Už jen samotná životní cesta Josefa Svobody (1920-2002) od „obyčejného“ truhláře, který vlastně ani neměl tušení, jak se divadlo dělá, až po jednoho ze světově nejuznávanějších scénografů své doby je fascinující a pro další generace zdaleka nejen jeho následovníků, ale i lidí vlastně jakékoli profese v mnoha ohledech inspirativní a podnětná. Metropolitní opera, Covent Garden, La Scala,La Fenice, Wiener Staatsoper, Bayreuth, všechny tři operní domy v tehdy rozděleném Berlíně… Ale také Sir Peter Ustinov, Laurence Olivier, Giorgio Strehler, Leonard Bernstein, Roland Petit, George Balanchine, Götz Friedrich… Svět opery, baletu a pochopitelně i činohry ležel našemu Josefu Svobodovi bez jakékoli nadsázky u nohou.
Měl jsem to štěstí, že jsem řadu z inscenací divadelního mága Josefa Svobody v pražském Národním zažil, a také tehdy ještě legendární Laternu magiku, jíž byl jedním ze zroditelů. Ano, Josef Svoboda byl skutečným Bohem divadelní scénografie, který před ostatními kráčel o několik desetiletí vpředu.
A vlastně stejné vzrušení, jako je dodnes ve mně uloženo z návštěv „jeho“ představení, jsem teď v nečekaně silné intenzitě prožil znovu. Díky celovečernímu dokumentu jeho vnuka, režiséra a střihače Jakuba Hejny (1976), dokumentu nazvaného Divadlo Svoboda. Hejna svého dědečka příliš zblízka prý nepoznal a teprve když mu bylo pětadvacet a dědeček zemřel, rozhodl se do jeho života vypravit. Zapátrat po věcech a myšlenkách, které po nás zůstávají, řečeno vnukovými slovy.
Je až neuvěřitelné, jak se ono pátrání Jakubu Hejnovi podařilo. Jak neobyčejně plastický obraz legendárního scénografa ony hmotné i nehmotné věci, které po něm zbyly, vytvářejí. S jakým obdivuhodným nadhledem dokáže Hejna onu mozaiku výpovědí našich i zahraničních pamětníků, vzpomínky své matky – Svobodovy dcery na jedné straně a dobových dokumentárních záznamů a v neposlední řadě i rodinné pozůstalosti na řadě druhé sestavit. Bez sentimentu, bez patosu, s někdy až černým humorem. A včetně otevření pomyslné třinácté komnaty – umělcovy spolupráce s komunistickou StB a také vzpomínek dědečkovy dodnes žijící milenky. A to vše mistrně dokořenit záběry na své putování za dědečkovou minulostí s jeho bustou, vypůjčenou z Národního divadla, v podpaždí.
Pane Jakube Hejno, klobouk dolů. Máte být na co pyšný. Na svého dědu i na svůj film.
Divadlo Svoboda
Celovečerní dokumentární film
Producent: Jiří Konečný, endorfilm
Režie: Jakub Hejna
Scénář: Jakub Hejna, Barbora Příhodová
Kamera: Jiří Chod
Hudba: Antony Phillips
Účinkují Jan Kačer, Helena Albertová, Daniel Dvořák, Václav Havel, Šárka Polak Hejnová, Henning Brockhaus, Jaromír Pleskot, Jaroslav Malina, Otomar Krejča, Marie Tomášová, Sylvia Pojarová, Gabrielle Bellingeri, Giorgio Ursini Ursič
98 minut
Premiéra 7.dubna.2011 Kino Aero Praha
Distributor: CinemArt