Dobře utajený koncert v Plzni. Marin Alsop i Morales zářili. Jen jim chybělo publikum

Projekt Festival Prague Summer Nights založený v r. 2015 je originální a rozsáhlou formou masterclassů určených pro instrumentalisty, pěvce, ale i studenty hudebního managementu, v němž se všechny tyto složky propojují. „Projekt nabízí začínajícím mladým profesionálům ze světa opery a orchestru příležitost vystoupit v některých z historicky nejvýznamnějších evropských sálů,“ uvádí se na webových stránkách projektu. Projekt trvající čtyři týdny zajišťuje pro pěvce nastudování scén z vybraných oper, instrumentalistům tři symfonické koncerty, dále komorní a kabaretní koncert, zároveň se festivalový orchestr podílí na operních produkcích.

Koncerty se konají ve vybraných destinacích, Prague Summer Nights Orchestra v těchto místech odehraje v rámci projektu v českých městech symfonické koncerty s různým programem. Letos to byl Tábor (21. června), Praha (3. července komorní koncert v Sukově síni Rudolfina, 6. července symfonický koncert v Obecním domě) a finální Vídeň, kde se v červenci uskuteční inscenovaná představení oper W. A. Mozarta Figarova svatba a Kouzelná flétna. Symfonické i operní produkce přinášejí v letošním roce v hojné míře díla českých skladatelů, a to se odrazilo i v programu určeném pro Plzeň – zazněla hudba Vítězslavy Kaprálové, W. A. Mozarta a Antonína Dvořáka.

První polovinu koncertu dirigovala mladá argentinsko-italská dirigentka, absolventka Prague Summer Nights Michelle di Russo, žijící v USA, jako sólista se představil první klarinetista The Philadelphia Orchestra, Portoričan Ricardo Morales. Marina Alsop řídila druhou část koncertu.

Sympatičtí mladí lidé z různých koutů světa, frekventanti Prague Summer Nights, hráli technicky na výborné úrovni, vyznamenaly se především smyčce. Orchestr byl skvěle sehrán, působil doslova jako jeden organismus. Tento přístup a vnitřní sepětí hráčů je velmi inspirativní jak pro posluchače, tak pro hudebníky – u tuzemských orchestrů nebývá tato kompaktnost pravidlem. Jednotlivé sekce byly zvukově vždy vyvážené. Obdivuhodné nasazení a zřejmá radost z hudby byly přidanou a rozhodně ne zanedbatelnou devizou orchestru.

Večer otevřela atraktivní, přitom zřídka uváděná třívětá skladba Vítězslavy Kaprálové Suita rustica, op. 19 s podtitulem Suita z českých lidových písní a tanců (Allegro, Lento, Allegro ma non troppo). Vznikla během listopadu 1938 na objednávku londýnské pobočky vydavatelství Universal Edition, které Kaprálovou oslovilo na základě úspěchu její Vojenské symfoniety, provedené na londýnském festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v červnu 1938. Kaprálová suitu věnovala hudební publicistovi Otakaru Šourkovi jako projev vděčnosti za jeho pomoc při prodloužení francouzského stipendia, díky němuž mohla Kaprálová pokračovat ve studiu na pařížské konzervatoři École normale.

Ve skladbě zaujmou poutavé temperamentní i lyrické pasáže vystavěné na melodice a rytmice lidových písní a tanců, dominující je píseň Sedlák, sedlák, sedlák stylizovaná ve druhé větě suity jako “smetanovský” furiant, atraktivní kontrast k nim vytvářejí moderní pasáže inspirované Stravinským, jehož balet Petruška Kaprálová velmi obdivovala. Michelle di Russo vsadila na svou vitalitu, skladbu dirigovala ve svižných tempech se znatelným dynamickým rozpětím, ale s málem agogiky i akcentace a jen s náznakem frázování. Ne zcela zřetelné odlišení citových a živějších pasáží způsobilo nižší plasticitu díla, suita dostala ve všech třech větách týž charakter jediné nekonečné melodie. Orchestr byl ovšem přesný a jednotný v nástupech i v souhře, kvality vlastní skladby byly i v tomto nastudování zřejmé.

Pod taktovkou Michelle di Russo byl proveden i následující slavný Koncert A dur KV 622 Wolfganga Amadea Mozarta, v němž svoji virtuozitu prokázal Ricardo Morales. Skladbu začal psát Mozart 1789 pro basetový roh, dokončil ji v říjnu roku 1791 jako koncert pro klarinet. Komponoval jej na přání svého přítele, vynikajícího klarinetisty Antona Stadlera. Jedná se o vrcholné dílo, hlavní melodie 2. věty bývá označována za jednu z nejkrásnějších melodií vůbec. Stadler doprovázel Mozarta a jeho choť na cestě do Prahy, kde 16. října 1791 uskutečnil premiéru koncertu a v divadelním orchestru si zahrál v repríze Mozartovy korunovační opery Titus i náročné party basetového klarinetu a basetového rohu. Sedm týdnů nato Mozart 5. prosince 1791 zemřel.

Technicky vynikající Ricardo Morales hrál proslulou 2. větu krásným tónem oduševněle, obě rychlé, první a třetí však pojal jako brilantní bravurní skladby k předvedení svých mimořádných hráčských schopností, s minimem agogiky a mozartovské zpěvnosti. Orchestr pod di Russo doprovázel sólistu přesně, avšak i jeho tutti probíhala téměř ve strojovém tempu, dynamické nuance celek neovlivnily. 

Druhá polovina patřila Symfonii č. 9 e moll “Novosvětské” Antonína Dvořáka a dirigentská taktovka Marin Alsop. Drobná šedovlasá žena energicky vstoupila na dirigentský stupínek a zvedla taktovku v rázném gestu – to předznamenalo charakter jejího nastudování a přístup k Dvořákovu dílu. Dirigovala zpaměti s neobvyklou razancí, symfonii má nepochybně v malíčku a otěže měla pevně v rukou.

V různorodé a melodicky neuvěřitelně bohaté skladbě se soustředila na dramatičnost, již přetavila v silnou expresi. Tu dovedla až do krajnosti volbou frázování a dynamiky a akcentovala ji do té míry, že lyrika a zpěvnost díla ustoupily do pozadí, ani známé Largo nepůsobilo klidným jímavým majestátem. Symfonie se řítila vpřed s až agresivní dravostí, zněla jinak, než jak ji známe, bylo však velmi zajímavé poslechnout si, jak Dvořáka chápe cizina. Orchestr hrál v Dvořákem předepsaných rychlých tempech soustředěně a s obdivuhodnou přesností. Jistě by se hráčům podařilo během další práce na “Novosvětské” vybrousit všechny detaily a docílit větší vylehčenosti.

Produkce v Měšťanské besedě v Plzni přilákala malý počet návštěvníků, v poloprázdném sále se jich sešlo jen pár desítek, přičemž celá řada z nich byli přátelé hráčů, kteří s nimi z Prahy přijeli. Termín 28. června nebyl jistě ideální – začaly prázdniny, nicméně při vhodné propagaci by se zájemci jistě našli, tím spíše, že ještě 1. července měl svůj Závěrečný koncert sezóny plzeňský Studentský symfonický orchestr působící na Západočeské univerzitě. Ale propagace celé této významné mezinárodní akce byla nevýrazná, jako by na obsazenosti sálu organizátorům nezáleželo. Publikum nemělo k dispozici program, pouze plakátek se seznamem uváděných děl a QR kódem pro přihlášku do kurzů. Dozvědět se něco o celém projektu, orchestru, dirigentkách, sólistovi a uváděných dílech bylo nemožné. A stejně jako organizátoři přistoupila k akci i Měšťanská beseda – o přestávce už byl uzavřen bufet, v horkém dni bylo možné se osvěžit pouze tekoucí vodou na toaletách. Zřejmě tu šlo o to, aby orchestr provedl svůj repertoár veřejně s co nejnižšími náklady.

Protože obě dirigentky, zejména Marin Alsop, i sólista mají renomé a Prague Summer Nights Orchestra je kvalitním mladým tělesem, zasluhoval si tento večer plný sál. Škoda nejen pro účinkující, ale hlavně pro plzeňské publikum.

Marin Alsop, Ricardo Morales, Prague Summer Nights Orchestra
28. června 2025, 19:00 hodin
Měšťanská beseda, Plzeň

Program:
Vítězslava Kaprálová: Suita rustica, op. 19
Wolfgang Amadeus Mozart: Klarinetový koncert A dur, K. 622
Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“

Účinkující:
Ricardo Morales – klarinet
Michelle di Russo – dirigent
Marin Alsop – dirigent
Prague Summer Nights Orchestra