Divadlo F. X. Šaldy namíchalo Žánrový koktejl

Divadlo F. X. Šaldy se rozhodlo letošní Světový den divadla pořádně oslavit a namíchalo Žánrový koktejl DFXŠ. Těšit se můžeme na muzikál, kabaret, tragédii, detektivky, opery a taneční divadlo. Od 28. března do 3. dubna 2022 získáte ke každé zakoupené vstupence druhou zdarma.

Žánrový koktejl (zdroj Divadlo F. X. Šaldy)
Žánrový koktejl (zdroj Divadlo F. X. Šaldy)

Každý rok je Mezinárodním divadelním ústavem (International Theatre Institute – ITI) zveřejňováno poselství ke Světovému dni divadla. Patronem toho letošního se stal operní a divadelní režisér Peter Sellars, který se ve svém poselství zamyslel nad rozvráceností dnešní doby a zdůraznil, že jsme „vkročili do vlastní sféry, perspektivy a rámce epického času, epického uvědomění, epické reflexe a epické vize. Žijeme totiž v epickém období lidských dějin a hluboké a závažné změny, k nimž dochází ve vztazích člověka k sobě samému, mezi lidmi i k věcem mimo ně, téměř nedokážeme ani pochopit, formulovat nebo slovně či jinak vyjádřit.“ Divadlo F. X. Šaldy v tento významný den zároveň spouští Žánrový koktejl DFXŠ, který potrvá od 28. března do 3. dubna, diváci v něm mají možnost ke každé zakoupené vstupence získat druhou zdarma.

Jarmila Levko, ředitelka Divadla F. X. Šaldy: „Světový den divadla je pro mě každoročně okamžik, kdy si znovu uvědomím, že divadelní umění je světový fenomén, který existuje v různých formách všude na světě a od nepaměti. Zkrátka divadelní umění k lidstvu patří, je inspirativní a obohacující. Navzdory všem novějším platformám jako je kino nebo televize, živé divadelní umění stále žije, neztratilo na svém významu a má co říci.“

Linda Hejlová Keprtová, umělecká šéfka souboru opery: „Milí diváci! Divadlo je láska, divadlo je svět, divadlo jste vy!“

Barbora Svobodová, zastupující umělecká šéfka souboru baletu: ,,Propojení mezi umělci a publikem je jedinečné. Ti, kteří si oblíbili tanec, slova nepotřebují. Sdílejí emoce pomocí vnitřního citu. Je to magie, kterou chcete zažívat a předávat. Baletní soubor je moc rád, že se tuto divadelní sezonu opět s diváky propojil a po koronavirové krizi může čerpat energii z jejich pozitivní reakce. Tanec je způsob jak vyslovit nevyslovitelné. Myslím, že naše taneční inscenace vysílají směrem k veřejnosti jasnou zprávu: Zlo, pokud se mu postavíme společně, nemá šanci nad dobrem zvítězit!“

Poselství Petera Sellarse: „Drazí přátelé, zatímco celý svět visí na infuzi zpravodajských reportáží a každou hodinu, každou minutu se dožaduje pravidelné dávky nových informací, nás tvůrce bych chtěl vyzvat, abychom vkročili do vlastní sféry, perspektivy a rámce epického času, epického uvědomění, epické reflexe a epické vize. Žijeme totiž v epickém období lidských dějin a hluboké a závažné změny, k nimž dochází ve vztazích člověka k sobě samému, mezi lidmi i k věcem mimo ně, téměř nedokážeme ani pochopit, formulovat nebo slovně či jinak vyjádřit.

Nežijeme už v 24hodinovém zpravodajském cyklu – žijeme na pokraji času. Noviny ani jiná média naprosto nemají nástroje a nedostačují k tomu, aby postihly, co právě prožíváme. Kde tedy najdeme jazyk, pohyby a obrazy, jež by nám pomohly pochopit ony hluboké změny a otřesy, jimiž si procházíme? A jak můžeme okamžitě předat to, co se prožíváme, nechceme-li reportáž, nýbrž vyjádření prožitku?

Divadlo je uměleckou formou prožitku.

Jak se můžeme ve světě, jenž je zachvácen mediálními kampaněmi, simulovanými prožitky a úděsnými prognózami, přenést přes donekonečna opakovaná čísla a pocítit posvátnost a nekonečnost jediného života, jediného ekosystému, přátelství nebo odstínu zvláštně vybarvené oblohy? Dva roky epidemie SARS-CoV-19 otupily lidské smysly, omezily lidské životy, zpřetrhaly vazby a zanechaly lidstvu k další existenci jen zvláštní spálenou zem. Jaká semínka do ní musíme v těchto letech opakovaně zasadit a jaké přerostlé invazivní druhy musejí být naopak zcela a úplně odstraněny? Tolik lidí pociťuje napětí. Propuká tolik iracionálního, nečekaného násilí. Tolik dávno zavedených systémů se nyní projevuje jako mašinerie krutosti. Kam máme jít vzpomínat a jakým způsobem? Co si potřebujeme připomínat? Jaké rituály nám konečně umožní představit si lepší alternativy a začít podnikat kroky, které jsme dosud nikdy nezkusili?

Divadlo epické vize, epického poslání, zotavení, hojení a péče potřebuje nové rituály. Nepotřebujeme se bavit. Potřebujeme se shromažďovat. Potřebujeme spolu sdílet prostor a potřebujeme tento sdílený prostor kultivovat. Potřebujeme bezpečné místo, v němž bude panovat rovnost a v němž si budeme hluboce naslouchat. Divadlo je pozemským zhmotněním rovnosti mezi lidmi, bohy, rostlinami, zvířaty, kapkami deště, slzami a regenerací. Tento prostor, kde panuje rovnost a vše si hluboce naslouchá, je osvětlen skrytou krásou a přežívá uprostřed hluboké interakce nebezpečí, vyrovnanosti, moudrosti, činů a trpělivosti.

Buddha popisuje v Avatansaka sútře deset typů velké trpělivosti v lidském životě. Jeden z nejmocnějších druhů trpělivosti nazývá Trpělivost vnímat vše jako iluzi. Divadlo nám život na tomto světě trochu jako iluzi ukazovalo vlastně vždy. Umožňovalo nám vnímat svět skrze lidská přání, zklamání, slepotu a odmítnutí, a činilo tak s osvobozující srozumitelností a silou. Jsme si tak jisti tím, na co se díváme a jak se na to díváme, že nedokážeme vidět alternativní reality, nové možnosti, jiné přístupy, neviditelné vztahy a věčné vazby.

Nyní je vhodná doba, abychom hluboce osvěžili svou mysl, své smysly, svou představivost, minulost a budoucnost. To je úkol, kterého se nemohou zhostit o samotě pracující, izolovaní lidé. Tuto práci musíme vykonat společně. Divadlo je pozváním ke společné práci.

Já vám za vaši práci z celého srdce děkuji.“

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments