcovými titulky estonský tisk. Järvi obdržel několik výhružných zpráv a byl nucen najmout si osobní ochranku.Politicky přímočarý dirigent říká, že nelituje, že díla provedl a nahrál. Jednou z kantát je také protirežimní Poprava Stěpana Razina, kterou Šostakovič složil po Stalinově smrti. „Původně jsem se domníval, že je to velice zajímavý projekt ukázat dvě stránky velkého skladatele a realitu této velké osobnosti v období diktatury,“ řekl Järvi deníku Guardian. „Nahrál jsem na CD právě tyto tři Šostakovičovy kantáty, které na kompaktním disku zatím nikdo nevydal. Dvě z nich jsou silně prosovětské a jedna je vůči sovětskému režimu naopak velmi kritická. Šostakovič vypráví prostřednictvím hudby děsivý příběh tehdejší doby a myslím, že příběh působí pouze tehdy, pokud je upřímný a není upravený podle mód a politických představ naší doby. Lidé by se s tímto nepohodlným obdobím historie měli seznamovat.“Projekt se snaží čestně vyrovnat s minulostí, vztahuje se ale také k naší současnosti. Järvi věří, že Šostakovičovy kantáty jsou dnes v kontextu režimu Vladimira Putina stejně důležité a stejně děsivé.

“Když jsem s projektem začínal nemohl jsem tušit, že budeme ve vztahu k Rusku ve stejné situaci jako po zhroucení komunistického režimu,” říká Järvi. “V současnosti jsme svědky něčeho, co nikdo neočekával, totiž opětného vzestupu totalitního režimu. Myslím si, že největší chybou by bylo vytěsňovat minulost a nezabývat se jí. Změna Šostakovičova textu nezmění nebo nevymaže to, co se stalo. Pokud to budeme ignorovat, historie se bude opakovat, jak už to vlastně nyní vidíme.”

Dirigent říká, že uvedení děl v rodném Estonsku pro něj představovalo těžké rozhodnutí. Estonsko je země, kde jsou vzpomínky na poměrně nedávná zranění způsobená komunistickou nadvládou stále živé a známky ruských vojenských ambicí jsou všudypřítomné. Rozhodnutí bylo ale zároveň životně důležité, neboť je snahou o vyrovnání se s minulostí.

“Při onom konkrétním koncertu v Estonsku byl sál zcela zaplněný a každý v hledišti měl pravděpodobně otce, dědečka, strýce, tetu nebo někoho blízkého, kdo zemřel ve Stalinově gulagu. Takže když slyšeli text oslavující komunisty, musel to být pro ně hrozný zážitek. To naprosto chápu. Když jsem se díval do hlediště a na orchestr měl jsem obavy a cítil jsem se nesvůj, protože jsem se ztotožňoval s tím, co cítili. Bylo to ale také velice důležité a stojím si za tím.”Järvi přiznává, že koncert byl vědomě provokativní, ale je absurdní tvrdit, že by oslavoval komunisty nebo Rusy. “Já jsem poslední, kdo by provedl koncert oslavující sovětský systém. Sami jsme odešli z Estonska, právě proto, že jsme tenhle režim už nemohli déle snášet.”

Nahrávka tří kantát z talinského koncertu, která se na trhu objevila tento týden, vychází se zpožděním, protože správci Šostakovičovy pozůstalosti odmítli dát povolení k vytištění původních textů prosovětských kantát v překladu do angličtiny, němčiny a ruštiny na informační brožuře z obavy, že bude působit příliš provokativně.

Paavo Järvi říká, že tomu rozhodnutí rozumí a dokonce ho očekával. „Šostakovič je dobře znám tím, že byl vůči sovětskému režimu kritický a správci pozůstali chtějí, aby si tento jeho postoj svět připomínal. Zvláště proto, že správce pozůstalosti sídlí ještě pořád v Rusku. Přeložit a vytisknout tyto prostalinské texty pro ně nebylo jednoduché rozhodnutí. Mohlo by být totiž špatně pochopeno jak v Rusku, tak ve světě.“Järvi říká, že by se navzdory agresivním vyhrůžkám rád vrátil do Estonska a provedl kantáty v původní podobě znovu. „Estonsko i Rusko se nacházejí ve velice znepokojující době a je důležité, aby lidé věděli, že jde o umělecký projekt a ne o projekt motivovaný politicky. Na koncertě i na CD jsem tyto tři hudební díla uvedl společně a lidé mají možnost utvořit si vlastní názor na hudbu i na minulost.“

Přeložil Ondřej Lábr
Foto archiv, Ixi Chen, Julia Baier,  Mathias Bothor