Divadlo mně krásně voní, jsem komediant od dětství

O zpívání na zahraničních jevištích, chystaném CD i dobíjení baterek
Rozhovor se sopranistkou Simonou Houda Šaturovou 

Patříte k těm málo našim zpěvákům, u nichž publikum lituje, že jsou doma k zastižení tak zřídka. Možná trochu provokativní a asi ne snadná otázka: Jaký je ten hlavní důvod, proč zahraničním příležitostem dáváte přednost? Ambice, nebo snad touha po oslnivé kariéře? Lepší podmínky k práci v zahraničí oproti těm tuzemským? Výrazně lepší finanční ohodnocení? Nabídky na zajímavější práci, než vám nabízejí doma?

Touha po oslnivé kariéře s tím nemá co dělat, je to spíše touha po uměleckém uspokojení. To znamená práci s výbornými dirigenty, režiséry a kolegy zpěváky. Práce, která je precizní, detailní, která člověka posouvá dopředu a obohacuje. Taková práce ale může být i doma a naopak zahraničí nemusí být vždy její zárukou.

Velkou roli hraje i plánování. Nabídky ze zahraničí dostávám tři až čtyři roky dopředu, to doma prakticky neexistuje. Pak je někdy těžké najít volné okénko. V neposlední řadě to jsou podmínky k práci, celý ten servis okolo. Stále je ale nejdůležitější, aby nabídka byla pro mě osobně zajímavá a hlavně pro můj hlas vhodná. Finanční ohodnocení se liší výrazně. Je to zřejmě odraz celkového zájmu společnosti (a bohatých firemních či individuálních sponzorů především) o operu. Divadla na tom ale usilovně pracují. Je zajímavé pozorovat, jak například divadlo v Bruselu intenzivně a s velkou invencí pracuje s veřejností, s mladými lidmi (například pravidelné noci v opeře). Člověk pak jen žasne, jak se představení vyprodávají v předprodejích za pár hodin. Naštěstí například Česká filharmonie plánuje s předstihem, a tak se těším na dva cykly s Jiřím Bělohlávkem a Manfredem Honeckem v příští sezoně a i s Národním divadlem jsme se již domluvili na spolupráci.Zpátky k nejbližším dnům: Pro nejnovější ročník Pražského jara chystáte večer s dramatickými party v opera seria osmnáctého století. Jak výběr vůbec vznikl a co všechno zahrnuje? Představte prosím tento program blíž…

Když jsem dostala nabídku od Pražského jara, hned jsem věděla, že se program bude točit kolem extrémních emocí. Hudba konce osmnáctého století je jich plna a toto období je mi hodně blízké. Také jsem od počátku věděla, že páteří koncertu bude Mozart. Je to pro mne zásadní skladatel a jeho repertoár je nesmírně bohatý. Kromě árií Elettry Idol mio a Konstanze Martern aller Arten jsem přidala i koncertní árii Misera, dove son!. Mám ji moc ráda a je úžasná ve střídání emocí na relativně malé ploše. To samé platí i pro kantátu Scena di Berenice Josepha Haydna. Takové zvraty nejsou v žádné jiné árii tohoto programu. Důvod zařadit také koncertní árie byl i ten, že mám pocit, že tento repertoár je neprávem opomíjen. V mém výběru nemohl chybět ani Mysliveček. Václav Luks mi nabídl árii Cleonice z opery Il Demetrio, která mě hned při prvním poslechu zaujala a doufám, že zaujme i publikum. Poslední árií v programu bude Medea. Když jsem hledala zajímavá díla, tak jsem si vzpomněla na Euripidovu tragédii a i když árie Dei tuoi figli la madre nepatří k těm nejdramatičtějším, je plná bolesti a vášně a skvěle zapadla do programu. Moc bych si přála, aby tento výběr zaujal i posluchače.

Když už mluvíme o koncertním publiku: Jste svým naturelem spíše jevištní typ, divadelník či chcete-li „komediant“ tělem a duší, nebo se lépe cítíte právě na koncertním pódiu?

Já jsem komediant od dětství. Často a ráda jsem se starala o zábavu celé rodině. Narodila jsem se ale ve znamení vah a stále potřebuji všechno vyvažovat. Dnes už vím, že je to obohacující. V mé kariéře byla období, kdy koncertní pódia převažovala a nesmírně moc jsem se na nich naučila. Přesto se cítím být více divadelníkem. Divadlo mi krásně „voní“ a děkuji osudu, že můžu stát na jevišti. Baví mě proces vzniku inscenace, když se postupně přidává více a více koleček, která do sebe zapadají, až po okamžik, když se nám všem povede ten zázrak a divák se může „divit“. A to, že píšete „komediant“, je v těchto dnech velice aktuální. Naše produkce Rigoletta, ve které právě teď vystupuji v Bruselu, se odehrává v cirkuse, bydlím v maringotce, o které jsem v dětství snila, a zažívám naprostou extázi, když létám šest metrů nad jevištěm!Zmiňujete Rigoletta v Bruselu, v režii Roberta Carsena, prozraďte prosím o té inscenaci něco víc… A jak vypadají u Carsena zkoušky?

Náš Rigoletto je koprodukce s festivalem v Aix-en-Provence, a tak ho mohli někteří vaši čtenáři už vidět na Arte live. Je možné, že i tato inscenace bude pro mnohé těžce stravitelná. Je zbytečné popisovat podrobnosti, doporučuji se podívat na streaming, který bude od 28. května do 17. června 2014 na stránkách Královské opery La Monnaie. Zkoušky byly naplánovány také téměř na sedm týdnů, z toho čtyři týdny s námi zkoušel asistent pana Carsena, který nám nedaroval žádnou maličkost, a připomínky nebraly konce. Myslím, že už jsme se všichni těšili na Roberta, který i v poměrně krátkém čase přinesl uvolnění a další invenci. Mrzí mne, že se jedná o koprodukci a hodně věcí už bylo dáno, protože mám pocit, že jsme si s Robertem padli do oka a spolupráce na vzniku nové produkce by byla jistě více vzrušující. Můžu prozradit, že Gilda není jenom zneuctěná naivní dívenka, ale silná osobnost, která tvrdohlavě a s odhodláním bojuje za svou lásku, až dozraje ke své oběti.V bruselském La Monnaie se v poslední době objevujete poměrně často, hodně se v zahraničí i u nás psalo hlavně o vaší tamní Violettě ve velmi odvážné inscenaci Andrey Breth. Jak se vám vůbec s ní pracovalo a jak se v podobně kontroverzních inscenacích cítíte?

Práce s Andreou Breth byla mimořádně zajímavá, už když jsme se setkali poprvé a nechala mě čtyřicet pět minut dělat herecké etudy. Od té doby jsem zatím nezažila tak hluboký ponor do postavy. Každý den jsme všichni seděli u stolu a objevovali v textu náš příběh. La traviata je jedna z nejhranějších oper na světě a všichni vědí, jaká by měla být. My jsme se však zavřeli do studia a všechen ten plyš a klišé jsme nechali za dveřmi. Sedm týdnů zkoušek uteklo jako voda a my jsme se dostali až na dřeň. Velkou zásluhu na inscenaci měl i úžasný Ádám Fischer, který trávil s námi u aranžovacích zkoušek celých šest týdnů! Také upustil od tradice a hledal v partituře nové barvy orchestru, které ještě umocnily náš příběh. Inscenace to byla kontroverzní a publikum rozdělila na obdivovatele a odpůrce. Intendant Peter de Caluwe mi říkal, že i téměř po dvou letech dostává stále dopisy z obou táborů k této produkci. Ta setrvačnost diváka v určité romantické představě Violetty je silná. Pro mne to vůbec nehrálo roli, věřila jsem mé Violettě a všem partnerům okolo. Byli jsme skvělý tým. Být šokující, to pro Andreu není cíl, ona musí být věrna textu a hlavně hudbě, k ní má největší respekt. Když slyší tragédii od první noty, není pro ni věrohodné, aby těžce nemocná Violetta skotačila v prvním jednání. A po této bruselské zkušenosti to platí i pro mě. O tom, jak je pro ni důležitá hudba, nás Andrea Breth také přesvědčila po klavírní generálce. Svoji práci ukončila touto zkouškou a pak ji pokorně odevzdala do rukou dirigenta. Na orchestrálních zkouškách si chodila sednout do lóže dívat se na dirigenta, jak pracuje, a na naše hraní reagovala už jenom minimálně. Byla nadšená, že má partnera, který podpořil její snažení. Oba nám dali svobodu, a tak jsme mohli po čtrnáct večerů intenzivně zažívat lidskou tragedii, vždy trochu jinak, ale vždy s velkým nasazením. Zároveň jsem si uvědomila, jak důležitá je pro mě určitá míra svobody. Opravdu velmi těžce snáším režiséry, kteří nepřipouštějí tvůrčí dialog.  A kontroverzní produkci bez jakéhokoli opodstatnění bych zřejmě odmítla.Váš operní, ale i koncertní repertoár je hodně široce rozkročený, od Antonia Scarlattiho až po Gottfrieda von Einema, od Caldary až po Pendereckého. Co z toho vám pěvecky momentálně sedí nejlíp? A shoduje se to s tím, jaký druh hudby je vašemu srdci nejblíž?

Už bych nechtěla zpívat vše, co je uvedeno v mém repertoáru, ale v daném okamžiku mělo vše svůj význam. V poslední době se výběr koncertního repertoáru zúžil, to ale asi souvisí i s tím, že mám více operních produkcí. Díla, ke kterým se často vracím, jsou například Rossiniho a Szymanowského Stabat Mater, Mozartova c moll Mše, Haydnovo Stvoření, Dvořákovo Requiem i Stabat Mater, Mahlerova Druhá symfonie, Beethovenova Missa solemnis a Devátá symfonie. Všechna tato díla miluji, a když je zpívám, jsem vděčna, že mi tento repertoár nezůstal odepřen. Co se opery týče, stále zpívám mého milovaného Mozarta, například Konstanze, a také se moc těším na svoji první Donnu Annu. V této sezoně jsem ještě zpívala Violettu, Adinu a teď Gildu. Co si více přát. Myslím, že jsou to ideální role pro můj hlas a také jsou blízké mému srdci.

Kterým směrem cítíte, že se dál bude ubírat váš hlasový vývoj? Nebo chcete-li: Tušíte, jak dlouho se ještě budete objevovat v rolích typu Konstanze či Lucie z Lammermooru, kdy přejdete na jiný obor?

Doufám, že se ve vámi jmenovaných rolích budu objevovat ještě dlouho a přecházet na jiný obor nemám zatím v plánu. Když jsem nedávno napsala, že opouštím určitý druh rolí, měla jsem na mysli Paminu nebo Zuzanku. Vývoj určují z velké části postavy, které jsou vám nabízeny. Je ale vždy na vás, pro které se rozhodnete. Když jsem se asi před deseti lety cítila zralá pro posun, tak jsem ze dne na den začala odmítat menší role a produkce i v zahraničí, u kterých bylo jasné, že mi nepomůžou ani pěvecky ani hudebně se nasměrovat dál. I s rizikem, že nebudu mít moc práce. Je důležité vyslat „světu“ informaci, kde se chcete pohybovat. A po určitém čase začaly přicházet zajímavé role. Stále mě nejvíce láká belcanto. Považuji za vrchol mého snažení, když můžu objevovat nové možnosti mého hlasu a hledat nové výrazové vyjádření. Teď se ale momentálně sama sebe ptám, jaký to bude směr, protože jsem v posledním roce začala dostávat nabídky, které vůbec nejsou vhodné pro můj hlas. Odmítla jsem je a možná jsem si proti sobě popudila i intendanty. Byli totiž přesvědčeni, že znají můj hlas lépe než já a že například Rusalka je doopravdy to pravé pro mne… Je pravda, že nejdůležitější pro kariéru pěvce je naučit se říkat ne.A ještě k jedné věci, kterou máte letos před sebou: V létě budete nahrávat zbrusu nové CD, konfrontující tvorbu Mozarta a Myslivečka. Co o tom můžete prozradit?

Asi bych neměla před samotným natáčením prozrazovat mnoho, ale pár drobností snad neuškodí. Spojení Mozarta a Myslivečka mne začalo zajímat už před rokem, když jsme pracovali v Národním divadle na Olympiádě. S nápadem natočit CD právě s tímto programem za mnou přišel nečekaně Zdeněk Klauda a já jsem nadšeně souhlasila. Dramaturgii vypracoval on a musím přiznat, že s velkým citem a dobrým vkusem. Myslím, že takto připravené srovnání bude určitě zajímavé nejen pro odborníky, ale laickou veřejnost. Kromě árií budou na CD i ansámbly a to bude určitě příjemným oživením a i dokladem mistrovství obou autorů.Patříte k top třídě našich muzikantů, jejichž kalendář je hodně hustě popsaný prakticky samými „prvoligovými“ projekty, které vyžadují nejen maximální nasazení, ale i špičkovou kondici. Jak se v ní udržujete? Z čeho hlavně čerpáte energii? A nezasteskne se vám aspoň občas po „pohodlnějším“ životě?

Máte pravdu, že tato sezona je hustě popsaná. Dvě nové inscenace, tři obnovené premiéry, koncerty, plus již zmíněné projekty, je to doopravdy šílené. V listopadu mi tragicky zemřel tatínek a já jsem se v lednu dostala téměř ke dnu se silami. Bylo to velmi náročné období a vlastně stále ještě trvá. Divák se ale neptá a chce vás vidět a slyšet v top formě. Já mám štěstí, že při mne stojí člověk, který mě nenechá klesnout až na to dno. Zaručeně nabíjím baterky na horách a u moře. Už se těším na plachetnici v létě. Ale stačí mi i málo, když jsem pár dnů doma, moje kytičky, procházky v lese se psem, dobrá knížka. A myšlenky na pohodlnější život si zatím vůbec nepřipouštím.

Díky za vaše odpovědi, hodně dalších úspěchů!

Vizitka:
Simona Houda Šaturová je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007) a Ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001.

Narodila se v Bratislavě, kde absolvovala konzervatoř. Své pěvecké vzdělání dále prohlubovala v Praze u docentky Soni Kresákové, na mistrovských kursech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Margreet Honig v Amsterodamu.

Kromě mnoha vystoupení v Národním divadle (například Konstanze v Únosu ze serailu, Ilia v Idomeneovi, Sandrina  v La finta giardiniera, Aristea v Olympiádě) zpívala také v Teatro Colón v Buenos Aires, Théâtre du Châtelet v Paříži, v Opéra de Monte-Carlo nebo v athénské Megaron Mousikis.  Je oblíbeným hostem v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, kde kromě Ilie a Sandriny úspěšně debutovala v roli Violetty pod taktovkou Ádáma Fishera a režijním vedením Andrey Breth, v současné době tu vystupuje jako Gilda v Rigolettovi v režijním ztvárnění Roberta Carsena. Další role ji v tomto divadle čekají v následujících letech. Často hostuje i v Oper Frankfurt, kde zpívala Madamu Cortese v Rosinniho Cestě do Remeše, ve Verdiho Maškarním plese a Lucii di Lammermoor.

K jejím profilovým rolím patří Lucia (Donizetti: Lucia di Lammermoor), Gilda a Violetta (Verdi: Rigoletto, La traviata), Rosina (Rossini: Lazebník sevillský), Oscar (Verdi: Maškarní ples), Adéla (Johann Strauss: Netopýr) a mozartovské role Sandrina (La finta giardiniera), Konstanze (Únos ze serailu), Zuzanka (Figarova svatba) a Pamina (Kouzelná flétna).

Simona Houda Šaturová je rovněž žádanou koncertní pěvkyní,  z významných produkcí jmenujme vystoupení v Carnegie Hall s Philadelphia Orchestra, účinkování na Salzburger Festspiele, spolupráce s Toronto Symphony Orchestra v Kanadě, vystoupení při slavnostním otevření Pleyelova sálu v Paříži s Orchestre de Paris, koncert pod vedením Ivana Fischera s Mnichovskou filharmonií, novoroční koncert Haydnova Stvoření s Londýnskou filharmonií pod taktovkou Ádáma Fischera. Absolvovala turné s Philippe Herreweghe a Orchestre des Champs-Elysées. (Festivaly Edinburgh, Rheingau, San Sebastian, Warsaw a jiné.) Vystoupila v Osace s Osaka Philharmonic Orchestra pod vedením Eiji Oue. V roce 2008 mimo jiné absolvovala turné po Německu se světoznámým barytonistou Thomasem Quasthoffem s oratoriem Elias Felixe Mendelssohna-Bartholdyho pod taktovkou Helmutha Rillinga.

K dirigentům, se kterými spolupracuje, patří například Christoph Eschenbach, Sir Neville Marriner, Ádám Fischer, Ivan  Fischer, Manfred Honeck, Leopold Hager, Helmuth Rilling, Sylvain Cambreling, Gennadij Rožděstvenskij, Jiří Bělohlávek, Tomáš Netopil, John Fiore, Rolf Beck nebo Martin Haselböck.

Její poslední nahrávkou je Gloria, CD s adventními a vánočními skladbami v čele s mimořádnou ukolébavkou Panny Marie od Tarquinia Meruly a kompozicemi Zbyňka Matějů Ad Te Domine.

K dvoustému výročí úmrtí Josepha Haydna vyšlo v květnu u vydavatelství Orfeo profilové CD Haydn Arias, které obdrželo ocenění časopisu The Gramophone „Editor’s Choice 2009″.

S Českým filharmonickým sborem nahrála CD Mozartových duchovních skladeb (vydáno Arco Diva) a pro vydavatelství Hänssler se podílela na projektu Haydnových mší s dirigentem Helmuthem Rillingem.

Nahrávka Mahlerovy druhé Symfonie s Philadelphia Orchestra vyšla u vydavatelství Ondine a získala ocenění Supersonic Award stejně jako ocenění německých kritiků Preis der deutschen Schallplattenkritik. Obě tato ocenění získala i nahrávka Requiem and Miserere od Johanna Adolfa Hasseho (Carus-Verlag).

(Zdroj: webové stránky Simony Houda Šaturové)

www.saturova.com

Foto Jan Houda, La Monnaie Brusel, Bern Uhlig, Tomáš Houda