Dnešní nový Don Giovanni ve Vídni a Adam Plachetka
Právě dnes čeká Vídeňskou státní operu jedna z klíčových a ostře sledovaných premiér nové éry tohoto předního evropského operního domu, po nástupu tandemu Dominique Meyer a Franz Welser-Möst do jeho vedení. Nový Don Giovanni zde navíc zahajuje plánovaný cyklus Mozartových oper, poté, co se nový hudební ředitel Wiener Staatsoper Welser-Möst nechal při svém nástupu slyšet, že Mozart je pro něj tou nejvyšší prioritou. Právě proto se i sám ujal hudebního nastudování nové inscenace. K režii byl přizván Francouz Jean-Louis Martinoty (ve svých čtyřiašedesáti zde debutující), v obsazení je hned několik hvězd, v čele s Ildebrandem D`Arcangelo v titulní roli. Tím spíš každého našince naplní hrdostí, že jako Masetto se v dnešní premiéře představí náš basbarytonista Adam Plachetka.
Po menší úloze v nedávném nastudování Alciny a po vystoupeních v dalších reprízovaných titulech, popřípadě v koncertním provedení, je Mozartův Masetto vlastně vaší první velkou vídeňskou rolí, připravovanou pro novou premiéru. Máte trému? Nebo jste naopak jistější – tím, že jste Masetta již zpíval jinde?
Osobně Masetta jako tak velkou roli nevnímám. Zároveň, jak píšete, to pro mě není vyložená novinka, protože ji mám v čerstvé paměti z letošního Salzburgu. Já sám jsem zatím jako největší výzvu zde cítil Dona Basilia v Lazebníku sevillském, jednak protože ho tu často interpretují významní pěvci, jednak kvůli tomu, že mi tuhle roli rozmlouvali a chtěli vzít, neboť v současné době je tradičně obsazována profondními basy, a já jsem si ji prosadil jenom díky tomu, že originální transpozice árie je o tón výš, než se normálně zpívá. Šéf archivu mi říkal, že je to už alespoň 20 let, co tady naposledy originál zazněl. Nevím, co je na tom pravdy, ale rozhodně jsem cítil, že dělám něco úplně jinak, než jak jsou tu všichni zvyklí, a že jestli neodvedu opravdu kvalitní výkon, tak si to budu muset zodpovědět.
Francouzský filmový režisér Jean-Louis Martinoty není svými pracemi v opeře moc známý. Vím, je to těžké říkat před premiérou, ale i tak se zeptám: Jaký ten jeho Giovanni bude? Spíš tradiční? Nebo modernější? A jaké hlavní téma Martinoty ve své koncepci akcentuje?Tuhle otázku zodpovím jen stručně. Výpravou to sice klasika nebude, ale režijně se pan Martinoty drží zcela partitury a nesnaží se v ní hledat nic, co tam není.
Jak intenzivně a dlouho se nová inscenace ve Vídeňské státní opeře zkouší? Je to hodně odlišné od praxe u nás, nebo třeba v Salcburku, kde Masetta máte také už za sebou?
Nijak zvlášť odlišné to není. Většinou se zkouší šest týdnů, což je běžné pro většinu evropských divadel. K zásadní změně ale došlo z popudu nového vedení u repertoárových představení. Dříve se zkoušelo jeden až dva dny. Dnes to je zhruba týden na každou produkci, i když se vrací třeba jen po měsíci.
Je to pro mě nová zkušenost. Jeho přístup k tomuto dílu je například od letní produkce s Yannickem Nézet-Séguinem celkově odlišný. Více prozrazovat nechci, to můžou zhodnotit diváci, kteří si k nám najdou cestu nebo naladí rádio.
V obsazení nového vídeňského Giovanniho je řada známých jmen, a to především v jeho pánské části: Ildebrando D`Arcangelo, Alex Esposito, Saimir Pirgu – snad každý operní fanoušek by se vás bezpochyby zeptal, jací jsou?
Co se obsazení týká, řekl bych, že se sešlo skvěle. Pánové, pravda, oplývají zvučnějšími jmény, ale to v žádném případě neznamená, že by dámy nedosahovaly jejich kvalit. Zároveň se se všemi dobře spolupracuje a kolektiv se tuží i mimo zkoušky. Doufám, že to tak bude působit i při představení.
Je ve Vídni využíván systém coverů? Když by na to přišlo, troufl byste si v nové vídeňské inscenaci zaskočit Dona Giovanniho, kterého tuším dokonce zpíváte raději, než Masetta?
Systém coverů funguje téměř ve všech rolích. Zatím jsem zažil jedinkrát, že cover chyběl. V Lucrezii měli covery všichni kromě nás, malých rolí. Bohužel zrovna jeden z kolegů onemocněl a jeho úlohu nikdo neuměl. Řešilo se, co s tím, a tak se zeptali mě, jestli bych roli nemohl do večera dostudovat, a tak jsem na posledních dvou koncertech dozpívával dvě partie najednou. Na Giovanniho jsem momentálně jediný cover, takže jsem připraven zaskočit, kdyby něco, ale Ildebrando je natolik kvalitní zpěvák, že to těžko bude zapotřebí. Z toho, že ho coveruji, mám radost hlavně proto, že jsem mohl na roli opět zapracovat, znovu si ji po nějaké době pořádně nakorepetovat a učit se od zkušenějšího kolegy.
Antonio mě ve Vídni nečeká. Sice si ho ještě v létě zazpívám v Salzburgu, ale to byl spíš nápad, jak aktivněji využít prázdniny, než touha si tuto roli zopakovat. Kromě toho v lednu ve Vídni nebudu, takže by to ani nebylo možné. Příští sezóna je zatím ještě ve hvězdách, ale v blízké budoucnosti bych se měl sejít s vedením ohledně repertoáru na příští sezóny a jestli všechno dobře dopadne, tak bych se do Figarovy svatby mohl vrátit v jiné roli. Letos mě čeká Finta giardiniera v Bruselu, takže do Vídně se vrátím až začátkem dubna. Do června bych měl stihnout Paola v Simonu Boccanegrovi a Papagena v Kouzelné flétně. Další role jsou v jednání.
Jak zatím své vídeňské angažmá hodnotíte? Co vás zatím nejvíc překvapilo, ať už v dobrém či méně dobrém? A zatím vaše nejpernější chvilka v divadle?
Přijetí angažmá bylo rozhodnutí, kterým jsem si dlouho vůbec nebyl jistý. Jsem raději svým pánem a rád si vybírám program podle toho, co mě baví a co mi sedí. Obával jsem se, že jako člen ansámblu se budu muset občas pouštět i do méně vhodných rolí. Po příchodu sem a první produkci Bohémy jsem ale pochopil, že je to všechno trochu jinak, a že to byla v té chvíli nejlepší možná volba. Sice jsem od začátku sezóny měl zatím jen 9 dní volna (z čehož jsem dva dny strávil v Praze na představení Figara), takže se absolutně nenudím, ale cítím, že to hlasu prospívá, a že si dávám mnohem větší pozor na techniku. Když jsem dřív měl volnější rozvrh se dny odpočinku, mohl jsem tu a tam něco zazpívat naturálněji, protože jsem maximálně další den mlčel a pak jsem začal nanovo. Při tomhle objemu práce znamená ale každý technicky nepřesný tón zbytečnou únavu, která se pak může táhnout i týdny, neboť není kdy vysadit. S tím souvisí i nejpernější chvilka zde. Teď, když skončila Alcina, se mi poprvé od září stalo, že neúčinkuji ve více produkcích najednou. Předtím jsme do Bohémy už zkoušeli operu Pünktchen und Anton, potom Lucrezii, během ní už Lazebníka a Alcinu, k čemuž se pak přidal ještě Giovanni. Kromě toho jsem se učil další 4 role jako cover. Asi nejvyhraněnější byl začátek listopadu. To jsem měl v jeden den zahájení zkoušek Giovanniho, odtud jsem běžel na zkoušku Alciny a večer mě čekalo představení Lazebníka. Párkrát jsem si už hrábnul na dno, ale jsem rád, že si můžu vyzkoušet, kam až jsem schopen zajít. Kdy jindy by si to měl člověk otestovat, když ne zpočátku. Zároveň z přístupu vedení cítím, že jsem začal dobře, takže se mi snaží vycházet vstříc, ulevovat od menších rolí a hledat prostor pro volný čas. Do budoucna to tedy snad bude klidnější.
Určitě často zajdete i do hlediště Státní opery, případně i jinam ve Vídni. Jaké největší zážitky máte jako divák?V našem divadle jsem téměř pořád, když nejsem úplně vyřízený. Zatím mi unikla jen Salome a Madama Butterfly, jinak jsem stihnul všechno, většinou víckrát. Jako jeden z největších benefitů sólistů divadla vnímám možnost chodit se dívat kdykoli na cokoli, byť by člověk neměl čas na celé představení. Máme k dispozici jednu z lóží, kam můžeme přijít i po zkoušce uprostřed jednání. S ostatními divadly je to bohužel slabší. Poprvé minulý týden jsem se konečně dostal do Theater an der Wien na poslední Zahradnici z lásky a do Volksoper na Rusalku. Z produkcí ve Státní opeře se mi asi nejvíc líbí ty klasické, které běží destíky let a vracejí se průběžně. Jsou nadčasové, divácky vděčné a pro nás snadnější na nazkoušení.
Nestýská se vám? Jak často se do Prahy teď dostanete? Jedete vůbec domů na Vánoce, když ještě 23. prosince máte ve Vídni právě Masetta?
V Praze jsem byl bohužel jenom jednou na představení a jednou na necelé dva dny soukromě. Na Vánoce se domů na pár dní dostanu, ale jak správně píšete mám 23. a 27. představení, takže nejpozději 26. večer musím být zpátky. Zatím mě ale práce tady baví a naplňuje, takže toho nelituji a na stýskání ani nemám moc času. Kromě toho není v dnešní době problém si přečíst noviny online, díky Vašemu webu zase držím krok s kulturním děním a komunikační možnosti přes internet všeobecně zkracují vzdálenosti na minimum.
Díky za rozhovor a při dnešní premiéře zlomte vaz!
Ptal se Vít Dvořák
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
