Drážďany: Velký Gatsby? Kéž by

  1. 1
  2. 2

Celý ten zážitek vlastně vypadal na začátku docela slibně. První, co příchozí uviděli na jevišti Semperovy opery, totiž nebyla opona, ale grandiózní kovová konstrukce s reklamní malbou očí za kulatými brýlemi. Ikonický výjev ze slavného románu Francise Scotta Fitzgeralda, známý i z jeho filmových verzí, dával jasně najevo, že operní podoba Velkého Gatsbyho hodlá svou svůj literární předobraz uctít ve velkém stylu. Barytonista John Chest si v roli vypravěče příběhu Nicka Carrawaye u stolku připravoval papíry do psacího stroje, pár metrů pod ním stál v orchestřišti už notně dlouho dirigent Wayne Marshall, aby dal ve vhodnou chvíli pokyn hudebníkům k rozeznění opusu skladatele Johna Harbisona. Téměř zaplněné hlediště tvořili – patrně díky předplatnému – onoho večera především středoškoláci a vysokoškoláci. Množství mladých dam s módními doplňky ve stylu dvacátých let z jejich řad atmosféru příjemného očekávání v divadle jen potvrzovalo, takže nezbývalo než se těšit také. Tím větší rozčarování z tohoto „amerického snu“ ovšem potom následovalo…

John Harbison: The Great Gatsby – Semperoper Drážďany (foto Semperoper)
John Harbison: The Great Gatsby – Semperoper Drážďany (foto Semperoper)

Ale popořadě: v roce 2006 si drážďanská opera připsala na seznam svých úspěchů evropskou premiéru díla současného amerického skladatele Jakea Heggieho Mrtvý muž přichází (Dead Man Walking). Sugestivní a hudebně nápadité dílo s vynikajícím libretem uznávaného dramatika Terrence McNallyho z roku 2000 bylo tou dobou v hudebním světě už značně proslulé, a drážďanská inscenace režiséra Nikolause Lehnhoffa přidala k jeho pověsti jen další kladné body. Zůstávalo tedy jen otázkou času, kdy se Semperoper odhodlá uvést jako první na starém kontinentě další atraktivní titul z druhé strany Atlantiku. Volba padla v letošní sezoně na operu, zajímavou už svým názvem: Velkého Gatsbyho (The Great Gatsby), objednaného Metropolitní operou k pětadvacátému výročí setrvání Jamese Levina na postu jejího hudebního ředitele. Skladatel John Harbison (narozený 1939), ověnčený mimo jiné Pulitzerovou cenou, autor četných symfonií, skladeb pro smyčcová kvarteta, baletů, ale i dvou komorních oper, se k výzvě v podobě zhudebnění kultovního díla z dob „zlatých dvacátých“ postavil se vší zodpovědností. Sám si napsal libreto a děj útlé novely rozložil do dvou dějství o celkem deseti scénách tak, aby žádná z dějových rovin ani postav románu nezůstala nevyužita.

Výsledek jeho snažení slyšelo obecenstvo newyorské Met poprvé 20. prosince 1999 a jednalo se o společenskou událost číslo jedna: Oslavenec dirigoval operu v režii Marka Lamose a v hlavních rolích se představili nejlepší američtí pěvci té doby. Jerry Hadley, Dawn Upshaw, Dwayne Croft, Susan Graham, Lorraine Hunt Lieberson, Matthew Polenzani – ti všichni měli stát u zrodu něčeho velkého, co by snad jednou mohlo nést označení velká americká opera. Rozpaky diváků i kritiky nad takřka tříhodinovým dílem však mluvily samy za sebe… Velký Gatsby se tak po dvou sezonách z Metropolitní opery nadobro vytratil, aby se kromě chicagské produkce z roku 2000 znovu objevil už jen o dvanáct let později na hudebním festivalu v Aspenu.

Co tedy vedlo vedení Semperovy opery k rozhodnutí znovuoživit právě Harbisonova Gatsbyho? Přiznám se, že mě nenapadá jiné vysvětlení než touha nalákat diváky na titul známý z klasické literární předlohy i z filmů Jacka Claytona (1974 s Robertem Redfordem v hlavní roli) a Baze Luhrmanna (2013 s Leonardem di Capriem). Jestliže se dobová kritika shodovala na tom, že roku 1999 se na jevišti Met objevila „nudná a nedramatická opera“, dalo jí bohužel první evropské nastudování plně za pravdu.

John Harbison: The Great Gatsby – Semperoper Drážďany (foto Semperoper)
John Harbison: The Great Gatsby – Semperoper Drážďany (foto Semperoper)

Ani nastudování zkušeného experta na americkou hudbu od broadwayské klasiky až po současné vážné kompozice Wayna Marshalla nedokázalo zakrýt, že za živou a slibnou předehrou v coplandovsko-bernsteinovském stylu se skrývá především velké tvůrčí prázdno. Harbison je technicky vzato jistě zkušeným skladatelem, ale velké recitativní a (v lepším případě) parlandové plochy Velkého Gatsbyho, podbarvené monotónní instrumentací a postrádající jakýkoliv pokus o charakterizaci postav, se oposlouchají dřív, než skončí první obraz. Bez určitého melodického půvabu není rozsáhlý monolog titulního hrdiny ze třetího obrazu nebo závěrečný milostný duet z prvního dějství; obojí však dokazuje, že Harbison je doma především v lyrických pasážích, a má-li posouvat děj vpřed nebo prezentovat jeho dramatické stránky, žalostně selhává. Jistým paradoxem tak zůstává, že ulpí-li posluchači něco ze slyšené hudby v paměti, jsou to prakticky jen pseudodobové swingové a jazzové písně s vtipnými texty Murraye Horwitze, jimiž skladatel atmosféru doby i příběhu ilustruje, nemluvě o svižné taneční variaci na svatební pochod z Wagnerova Lohengrina.

Osobně mám za to, že Velkému Gatsbymu výrazně škodí i poněkud polopatické libreto. Jak už bylo řečeno, Harbison se v něm snaží udržet vše podstatné z Fitzgeraldova románu, ale další roviny vyprávění a spisovatelova osobitého stylu mu unikají. Z tajemného Jaye Gatsbyho se tak stává bez jakékoliv předchozí rafinovanosti ve třetím obraze jen jedna z dalších postav opery (a bohužel ne ta nejzajímavější), dějově důležité setkání protagonistů v hotelu Ritz vyznívá jako nudný alkoholový dýchánek, hlavní ženská postava Daisy Buchanan v polovině druhého dějství prakticky mizí ze scény – a tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Harbison: The Great Gatsby (Semperoper Drážďany)

[Celkem: 3    Průměr: 4/5]

Související články


Napsat komentář