Dnes zemřela finská skladatelka Kaija Saariaho

Kaija Saariaho se narodila 14. října 1952 v Helsinkách. Studovala v 70. letech 20. století na Sibeliově akademii v Helsinkách u dirigenta Esy-Pekky Salonena a skladatele Magnuse Lindberga. Následně spoluzaložila finskou společnost Korvat auki (Uši otevřené), která se věnuje soudobé hudbě. Nakonec se přestěhovala nejprve do Německa a poté do Paříže, kde v roce 1982 absolvovala kurz počítačové hudby na renomovaném avantgardním institutu IRCAM. V Paříži se seznámila s Jeanem-Baptistem Barrièrem, za kterého se později provdala a se kterým spolupracovala. Měli spolu dvě děti, Aleksiho a Aliisu.

V roce 2019 byla v anketě časopisu BBC Music zařazena na sedmnácté místo z padesáti nejlepších světových skladatelů všech dob, mezi Brahmse a Haydna. Saariaho získala řadu ocenění, včetně ceny Grammy za nejlepší operu (Láska na dálku) v roce 2011, hudební cenu Léonie Sonning a Polar Music Prize v roce 2013.

Opera Láska na dálku (libreto napsal libanonsko-francouzský spisovatel Amin Maalouf) měla premiéru v Metropolitní opeře v New Yorku v roce 2016. Tím se stala druhou ženskou skladatelkou, jejíž opera byla na této scéně uvedena (první byla opera Ethel Smythové Der Wald v roce 1903). Národní divadlo Brno operu Láska na dálku uvedlo v roce 2017 pod taktovkou Marca Ivanoviće v režii Jiřího Heřmana.

Mezi její raná díla patřil uznávaný houslový koncert, ale mezinárodní průlom přišel s její debutovou operou L’Amour de loin v roce 2000. Její nejnovější opera Innocence měla premiéru v dubnu 2023 v Royal Opera House. Poslední dílo, koncert pro trubku s názvem Hush, bylo dokončeno teprve koncem března a bude mít premiéru v jejích rodných Helsinkách.

V loňském roce vyprávěla BBC o tom, jak ji inspiroval svět přírody: “Byla jsem velmi samotářské dítě a celé léto jsem trávila v matčině rodné vesnici obklopené velkými lesy u jezera, jehož zvuk jsem milovala.” Říkala, jak ji fascinoval zvuk větru, kroky ve sněhu nebo šumění vln, a naučila se hrát na housle, klavír a kytaru a poté i na varhany v místních kostelech.

V únoru 2021 jí byla diagnostikována agresivní forma rakoviny mozku, která byla od počátku shledána jako nevyléčitelná a smrtelná. Množící se nádory ovlivnily její kognitivní schopnosti až v konečné fázi nemoci; nacházely se v oblasti ovládající motoriku na pravé straně těla, což vedlo k rostoucím potížím s chůzí a mluvením, které se ještě zhoršily následnými pády a zlomeninami kostí. V poslední době se pohybovala na invalidním vozíku. Na radu lékaře si nechávala svou nemoc pro sebe, aby si udržela pozitivní myšlení a soustředila se na svou práci.

Její případ by však měl přispět ke zvýšení povědomí o povaze a detekci mozkových nádorů. Měl by také upozornit na těžký úděl osob se sníženou imunitou: Saariaho se dvakrát nakazila covidem na veřejných akcích, kde nebyla přijata dostatečná opatření. Díky své zkušenosti vozíčkářky také zjistila, že mnoho míst, včetně kulturních zařízení, postrádá bezbariérový přístup. To vše by nyní chtěla zveřejnit. Doufala také, že díky experimentálním léčebným protokolům, které podstoupila v pařížské nemocnici Pitié-Salpêtrière, by mohla v malém měřítku přispět k pokroku ve výzkumu stavů, jako je ten její.