Dotknout se nedotknutelného

Už dávno mi není dvacet, a ač jsem totalitu a její praktiky zažil ledva vstupujíc do profesionálního života, přesto mám na ni jasné vzpomínky. Náš socialistický stát se vzorně staral o kulturní vyžití obyvatel a měli jsme nejhustší sít divadel a také nejvíc profesionálních divadelních souborů ve střední Evropě (v roce 1983 to bylo více než 1000 profesionálních divadelních těles!). Dramaturgie a výběr jak činoherního, tak samozřejmě i operního a baletního repertoáru byla tehdy na vysoké úrovni hodné vyspělého socialistického státu a naši dramaturgové věnovali značnou pozornost péči o socialistický kulturní odkaz také tím, že věnovali výrazný prostor dílům současných umělců – literátů, skladatelů, choreografů…Na jevištích jste se tak mnohem častěji mohli tenkrát setkat s díly Čajkovského, Musorgského, Asafjeva, Prokofjeva, ale také Smetany, Nedbala, Suchoně nebo třeba Pauera – to jen namátkou. Mohli jsme vidět proletářskou operu, ale také třeba Bachčisarajskou fontánu, Svěcení jara či Spartaka, které už se nám na jevišti asi jen tak spatřit nepodaří.

Ale o tom vlastně psát nechci, chtěl jsem se zastavit u jiného zajímavého fenoménu, který začal být zřetelný až vlastně v době svobody a hlavně po té, co se rozšířil internet. Nedotknutelnost umění a uměleckého výkonu. Fenomén, který zejména v opeře a baletu jaksi zamlžuje reálný pohled na věc. Ve spojení s argumentací typu: „divadlo zápolí s nedostatkem peněz,…“ a „buďme vděční za to že, za ty almužny to vůbec někdo dělá..“ se mnozí umělci a umělečtí činovníci vymlouvají ze svých neprofesionálních nebo nekvalitních výkonů. A pak je tu další skupina, skupina operních a baletních fanoušků, kteří zase chrání „to své“ operní či baletní umění, „ty své“ umělce před kritikou argumenty typu „za všechno může zpackaná (rozuměj moderní) režie“ či „na naše (rozuměj opavské, olomoucké, českobudějovické…) zpěváky nám nesahejte, výkon to byl skvělý…“  – i když se poslouchat opravdu nedal… K tomu se nejednou přidávají i hudební publicisté a recenzenti, kteří buď šmahem odsoudí a zhanobí vše, co nepochází z Metropolitní opery a vychválí vše, co k nám dovezou agentury v podobě „zahraničních hvězd“ (často hvězd s otazníky), nebo se raději o domácím a baletním dění nevyjadřují vůbec a dělají, jako že neexistuje.

Ti všichni – ať již samotní umělci, fanoušci či profesionální hudební publicisté – by měli své soudy podrobovat sebereflexi, uvažovat o nich a vyslovovat je s vědomím souvislostí, neměli by být často tak nekritičtí. A v žádném případě se k domácí  operní a baletní scéně nechovat jako k něčemu nedotknutelnému (v pozitivním slova smyslu fanoušci, v negativním pak recenzenti). Protože jinak jsme na tom stejně jako před dvaceti lety, kdy jsme si prostřednictvím angažovaných novinářů a ještě angažovanějších umělců chválili naše socialistické úspěchy v divadelnictví. A paradoxně jsme zabili pro mnoho generací to dobré z této éry (díla i skladatele a inscenátory). A nyní zase tím, že (ať již pod jakýmkoliv dogmatem) nehledíme na operu, balet a divadlo zdravě kriticky, zabíjíme tento žánr jako takový. Neboť jen ten, kdo vidí a pozná své nedostatky, se jich může sám vyvarovat.

Nechť nejsme usedlými milovníky starých pořádků, nechť automaticky nechválíme, vše co je nám z opery a baletu dovezeno zpoza hranic, a to jen proto, že to je cizí a proto to musí být dobré. Nechť nehaníme prakticky vše domácí. Nechť se jako operní a baletní publikum učíme hodnotit v kontextu toho, na co doma máme a na co ne, a povzbudit to dobré, co doma vzniká. Nechť se zbavíme náhledu na hudební divadlo jako na něco, co musí ctít tradice a genia loci doby za každou cenu – a náš úhel pohledu se otevře dál než jen k notám partitury a reáliím původního příběhu. Kéž i hudební publicisté začnou být opravdu hrdí na to, co kvalitního a se světem srovnatelného v opeře a baletu vzniká doma a začnou o tom více mluvit a psát. Kéž umělečtí pracovníci přestanou tak často zaklínat své činy jen penězi a jejich nedostatkem. Kéž přestaneme operu a balet brát jako něco nedotknutelného, zakonzervovaného. Kéž…I váš text rádi v této rubrice uveřejníme. Naše adresa: [email protected]