Don Giovanni a Dido a Aeneas ve Svídnici

Festivalů Johanna Sebastiana Bacha je v Evropě a vůbec ve světě řada, pochopitelně nejvíce v Německu: zmiňme alespoň v březnu probíhající významný festival v nejznámějším skladatelově působišti Lipsku. V roce 2000 bylo možné poprvé navštívit další jeho slavnosti, a to v historickém slezském městě Svídnici. Zde totiž působil od roku 1729 v kostele Míru sv. Trojice jako varhaník jeho žák, Christoph Gottlob Wecker, původně flétnista. Letošní patnáctý ročník se konal v době od pátku 25. července do neděle 3. srpna. Okolo šestnácti koncertů, recitálů a také dvou operních představení se uskutečnilo v prostorách historických kostelů ve Svídnici a okolí. Jsou to kromě již zmíněného kostelu Míru sv. Trojice ještě kostel sv. Kříže, sv. Josefa, Starý zimní kostel a kostely v Makovicích a Požarzysku.

Nejpůsobivějším místem, kde se uskutečňuje většina koncertů, je nesporně hrázděná stavba kosciola Pokoja (kostel Míru), patřící do kulturního dědictví UNESCO. Po skončení třicetileté války vestfálským mírem bylo umožněno hornoslezským protestantům, za zvláštních diskriminujících stavebních podmínek (nebylo možné používat železa, kamene a jiných stavebních materiálů) dovoleno postavit pouze tři kostely. Svídnický byl postaven roku 1657 pouze ze dřeva a je to jedna z největších, ale také z nejhezčích sakrálních staveb tohoto druhu v Evropě. Další, o něco menší se nachází v nedalekém Jaworu. Třetí v Glogově bohužel již vyhořel sto let po svém otevření. Celá jednoloďová velká budova kostela Míru s nádherným barokním interiérem a vnitřním obvodem rámovaným čtyřmi nad sebou posazenými galeriemi se impozantně vyjímá ve volném prostoru zaplněném vzrostlými košatými stromy, mezi nimiž je roztroušena i řada hrobů. Do vnitřního prostoru se umístilo až sedm tisíc věřících, z toho tři tisíce mělo možnost sedět. V chrámu jsou dvoje původní varhany sestavené brzy po ukončení stavby kostela.Hudební programová náplň festivalu, jehož uměleckým ředitelem je dirigent Jan Tomasz Adamus, je opravdu bohatá a poskytuje návštěvníkům možnost si poslechnout samozřejmě mimo skladeb a oratorií Johanna Sebastiana Bacha i díla Mozartova, Telemannova, Beethovenova, Chopinova a dalších. Samostatnou kapitolou je pak koncertantní nebo poloscénické uvádění oper. Letos to byl Mozartův Don Giovanni a Dido a Aeneas Henry Purcella. K provedení Dona Giovanniho v kostele Míru posloužilo čtvercové pódium uprostřed chrámové lodi.Na této scéně pak před zcela zaplněným přízemím kostela zasedli mladí hráči orchestru Capella Cracoviensis řízeného Janem Tomaszem Adamusem (ten také připravil režijní zpracování opery) a předstoupilo sedm vokálních sólistů. Již na samém začátku se inscenátoři postarali o překvapení, když nastoupivší dirigent začal s orchestrem hrát sice Mozarta, ale něco jiného (byla to předehra k opeře Così fan tutte, která bude na programu příští rok). Energicky mu to přišla oznámit jedna z organizátorek festivalu a překvapenému dirigentovi pak také přinesla na udobření číši bílého vína. Byla dodána správná partitura, tedy k Donu Giovannimu, vše se uklidnilo a představení mohlo začít. Již při svižných taktech předehry nemohl uším diváků ujít krásný, zakulacený zvuk, umocněný dřevěným interiérem kostela. Rovněž třicet pět muzikantů orchestru obsáhlý prostor bezproblémově a úměrně svými tóny zaplnilo.Jednotliví protagonisté zpívající z partů prováděli své herecké výstupy na pódiu a mimo. Obdivuhodné u všech bez výjimky bylo, že ačkoli vůbec neviděli na dirigenta a nepomáhala jim žádná obrazovka, bezpečně zvládali své nástupy. Byli to vesměs mladí lidé, s různými pěveckými zkušenostmi, úrovní výkonů ale byli celkově velmi vyrovnaní. Nejzkušenější a operně „nejostřílenější“ z nich byla nich Wioletta Chodowicz, představitelka Dony Elvíry, kterou podala krásně znělým hlasem a velmi dramaticky. Když jsem hovořil s příjemnou umělkyní po představení a připomněl její Taťánu a Rusalku v Národním divadle v Praze, byla viditelně potěšena a prozradila mi docela dobrou češtinou, že Elvíru zpívá v také Poznani a Donnu Annu, kterou má raději, zase ve Velkém divadle ve Varšavě. Na podzim chystá Káťu Kabanovou pro Ostravu.Zřejmě benjamínek inscenace, ideální představitelka Zerliny, půvabná Jolanta Kowalska-Pawlikowska studovala, jak mi řekla, na hudební akademii v Krakově a také sbírala zkušenosti v Londýně. Zatím angažmá v operním divadle nemá, ale hodně zpívá právě s Capellou Cracoviensis. S tou (a také dvěma pěveckými kolegy ze současné inscenace) se například zúčastnila loňského roku na jaře Mezinárodního festivalu duchovní hudby v Brně, a to provedení Händelova oratoria Israel v Egyptě. Jejím pěveckým partnerem, tedy Masettem, byl robustní Jacek Ozimkowski, zpívající odlehčeným basem; zároveň mu byla svěřena i role Komtura. Pro toho je ale vhodnější mohutnější profondo bas, což bylo zvláště poznat při hřbitovní scéně s komturovou sochou, kde pěvec zpíval z bohatě zdobené kazatelny. Lituji, že jsem nebyl dost pohotový a neudělal si z této krátké scénky fotografii. Krásnou kantilénu a smysl pro vhodnou dynamiku ukázal svým podáním Krystian Krzeszowiak jako Don Ottavio. Známou árii z prvního dějství Dalla sua pace la mia dipende podal skvostně. Umělec má za sebou již vystoupení v milánské Scale a chystá se i do londýnské Covent Garden. A abych nezapomněl, také se rýsuje spolupráce s Václavem Luksem u nás. Titulní roli obdivuhodně, hlavně pěvecky, ztvárnil mladý Sebastian Szumski, vystudovaný ve Wroclavi. Překvapením bylo, když si při procítěném podání dostaveníčka Deh, vieni alla finestra ve druhém dějství sedl jedné divaček v první řadě na klín a zpíval jí takřka do ouška. Byla to předem domluvená akce, následující den zpěvák předal při závěrečné děkovačce po představení Aenea květinu jedné z členek festivalového sboru, a to právě té, které seděl večer předtím na klíně. Zbývá ještě jmenovat celkem málo výrazného Leporella, kterým byl Radosław Rzepecki, a hlasově subtilnější Donnu Annu, zpívanou Marzenou Lubaszkou. Celkově lze říci, že představení to bylo kvalitní a velmi vyrovnané, a tak se nelze divit dlouhotrvajícím ovacím publika. Ve fluidem vyzařujícím prostředí dřevěné svatyně bylo intenzivně cítit radost na obou stranách.

Následující den připravili pořadatelé dopolední matiné v podobě vystoupení významné sólistky na barokní violoncello Teresy Kamińské, které bylo příjemným intermezzem mezi operními produkcemi. Umělkyně mistrně hrála na starý německý nástroj z konce osmnáctého století skladby Giovanni Battisty Vitaliho a Giovanni Battisty Degli Antoniho, svůj recitál pak uzavřela Bachovou Suitou G dur pro violoncello.Program se uskutečnil v nově opraveném gotickém kostele sv. Josefa (postaven roku 1201 a přebudován o čtyři sta let později) v obci Pozarzysko nedaleko Svídnice.Na závěr svídnického hudebního pobytu pak byla připravena podvečerní operní lahůdka, a to opět v kostele Míru sv. Trojice. Tou byla opera Henryho Purcella Dido a Aeneas. Toto dílo s námětem ze staré mytologie dle Vergiliova eposu Aeneis bylo provedeno festivalovým orchestrem a sborem pod vedením známého dirigenta a cembalisty Fabia Bonizzoniho.V opeře odehrávající se po skončení trojské války a pojednávající o lásce ovdovělé kartaginské královny Dido k Aeneovi, kvůli jehož odjezdu nakonec spáchá sebevraždu, podala v hlavní roli výborný výkon Maria Hinojosa. Španělská pěvkyně má krásně posazený, nosný hlas a výbornou techniku, zpívá také na řadě zahraničních scén, a to převážně party v partiturách staršího data. Aenea ztvárnil zvučným barytonem tenorálního zabarvení Rakušan Richard Helm, hlasově a hlavně herecky vynikající byl Iason Marmaras jako čarodějka (role se běžně obsazuje mezzosopránem). Drobná, ale hlasově výrazná kanadská sopranistka Stephanie True, která má již za sebou řadu divadelních a oratorních rolí, zejména ve starých operách, ztvárnila královninu družku Belindu.Nedlouhé dílo o třech dějstvích se hrálo bez pauzy. Nesešlo se při něm sice tolik diváků jako na Dona Giovanniho, ale ti přítomní byli většinou milovníci staré hudby a odměna účinkujícím velikým aplausem a voláním byla obdivuhodná a zasloužená.
Hodnocení autora recenze:
Don Giovanni: 70 %
Dido a Aeneas: 70 %

Międzynarodowy Festiwal Bachowski 2014

Wolfgang Amadeus Mozart:
Don Giovanni
(koncertní provedení)
Dirigent: Jan Tomasz Adamus
Capella Cracoviensis
1. srpna 2014 kostel Míru Svídnice

Don Giovanni – Sebastian Szumski
Leporello – Radosław Rzepecki
Donna Anna – Marzena Lubaszka
Donna Elvira – Wioletta Chodowicz
Don Ottavio – Krystian Adam Krzeszowiak
Zerlina – Jolanta Kowalska-Pawlikowska
Komandor / Masetto – Jacek Ozimkowski
***

Teresa Kamińska (barokní violoncello)
2. srpna 2014 11.30 hod. kostel sv. Josefa Pozarzysko

program:
Giovanni Battista Vitali: Toccata – Bergamasca 1680
Giovanni Battista Degli: Ricercata seconda 1687
Johann Sebastian Bach:
– Suita wiolonczelowa G-dur
– Prelude – Allemande – Courante – Sarabande – Menuet 1 & 2 – Gigue
***

Henry Purcell:
Dido a Aeneas
(koncertní provedení)
Dirigent: Fabio Bonizzoni
Chór i Orkiestra Festivalowa
2. srpna 2014 18 hod. kostel Míru Svídnice

Dido – Maria Hinojosa
Aeneas – Richard Helm
Belinda – Stephanie True
Czarownica – Iason Marmaras

www.bach.pl

Foto Pavel Horník, Tomasz Pietrzyk