Divadla zblízka: Theatro Municipal v Riu de Janeiro

Možná nejhezčí divadelní budova v Jižní Americe je právě v Riu. Toto úchvatně položené město, založené Portugalci v polovině šestnáctého století, se stalo později kolébkou divadelního a hudebního života.

První operní představení se uváděla již koncem osmnáctého století. Další rozvoj kulturního dění byl též ovlivněn emigrací portugalského královského dvora před Napoleonem v roce 1809. Portugalský král Jan VI. se rozhodl založit dvorní orchestr právě v tehdejším hlavním městě Brazílie a načas i Portugalska, Riu. Na jeho popud bylo také otevřeno v roce 1813 Theatro São João. Později, když bylo ustaveno v Brazílii císařství, převzalo vedoucí úlohu v uvádění oper Teatro São Pedro. Po jeho vyhoření 1551 bylo postaveno takzvané Prozatímní divadlo, otevřené roku 1852 Verdiho Macbethem. O tři roky později bylo přejmenováno na Teatro Lirico Fluminense. Mělo osm set třicet míst. Zde také měly premiéry opery nejslavnějšího brazilského skladatele té doby Carlose Gomése. Jeho nejznámější opera Il Guarany byla v Evropě uvedena poprvé v milánské Scale roku 1870. Ve stejném roce byla hrána v Riu. Roku 1871 bylo otevřeno Theatro Pedro II., následovně po abdikaci panovníka Pedra II. přejmenované na Theatro Lyrico, které fungovalo až do roku 1934.

Po vyhlášení samostatné republiky roku 1889 v urbanisticky se rozvíjejícím Riu zesílily požadavky na výstavbu nového velkého divadla. Velmi se o to zasazoval mimo jiné známý dramatik Artur Azevedo. Za starostování vlivného a agilního Francoise Pereiry Passose nabyly plány na výstavbu divadelní budovy konkrétních rozměrů. V tehdejší době byla vzorem slavná Garniérova opera v Paříži, výstavba širokých bulvárů a vůbec francouzské umělecké vzory. V roce 1903 byl třeba otevřen bulvár Avenida Central, později přejmenovaný na Rio Branco. Architektem návrhu divadla se stal syn primátora Francisco Oliviero Passos ve spolupráci s francouzským architektem Albertem Guilbertem, který také nějaký čas působil v Buenos Aires. S pracemi se počalo roku 1905 a 14. června 1909 bylo divadlo za přítomnosti prezidenta Nila Peçanhy inaugurováno. Program úvodního představení se skládal ze symfonického poemu Isomnia skladatele Francisca Bragy, nokturna z opery Carlose Gomese Condor, jednoaktové činohry Bonanca a opery o jednom dějství Moema od Degolada Carvalha. Pozdější programová náplň divadla byla tvořena hlavně hostujícími soubory a umělci převážně z evropského kontinentu a Spojených států. V roce 1931 se divadlo stalo také sídlem nově založeného divadelního symfonického orchestru pod vedením skladatele a dirigenta Francisca Bragy a sboru.

V roce 1936 byla při divadle primabalerínou Marií Olenevovou založena baletní škola. Po jedenácti letech se však oddělila a vznikl samostatný baletní soubor Theatra Municipal pod jejím vedením. Inauguračním představením byl Stravinského balet Petruška.

Hlavní budova, kdysi dominantní v prostoru, se dnes bohužel krčí mezi výškovými budovami. Volný prostor do náměstí Floriano má jen čelní fronta.

Divadlo doznalo později jen menších změn, hlavně v interiéru sálu a samozřejmě v technickém vybavení. Budova byla postavena v duchu francouzské secese a eklektismu. Je prostorná a pohodlná. Bronzové skulptury Hudby a Komedie, shlížející na rozích z horní římsy průčelí, jsou dílem slavného brazilského sochaře, pocházejícího z mexické Guadalajary, Rodolfa Bernardelliho. Vedle pravé strany budovy se nachází busta zdejšího národního skladatele Heitora Villa-Lobose. Najdeme i skulptury Goetheho nebo Gounoda.

Když vstoupíme dovnitř (během dne se koná několik hodinových prohlídek), překvapí nás prostorný vstupní foyer se širokými schodišti, mozaikovými podlahami a galeriemi. V prvním patře pak projdeme prostorným foyerem s okny a dveřmi zdobenými vitrážemi do krásného oválného salonku, vyzdobeného brazilským malířem Eliseu Viscontim (narozen v Itálii, v sedmi letech emigroval s otcem do Brazílie).

Ten byl též autorem další obrazové výzdoby vnitřků divadla včetně malované opony o rozměru 16×12 metru a stropu prostorného sálu. Ten má tři pořadí a poskytuje okolo dvou tisíc tří set míst. Dalším umělcem, který se podílel na výzdobě divadla, byl brazilský malíř Rodolfo Amoedo. Krásnou mozaiku s námětem baletek lze vidět na bočním venkovním balkoně. Pravou brazilskou kávu můžeme ochutnat v zajímavé suterénní kavárně vyzdobené v asyrském stylu se skulpturami, sloupy a plastickým kachlíkovým obložením stěn.

Tak jako několik jiných divadel ve velkých městech zemí Jižní Ameriky si i Rio zvalo na prkna jeviště svého divadla slavné umělce a soubory. Později pak produkovalo svá vlastní baletní a operní představení, často i ve spolupráci s municipálním divadlem v Sao Paulu. Ze známých jmen jen namátkou zmíním Artura Toscaniniho, Richarda Strausse, Igora Stravinského, Artura Rubinštejna, Enrica Carusa, Tito Schipu. Samozřejmě později nechyběla Maria Callas a jiné významné osobnosti. Z baletních umělců zde vystoupili Anna Pavlova, Václav Nižinský a další.

V současné době se stagionovým způsobem uvádí šest až sedm operních titulů, tři baletní a řada koncertů a recitálů. V letošní sezoně to jsou Massenetův Don Quichotte, což byla koprodukce s operním souborem Teatra San Pedro, druhého operního divadla ze Sao Paula. Dále Pucciniho Bohéma (převzatá inscenace municipálního divadla ze Sao Paula), Gluckův Orfeus a Eurydika, Rossiniho Lazebník sevillský, dílo Carlose Gomese Lo schiavo a konečně posledním titulem je Janáčkova Jenůfa ve spolupráci se spolkem mladých umělců Compañia Opera Libre. O tomto představení, které jsem viděl před třemi lety v Buenos Aires na jevišti tamějšího druhého operního divadla Teatro Lírico, jsem se v minulosti již zmiňoval. V listopadovém uvedení v Riu bude pod dirigentem Rodolfo Fischerem zpívat Kostelničku Eliane Coelho, dříve významná primadona a komorní pěvkyně Státní opery ve Vídni, a Lacu výborný brazilský tenor Eric Herrero. Na koncertním uvedení starých oper Dido a Aeneas od Purcella a Gluckova Xerxese se budou s divadelním orchestrem podílet mladí členové Akademie Bidu Sayão (nese jméno slavné brazilské sopranistky, žijící v letech 1901-1999, která zpívala na všech světových scénách včetně Metropolitní opery).

Baletní soubor uvede večer Apotheosa tance, Sylphidy, Trilogia Amazônica Heitora Villa-Lobose a Čajkovského Louskáčka. V červnu bylo na počest stého sedmého otevření divadla uvedeno Labutí jezero. Inscenování Korsakovovy opery Mozarta a Salieriho a jeho Šeherezády je společnou akcí opery a baletu.

Bohatý je také program koncertní, v režii divadelního symfonického orchestru. Zajímavé je, že třeba bohatší operní program v hlavním operním divadle v Sao Paulo byl utlumen a Rio má teď větší počet premiér. Je ale třeba dodat, že operu v Sao Paulu pěti inscenacemi ročně výrazně posiluje velmi aktivní Theatro Sao Pedro pod vedením jednoho z nejvýznamnějších brazilských dirigentů, Luize Fernanda Malheira.

www.theatromunicipal.rj.gov.br