Orchestr rozjel představení s velkým nasazením
Prvním předpokladem úspěšného přijetí operety je mimořádně kvalitní programová knížka, která se návštěvníkům dostává do rukou. Nebývá zvykem zmiňovat se o tomto kompendiu, avšak pokládám to za velmi důležité. Úvodní texty dramaturga Zbyňka Brabce vybavují zvídavého návštěvníka vším potřebným – od přehledu životopisných dat autora a jeho operetní tvorby, přes zevrubné poučení o dynastii Straussů, historii a kompoziční stavbě operety, seznam historických nahrávek až po kompletní otištění libreta. Na závěr jsou připojeny medailonky tvůrců a interpretů hlavních rolí. Pokud by se chtěl čtenář dovědět více i o předchozích uvedeních tohoto nastudování a okolnostech jeho vzniku, odkazuji na články Opery PLUS zde a zde.
Ve svém příspěvku se soustředím výhradně na kvality obnoveného uvedení. Oznámení o změnách obsazení v důsledku nemoci mohlo vzbudit určité pochybnosti o budoucí kvalitě večera, avšak improvizované úvodní slovo dirigenta Jiřího Petrdlíka vedené v lehce humorném duchu všechny obavy rozptýlilo a navodilo uvolněnou atmosféru, která pak pokračovala i při klasicky provedené virtuózní předehře. Při zatažené oponě hrál orchestr skutečně s chutí a s velkým nasazením, vědom si své sólové role. Pod taktovkou Jiřího Petrdlíka plasticky vykresloval notoricky známé Straussovy melodie a vzbudil tak nadšení a zasloužený potlesk diváků.
Zásluhou režiséra Martina Otavy jsme si zase po delší době mohli vychutnat klasicky pojatou poučenou režii, respektující zákonitosti operetního žánru, dobu vzniku díla i záměry autora. Patrná byla péče věnovaná hereckému projevu pěvců, který lze ve většině případů označit za velmi zdařilý. Klasicky pojaté režii odpovídala i vkusná scéna Lukáše Kuchinky umocňovaná světelným designem Antonína Pflegera. S tím pak ne vždy konvenovaly výpravné kostýmy Dany Haklové, především ve druhém dějství.
Změny obsazení neměly vliv na kvalitu večera
Z interpretů si největší pozornost zaslouží Jan Ježek, který kromě své role žalářníka Frosche (třetí dějství) převzal i záskok v roli advokáta, Doktora Falkeho za nemocného Jakuba Hliněnského. Jako velmi zkušený interpret operních i operetních představení bravurně dostál oběma rolím. Mimořádně na sebe upozornil též Michal Bragagnolo v roli tenoristy Alfréda. Vyniká mimořádně silným a barevným hlasem, výbornou pěveckou technikou, artikulací slova a hereckým talentem. V dalších rolích se tento večer představili: Petr Horák (Gabriel von Eisenstein), Lucie Hájková (Rosalinda), Radka Sehnoutková (komorná Adéla), Petra Tion (Ida), Jevhen Šokalo (ředitel věznice Frank), Jana Piorecká (Princ Orlovský), Jiří Kubík (doktor Blind, notář) a Roman Dušek (sluha Ivan). Je třeba upozornit, že přecházení z mluveného slova do zpěvu a zpět je interpretačně mimořádně náročné. Ukázalo se to především v prvním jednání, kdy se mluvené slovo a zpěv pravidelně střídají. Najít přesnou dynamickou hladinu mluveného slova oproti slovu zpívanému trvalo určitý čas. Na adresu orchestru pak dlužno podotknout, že hrál velmi citlivě, takže ani slabší mluvené slovo nekryl. Ústřední druhé jednání už bylo dynamicky zcela vyvážené. Na plese u prince Orlovského převažuje hudební složka a značný prostor je také dán baletu. Zdařilá choreografie Martina Šintáka se místy organicky propojuje s hereckými výstupy. Vzniká tak vizuálně velmi přitažlivá část operety, kdy především přidaný Straussův Valčík z Povídek z Vídeňského lesa a Kankán z Offenbachovy operety Pařížský život měly strhující švih. V následujícím třetím jednání, kde se ve vězení rozuzluje celý zamotaný příběh, je pak logicky preferováno mluvené slovo jako nositel děje, takže už ani zde problém dynamického kolísání nenastal.
Jiným problémem je srozumitelnost slova, která v mluveném textu byla skutečně dobrá, ve zpívaném lépe vycházely mužské hlasy než ženské. Celkově však lze říci, že snaha o dobrou artikulaci byla u všech sólistů patrná, horší srozumitelnost se týkala sboru, jehož part jinak velmi dobře nastudoval Jakub Zicha.
Komediální výstup místo vynuceného zrušení přestávky
Připsanou vsuvkou mezi druhým a třetím jednáním, již si vyžádalo vynucené zrušení přestávky v době covidu, vznikla velmi vtipná aktualizace – komediální výstup, v němž hlavní představitelé postav Adély, Idy, Falkeho, Franka a Rosalindy procházejí postupně stále stejnou řadou mezi diváky na druhou stranu hlediště a hledají za orchestrálního doprovodu cestu z plesového sálu do věznice. Pozornost diváků je tak soustředěna na tento bezprostřední kontakt s účinkujícími, zatímco nepozorovaně probíhá technická přestavba jeviště. Toto herecké intermezzo plynule propojilo obě dějství, ale přímý přechod z pompézního plesu do strohé věznice pak na mne působil trochu jako propad. Domnívám se, že krátká přestávka, třeba i po oné herecké vsuvce, by oddělila lépe obě prostředí a lépe poukázala na spojitost komorního charakteru obou krajních částí díla.
Zmíněné drobné výhrady však nic nemění na celkově kladném vyznění obnoveného představení. Již dlouho jsem nebyla svědkem, aby si odcházející diváci pozpěvovali ještě na ulici krásné melodie Straussových valčíků. Opereta je u velké skupiny publika oblíbeným žánrem a v poslední době jako by se vytrácela z repertoáru našich divadel. Proto není obav, že by dalších pět exkluzivních repríz (od prosince do dubna) mělo o diváky nouzi.
Johann Strauss: Netopýr
11. prosince 2025, 19:00 hodin
Divadlo J. K. Tyla Plzeň
Inscenační tým
Hudební nastudování: Jiří Petrdlík
Dirigent: Jiří Petrdlík / Jakub Zicha
Režie: Martin Otava
Scéna: Lukáš Kuchinka
Kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Antonín Pfleger
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Choreografie: Martin Šinták
Sbormistr: Jakub Zicha
Asistent režie: Michal Lieberzeit
Hudební příprava: Maxim Averkiev, Martin Marek
Nápověda: Viktorie Šimůnková
Inspice: Petra Kuldová Tolašová
Účinkující
Gabriel von Eisenstein: Petr Horák
Rosalinda, jeho žena: Lucie Hájková
Adéla, jejich komorná: Radka Sehnoutková
Ida, sestra Adély: Petra Tion
Alfréd, tenorista: Michal Bragagnolo
Doktor Falke, advokát: Jan Ježek
Frank, ředitel věznice: Jevhen Šokalo
Princ Orlovský: Jana Piorecká
Doktor Blind, notář: Jiří Kubík
Frosch, žalářník: Jan Ježek
Ivan, sluha: Roman Dušek
Sbor opery DJKT
Balet DJKT
Orchestr opery DJKT
Jiří Petrdlík – dirigent
