Dnes večer další nová Rusalka – tentokrát v Lublani

S Dvořákovou Rusalkou jakoby se doslova roztrhl pytel. Její obliba ve světě je skutečně veliká, jedna zahraniční premiéra tak stíhá druhou. Jenom loni Rusalku v novém nastudování uvedla celá řada operních domů, o nejedné z těchto inscenací jsme přitom na Opeře Plus psali. Premiéru Rusalka loni měla v rakouském Grazu či ve vídeňské Volksoper (naši recenzi najdete zde), na německých scénách v Dortmundu, Mnichově (recenze zde), Detmoldu, Flensburgu či Drážďanech (recenze zde), ve švýcarském Curychu, polské Lodži a též ve francouzské Nancy; desítky dalších scén po celé Evropě Rusalku loni reprízovaly ve starších inscenacích. Pro nejbližší týdny je premiéra Dvořákovy nejznámější opery pak ohlášena v berlínské Komické opeře, v Bonnu či v Kielu.

Nové nastudování Rusalky uvede také operní soubor v Lublani, a to právě dnes večer. Toto ztvárnění je pozoruhodné nejen tím, že jde o koprodukční projekt s prestižním festivalem v Glyndebourne, kde dílo předloni nastudoval náš Jiří Bělohlávek, ale také účastí hned několika u nás, resp. na Slovensku působících umělců, kteří lublaňskou verzi inscenace připravili – vedle dirigenta Tomáše Hanuse sopranistka Christina Vasileva (Rusalka), Ľudovít Ludha (Princ) a v neposlední řadě Gustáv Beláček (Vodník). Právě tento slovenský basista si i přes závěrečné zkoušky před dnešní premiérou udělal na několik našich otázek rád čas.

Dvořákova Rusalka v koncepci britské režisérky Melly Still neměla při svém uvedení v Glyndebourne přinejmenším u českých recenzentů, kteří ji měli možnost vidět, zrovna jednoznačně pozitivní ohlas. Jedna naše kritička například režisérce vyčítala, že „použila a využila Rusalky, víl a všech ostatních prvků nadpřirozeného světa k tomu, aby vpustila na jeviště hrubost“. Jaká podle vás tato Rusalka je?

Keď porovnám túto inscenáciu s Herheimovou Rusalkou z Grazu alebo z Drážďan, alebo Rusalku Kušejovu z Mníchova, tak táto je ešte klasická a aj najmenej „hrubá“. Nedochádza tu k vytvoreniu úplne nového deja ako u Herheima retro- krimi alebo krimi- sociálna nanajvýš aktualizovaná dráma zo účastnosti v oboch prípadoch „iba podfarbená“, alebo využívajúca Dvořákovu hudbu. Viac ale Mníchovskú inscenáciu nebudem rozoberať, nakoľko som videl iba ukážky, dosť o nej počul ale z toho nevyvodím záver s hodnotením. Ale veľmi rád by som si túto Rusalku osobne pozrel v Mníchove. V týchto inscenáciách geniálna hudba pomáha prebudiť svedomie, pudy…dosahuje to inými prostriedkami, ale k prebudeniu poslucháča z letargického denného bdenia dochádza, nasleduje šok nad aktualizovaným svetom ktorého sme a súčasťou a položenie vnútorných otázok – a to tieto réžie predpokladám chceli dosiahnuť.

Jak vypadají jednotlivá jednání? Popište prosím trochu podrobněji…

Stillovej Rusalka sa teda drží deja, plne využívá výbornú scénu, moderné svetlá a zaujímavé je použiti mužskej baletnej, skor tanecne skupiny. Zadná vyvýšená rampa, alebo horizont, akoby bola brehom jazera, po stranách javyska sa smerom dolu breh zvažuje. Bez vody a všetkých jej možných a nemožných nahrážok je vytvorený jasný priestor pre vodný živel, ktorého obraz pomáhajú vytvárať ľudské telá odeté v čiernych trikotech, vlniace sa, točiace sa, čiže používajú modernú fungujúcu vodnú choreografiu. Pomáhajú vodníkovy, Rusalke „vo vodnom pohybe“. Tým sa stáva pohyb akoby pomalší a plynulý, vytvára dojem plávania. Efekt, hlavne v celom prvom dejstve a při vodných vílach je výborný. V princovom paláci v druhom dejstve je pridaná stredová zvažujúca sa rampa. Bez klasického balu, v červených nie bielych kvetoch, s obrovským lustrom v tvare parožia, páry v krásných štylizovaných pestofarebných kostýmech, množstvo kuchárov a pomocníkov, ale dosť málo adekvátního vnútorného herectva. V treťom dejstve ma opať posluchač před sebou takmer dokonalý obraz vodnej hladiny, akoby stal pred sklom obrovského akvária. Vodné víly s dlhými chvostami spúšťajúce sa z 12 metrovej výšky nadol visiac a spievajúc zavesené na lankách sú super efektom. Na túto Rusalku môžete zobrať „aj“ deti. Ohlas publika po premiere v Glynderbourne bol obrovsky. Aj vdaka skvele znejucemu orchestru pana Bělohlávka.

V již citované recenzi se o režii také psalo, že „vize počíná „kostýmem“ Vodníka (nahota starého, tlustého, převisy špeku se třesoucího těla, vytvořená neoprénem v barvě kůže), jenž s prvním vstupem na scénu vyvolával v divácích smích“. Nemáte s tím jako představitel Vodníka problém?

V této vizi je Vodník hnusný. Niečo jako živel, jako tlstá stará žaba- ropucha s bradavicemi- neviem si dosť predstaviť vyraz tvare maestra Hakena , keby mu režisér dakedy ponúkol tento kostým. Pocity v kostýmovej skrupuli su strašné.

Kostým je ťažký, absolútne nedýcha, máte uplne iné ťažisko tela, tlačí k zemi, vypotím v ňom litre…ale…není náhodou Vodník živel? Ano, aj takto moze konecne vyzerať VODNIK. Az na to ze Rusalka, teda moja dcera je v nasej inscenacii krasna od zaciatku… asi sa podala na matku, alebo tatíčku často nebol doma! A sme zasa v opere. A laň, inak pohybovo super znázorněná, má paroží, čiže je srnec a vlastne princ sa zahľadel a zaľubil do neho…naštastie režisérka ďalej v tom nepokračovala.

Jak se vy osobně vůbec stavíte k otázce moderních režií, které dílo přenášejí do jiné doby a případně i upravují děj?

Vela som uz naznačil. Pokiaľ je aktualizácia alebo upravený dej podopretý adekvátními výrazovými prostriedkami, tak takéto inscenácie vítam, naplňam a prinášam režisérovi paletu svojích vyrazových možností. Čiže je tu práca s režiseróm na postave, hľadanie nových výrazových prostriedkov, nebojovat proti hudbe a odkazu, ale aktuálne doplnanie, alebo aj možnosť objaviť nepoznané. Opera je divadlo. Je pre mladých aj starých. Pre pokročilých poslucháčov aj začiatočníkov. Koľko otázok aj výziev je v týchto troch obligátních vetách? Sú to pokusy, trápenia, odhaľovania nového a …. navraty. A to je život. Cize opera zije, najkrajsie poznanie.

Nakolik výrazný bude podle vašeho názoru váš „vklad“ do inscenace?

Spevák si počas kariery vytvara vlastny register výrazových mozností, spevackych aj hereckých. Tie potom vyuziva aj v inych réziách, to je jeho rukopis. Teda pokial vyslovene sa režisérovi nieco do koncepcie nehodi, tak na to upozorni. V tejto Rusalke je prve dejstvo pre Vodnika technicky jasne- mužská tanečná skupina s Vodnikom presne na hudbu reaguje pohybom.

V druhom a tretom dejstve rola Vodnika nemá ziadne arangemant a ani asistent, ktory převzal pripravu po reziserke k výrazovým hereckym prostriedkom vela nepovedal. Budem hrat modernym herectvom, drzanie napatia, menej giest a ak, tak jasné vychádzajúce z hudby.

Jak dlouho inscenaci Rusalky v Lublani před premiérou zkoušíte? Je tamější organizace zkoušek odlišná od té, kterou známe u nás?

Lubljansky operny dom je v rekonstrukcii asi 5 rokov. Opera hra v prenajatych priestoroch v Cankarjev Dom, co je pomerne moderna koncertna sala s kapacitou okolo 1200miest a dobrou akustikou. Vsetci sa tesia na navrat do starej opravenej budovy, co im aj ja zo srdca prajem, aby sa tak stalo co najskor. Skusalo sa asi v 4 rozlicnych priestoroch, znacne vzdialenych od seba, bolo to dost narocne. Na to ze sme v dvojitom obsadeni skusky trvali pomerne krátko, asi 3 tyzdne. 3 hodiny dopoludnia a tri vecer, pripadne ďalšie technicke skusky s tanecnikmi.

Znáte blíže operní soubor v Lublani? Jeho úroveň? Můžete jej prosím aspoň trochu přiblížit?

Ťažko hodnotiť úroveň súboru, keď obe Rusalky su hostia a hostia boli aj Princ, Vodník a Ježibaba, v dvojitom obsadení. Opera ma asi dvadsať kmenovych sólistov.

Jaké jsou vaše další osobní plány v současné době?

K účinkovaniu na domovskej scene sa nemozem vyjádřit, nakoľko komunikácia s riaditeľom Opery SND nepriniesla, zial konsenzus. Este vo februari mam koncerty Haydnovho Stvorenia v Taliansku . Neskor ma caká ma Vodnik v Drazdanskej Semper Oper v Herheimovej rézii, koncertne prevedenie a nahravka Michu z Predanky s BBC orchestrom a panom Belohlavkom v Barbican hall v Londyne, CD nahravka Dvorakovej Stabat Mater a Te Deum so Slovenskou filharmoniou. V Kodani koncertne Bartookov Hrad knížete Modrofouza. V pražském ND hostujem jako Ramfis v Aide. Srdečne pozývam 20. apríla do Rudolfína, kde budem spievat takmer neznámu Suitu na Michelangelove sonety pre bas a orchester Dmitrija Sostakovica, náročné inteligentné dielo dvoch geniov. SOČR bude dirigovat Tomáš Hanus.

Díky za rozhovor a dnes večer při premiéře Rusalky v Lublani zlomte vaz!

www.opera.si

Ptal se Vít Dvořák