Dirigenti versus skladatelé? Pro Tomáše Netopila je každý skladatel originál

Fakt, že od příští sezóny jste šéfdirigentem FOK, je pro nás skvělá zpráva. Jaké heslo vryjete do svého šéfdirigentského erbu?
To, jakým směrem se chci s orchestrem ubírat, je patrno už z dramaturgické linie celé příští sezóny. Vedle repertoáru velkých symfoniků bych rád kladl důraz na české skladatele, kteří si pozornost jistě zasluhují. V prvních dvou sezónách a již v rámci mého inauguračního koncertu to bude hudba Jana Hanuše. Ale zpět k vaší otázce: rád bych využil tuto mimořádnou příležitost a intenzivní práci s orchestrem k silné podpoře a kontinuální péči o kulturnost naší společnosti a předávání co možná nejkrásnějších hudebních zážitků. Orchestr FOK má své pevné místo nejenom v Praze a v České republice, ale během své historie si vydobyl přední pozici i v širším hudebním světě a tu bych rád dále rozvíjel.

Zmínil jste mravně i profesně výsostnou osobnost skladatele Jana Hanuše. Uvedete Sůl nad zlato, on se této suitě z hudby k úspěšnému baletu věnuje i ve svých skvělých vzpomínkách Labyrint světa. Dokonce existuje i dnes už sedmdesátiletá nahrávka Karla Ančerla. Co vás vedlo k volbě právě tohoto díla Jana Hanuše?
Dílo Jana Hanuše jsem poznal již jako student prvního ročníku konzervatoře, kdy jsme jako studenti byli součástí koncertního projektu festivalu Forfest Kroměříž a uváděli jeho duchovní skladbu Píseň bratra slunce. Sama přítomnost pro mne tenkrát neznámého skladatele a velmi noblesního a krásného člověka ve mne zanechala obrovský dojem. Naše další osobní setkání se uskutečnilo za několik let, během mých studií na pražské HAMU, a opět mi v srdci zůstává hlavně vzpomínka na mimořádně silnou a nádhernou lidskou osobnost. Velmi často se během svých pracovních cest a vůbec v rámci svého studia snažím objevovat pro mne nová, nebo zapomenutá díla a jedním z nich byla i skvostná suita Jana Hanuše Sůl nad zlato. Ta mne tak oslovila, že jsem byl pevně rozhodnut (aniž bych věděl, že to bude právě s orchestrem Pražských symfoniků), že toto dílo musím určitě v budoucnu provést.

Začátek letošního roku vám charakterizovalo několik premiér současných autorů, v Brně jste dirigoval Confluere litevské skladatelky Justé Janulyté, v Antverpách premiéru symfonické skladby Le tombeau de Josquin belgického skladatele Pieta Swertse, v Praze s Českou filharmonií dvě světové premiéry skladeb, které si filharmonie objednala, Labyrint paměti Jiřího Temla a violoncellový koncert The Recovery of Paradise britského skladatele Richarda Blackforda, který má k Česku dlouholetý tvůrčí vztah. Je pro vás při nastudování důležité, abyste znal také autora?
Pochopitelně. Osobní kontakt, nejlépe během přípravné fáze zkoušení, je nenahraditelnou pomocí nejenom pro mne a pro orchestr, ale i pro samotného skladatele. Na pozadí právě zkoušené skladby můžeme o díle diskutovat a společně řešit sporná místa, která se často při takové události, jako je světová premiéra, objeví. Měl jsem zatím ve své kariéře vždy štěstí na skladatele, kteří byli ochotni a nakloněni spolupráci a společnému tvarování svých děl. Pokaždé, když mám živého skladatele za zády, představuji si, jaké by bylo řešit interpretaci přímo s Janáčkem, Dvořákem nebo Mozartem. 

Jak byste posluchači, který vstupuje na pole „vážné“ hudby coby nováček, charakterizoval hudební projev současných skladatelů? 
To bych určitě nedokázal zobecnit. Každý skladatel je originál a každý pro vyjádření svého hudebního jazyka používá jiné osobitosti. Současní hudební skladatelé jsou stejně jako spisovatelé nebo režiséři hlavně vypravěči. Pro své hudební „filmy“ nebo „romány“ využívají obrovskou škálu hudebního jazyka, který nachází inspiraci v současném světě, v minulosti, v prolínání různých hudebních žánrů nebo různých uměleckých směrů.

Březen patřil opeře v Kolíně nad Rýnem, tam jste nastudoval Mozartova Dona Giovanniho. Máte jej v repertoáru řadu let a v mnohých nastudováních. Jak se za ta léta vyvinul váš vztah k tomuto dílu? 
Tato opera patří k mým nejzamilovanějším a nedokážu vlastně ani popsat jediné místo z celé opery, které by dramaticky nebo dramaturgicky sláblo a vyžadovalo jakoukoliv hudební změnu. Čím dál víc mě fascinuje Mozartův smysl pro vtip a originální vykreslení každé postavy příběhu. U Mozarta je obecně znát, s jakou samozřejmou lehkostí své skladby tvořil. V případě Giovanniho, ale i Figara, vnímám obrovskou radost, kterou Mozart při komponování a hudebním vykreslení postav musel mít. 

Uskutečnil jste spoustu nahrávek, specifické jsou vaše janáčkovské nahrávky. S Pražským rozhlasovým orchestrem SOČR jste nahráli orchestrální Sinfoniettu, Šumařovo dítě, rapsodii Taras Bulba, symfonickou báseň Balada blanická, další CD jsou Suity z oper Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Osud. Autory aranží Janáčkových operních suit jsou především dirigenti, Václav Talich, kterého si Janáček velmi vážil, zpracoval prvně Příhody lišky Bystroušky, pak i Václav Smetáček. Brněnský František Jílek vytvořil suitu Z mrtvého domu a Osudu, Jenůfu Tomáš Ille a Káťu Kabanovou Jaroslav Smolka. Iniciátory dalších suit byli Sir Charles Mackerras i Manfred Honeck… Neláká také vás také vytvořit suitu z některé takto zatím nezpracované opery? 
Já bych raději zůstal jen u role iniciátora. Společně s Tomášem Illem, se kterým nás pojí dlouholeté přátelství již z dob našich studií na Kroměřížské konzervatoři a akademii v Praze, jsme navrhli dramaturgický oblouk nové suity z opery Věc Makropulos. Tomáš vytvořil nádhernou suitu, kterou jsem dirigoval na festivalu Janáček Brno v roce 2022 a v dalším roce uvedl i s Českou filharmonií.

Zcela unikátní je vaše nahrávka Glagolské mše, světová premiéra v původní verzi z roku 1927 v edici Jiřího Zahrádky a kantáta Věčné evangelium, kterou Janáček zkomponoval na text Jaroslava Vrchlického, měl k němu autorsky blízko, zapsal i jeho nápěvky mluvy. Je to vize středověkého teologa Joachima de Fiore, slib příchodu říše Ducha svatého, lásky ke všemu stvoření, což konvenovalo Janáčkovu panteismu. Svérázná novinka měla v čase prvé světové války velký ohlas, hrála se i na oslavném koncertě k Janáčkovým sedmdesátinám, gratuloval i prezident Masaryk. Jak promlouvá Věčné evangelium k dnešku a jak označíte mluvu tohoto vášnivého dramatika? 
Téma Věčného evangelia, tedy lásky ke všemu stvoření, je dnes stejně tak palčivě aktuální, jako tomu bylo v období vzniku a premiéry. Hudba si zachovává typickou Janáčkovu zpěvnou specifičnost podpořenou o bohatou a nápaditou orchestraci, která dramaticky rozehrává dialog mezi orchestrem, sborem a sólovými rolemi. Janáček dle mého názoru záměrně zdůrazňuje horizontální hudební vedení a záměrně se vyhýbá fragmentičnosti a těkavosti hudebního toku. Tím přispívá k vystižení ideální atmosféry spirituální náplně celé skladby.

Na Pražském jaru vás čeká koncert s Concentus Musicus Wien. Tento ikonický soubor dobových nástrojů založil Nikolaus Harnoncourt, do Prahy přijíždějí podruhé, prvně zde byli se svým zakladatelem v roce 2001. Máte skvělý program: Sinfonia con fuga g moll Františka Xavera Richtera, Mozartovo moteto Exsultate, jubilate a Requiem d moll. Náročný vokální part v Exsultate napsal Mozart pro kastráta. Budete pro zachování autenticity angažovat kontratenoristu? 
Nebudeme, partu se ujme česká sopranistka Markéta Klaudová. Spolupracovali jsme na mozartovském repertoáru již několikrát a představuje pro mne ideální hudební osobnost, která se takového úkolu s osobitým interpretačním vkladem zhostí. 

Vídeňští si vás evidentně váží, spolu jste už v květnu 2023 zahajovali festival Concentus Moraviae. Čím vás práce s tímto vysoce specializovaným orchestrem obohacuje?
Vedle faktu, že jde o nakažlivě energizující, hudebně otevřené a inspirující osobnosti, mne vždy setkání s nimi nesmírně hudebně obohacuje. Rád se věnuji pomyslnému stírání hranic interpretace barokních a moderních orchestrů a nacházení hudební estetiky, která má společného jmenovatele, a tím je skladatel.

Vaším domovem je Kroměříž, exkluzivní schrána barokního umění. Tamní hudební archiv představuje nejvýznamnější evropskou sbírku druhé poloviny 17. století. Necháte v repertoáru komorních koncertů FOK nahlédnout do některých děl, třeba Pavla Vejvanovského a dalších? Můžeme se případně těšit, že byste coby maestro di capella vystoupil zároveň i jako houslista? 
Určitě k nějakému průsečíku dojde. Vše je ale zatím jen ve stavu hledání a modelování pravé formy naší spolupráce. 

Čeká vás Koncert pro republiku, výroční Má vlast 28. října. Mou vlastí s ČF jste nejednou fascinoval i na festivalu v Litomyšli, s FOK máte památečnou nahrávku, živý záznam z koncertu k jubileu 90. výročí vzniku československého státu v roce 2008. Uvádíte Mou vlast i ve světě, vaše videonahrávka s Orchestra del Teatro di Regio di Parma je už z roku 2006. Vedete si pracovní diář, abyste mohl připomenout, kde všude ve světě jste tento náš národní klenot představil?
Hudební diář s detailním počtem repríz si bohužel nevedu, ale těch míst, kde jsem Smetanovu Mou vlast uvedl, bylo nespočet. Běžný je zejména u zahraničních orchestrů také zájem například jen o první tři části cyklu, které tvoří velmi dramatickou druhou část koncertu. Když počítám jen minulý rok, tak jsem cyklus uvedl v Amsterdamu, Frankfurtu, Brisbane, na Smetanově Litomyšli a na speciálním letním kroměřížském koncertu dvou spojených filharmonií – Moravské filharmonie Olomouc a zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů.

Tradici novoročních koncertů FOK s Dvořákovými Slovanskými tanci uchováte? Při jejich vzniku je berlínský skladatel a kritik Louis Ehlert spontánně chválil… „Božská přirozenost proudí touto hudbou“… Sám autor svěřil vydavateli Simrockovi k druhému dílu svou charakteristiku: „… upřímně řečeno, v instrumentaci se mi tak podařily, že smím říci (a slyšel jsem jich již několik), že zní jako ďábel.“ Jaký je váš vztah k této naší celovečerní libůstce? Jsou takto v celku oblíbené i ve světě? 
Celovečerně jsem Slovanské tance v zahraničí uvedl jen jednou, a to se svým orchestrem v Essenu. Bylo to pro všechny muzikanty obrovské překvapení a bohaté hudební žně. Je to dílo plné opravdu nekonečné exploze hudebních nápadů, chytlavých melodií a bravurní instrumentace. Patří také k těm náročnějším orchestrálním skladbám, které vyžadují opravdu intenzivní přípravu a porozumění. 

Mezi vaše významné nahrávky se SOČRem patří i vrcholná díla Bohuslava Martinů, tedy Fresky, Paraboly, Rytiny, také jeho Kytice a Filharmonické tance poněkud opomíjeného Martinů žáka Jana Nováka. Se Simonou Šaturovou jste v Essenu nahráli Ariadnu, teď s FOK nabízíte operní exkluzivitu, badatelsky nově zpracovanou Mariken de Nimègue, jednoaktovku na text Henriho Ghéona. Martinů pracoval na tomto středověkém miráklu v roce 1933 zprvu s Vítězslavem Nezvalem, byl u něj v Paříži na návštěvě, nakonec francouzský text přeložil Vilém Závada a Mariken de Nimègue se stala druhým příběhem opery Hry o Marii. Na váš dirigentský pult se dostává původní autentická Mariken de Nimègue k premiérovému provedení. Na co se těšíte? 
Těším se na první zkoušku. Na první kontakt se zvukem a na celý zkouškový proces. Bude to pro nás všechny vzrušující ukončení naší společné první sezóny, které bude mít krásnou tečku na Smetanově Litomyšli, kde toto nové dílo také zazní.

V programu FOK máte také přeslavné oratorium Stvoření Josepha Haydna, dokonce ve scénickém provedení. Haydn byl po celý život obklopen českými přáteli, hudebníky, Stvoření mělo v Česku díky bratrům Antonínu a Pavlu Vranických své prvé nastudování u knížete Františka Josefa Maxmiliána z Lobkovic. Bylo přeloženo do češtiny a mnohá uvedení předcházela koncertům v Evropě, k nastudování ve Svatém Janu u Kočova existuje dokonce vstřícný Haydnův dopis z roku 1801. Toto oratorium vstoupilo do našeho hudebního života naplno, též Bedřich Smetana je dirigoval dokonce v Göteborgu. Uchvacuje lyricko-dramatickou chválou Stvořitele, zpěvy díků archandělů Gabriela, Uriela, Rafaela i Adama a Evy, též orchestrální kresbou přírodních jevů. S kterými orchestry jste Stvoření nastudoval? 
Bude to moje první dirigentské setkání s tímto úžasným dílem. Je to můj velký sen, který čekal na správný moment a příznivou konstelaci, která se nám i s osobností Matěje Formana povedla.

Čím vás oslovuje toto veledílo?
Je to nádherný hudební příběh, který každým svým momentem upozorňuje na Haydnovu kompoziční genialitu. Celé dílo je pro mne také symbolem končícího 18. století, plného evolučních proměn hudebních stylů s průniky sociálními, filozofickými i obecně kulturními. Dává nám také nahlédnout do dalšího hudebního vývoje, který plně uchopí další generace romantických skladatelů. Těším se na toto období se Stvořením, protože to pro nás bude příležitost prozkoumat a intenzivně se zabývat hudbou vrcholného klasicismu, která orchestru vždy velmi prospívá. 

O scénické zpracování si přímo říká, volba Matěje Formana vyšla z impulsu orchestru, nebo pana Formana? Budete provádět nějaké škrty?
Náhoda tomu asi chtěla, že stejně jako mým velkým snem bylo uvést toto dílo, tak i Matěj Forman nosil dlouho tento projekt ve svém srdci. Jeho práce se mi velmi líbí a má vždy silný hudební cit. Myslím si, že v tomto smyslu není mým ani Matějovým cílem dílo nikterak redukovat.

Rozsáhlá Smetanova síň se k provozu vokálně symfonických děl přímo nabízí. V tvorbě českých skladatelů minulého století je oratorní a kantátový žánr bohatě zastoupen. Uvažujete o některých provedeních? 
Samozřejmě. Smetanova síň Obecního domu jako by byla předurčena k velkým vokálně instrumentálním dílům, na kterých budeme soustavně pracovat a během mé činnosti s Pražskými symfoniky pravidelně uvádět.

Už máte vytypované skladatele, u kterých objednáte pro FOK skladbu?
Svůj vlastní „wish list“ již mám, ale zatím se o něj s vámi dělit nebudu; vytoužené skladatele jsem ještě neoslovil.

Hudba, geniální informační soubor teček a čárek v pěti linkách, je působivá mluva citů. Která skladba je vaše srdeční záležitost? 
Čím jsem starší, tím se tato otázka stává složitější a složitější. Zodpovědně nedokážu odpovědět. Kdybych vybral jednu skladbu nebo skladatele, hned by mne mrzelo, že jsem nevybral jinou nebo jiného, a vlastně jsem rád, že mám tento komfort a mohu si hudbu užívat v plné šíři a kráse. 

Mnohokrát děkuji za rozhovor, na všechny vaše tvůrčí počiny se velmi těšíme. Zakladatel FOKu dr. Václav Smetáček pracoval s orchestrem plných třicet let! Máte krásné vyhlídky.