Především měla skutečnou představitelku titulní role v osobě Andy-Louise Bogzy, která má roli Tosky zažitou z mnoha domácích a zahraničních inscenací. Viděl a slyšel ji Mnichov, Florencie, Drážďany, Řím, Frankfurt, Tel Aviv, Bordeaux, Luxembourg, Bukurešť, Bratislava. Její Tosca je energická, vášnivá, milující, žárlivá žena a také operní hvězda, jak má být. Paní Bogza dovede využít jevištního prostoru i pohybově a objemnost a znělost jejího italsky školeného dramatického sopránu převyšuje pěvecký a herecký potenciál všech ostatních představitelů včetně Valtera Borina (malíř Cavaradossi), který s pěveckým partem dosti zápasil. Tosca Andy-Louise Bogzy je dramatickou postavou, která je z masa a kostí, vedle ní bledne zejména po herecké stránce nejen její křehký a málo statečný, až komický milenec Cavaradossi, ale také rádoby ďábelský Baron Scarpia, který v nedůsledné interpretaci Francesca Landolfiho působí spíše jako málo dynamický bankovní úředník. Jeho vztah k Tosce, snaha získat ji za každou cenu, se projevuje pouze v surových gestech, jimiž se ji snaží srazit k zemi.
Kostýmy pro paní Bogzu se naštěstí značně liší od kostýmů pro paní Barbaru Haveman, která interpretovala Tosku na první premiéře, a dá se o nich s trochou přehánění říci, že jsou nositeli jistého dramatického významu. Kloboučky a křiklavá čelenka zmizely, Tosca oslňuje pouze svou bohatou hřívou vlasů a její oděvy nejsou pouhými modely z módní přehlídky. Borinův Cavaradossi však působí ve svých pumpkách a károvaných podkolenkách ještě plebejštěji než Cavaradossi Bergerův.
Dojem z představení se neliší od reakce na první premiéru, jen ji potvrzuje. Režisér Arnaud Bernard patrně neúmyslně bojkotuje operní příběh na úkor jeho násilného vtělení do rádoby filmově realistického života přebujelé policejní mašinérie. S hudbou Pucciniho opery nedokáže komunikovat a aby nebylo negativ málo, dirigent Andreas Sebastian Weiser nevnímá operní inscenaci jako svébytný Gesamtkunstwerk, pro něj jako by dění na jevišti neexistovalo. Nedokáže, aspoň zatím, myslet divadelně, podporovat svým hudebním pojetím vznik jednolité operní inscenace.
Cavaradossiho obří obraz Říma se ve třetím jednání vznesl na tazích bez problémů, čímž ovšem nijak neobohatil inscenaci a nepovznesl malíře Cavaradossiho mezi uznávané malíře vedut. Tosca se v Národním divadle zkrátka opravdu nepovedla, nepovedla a nepovedla.
Hodnocení autorky glosy: 50%
Giacomo Puccini:
Tosca
Hudební nastudování: Andreas Sebastian Weiser
Dirigent: Andreas Sebastian Weiser (alt. David Švec)
Režie: Arnaud Bernard
Scéna: Camille Dugas
Kostýmy: Arnaud Bernard
Světelný design: Arnaud Bernard
Sbormistři: Adolf Melichar, Jiří Chvála
Dramaturgie: Jitka Slavíková
Orchestr a sbor Státní opery
Kühnův dětský sbor
2. premiéra 29. ledna 2017 Národní divadlo Praha
Tosca – Anda-Louise Bogza (alt. Barbara Haveman)
Mario Cavaradossi – Valter Borin (alt. Peter Berger)
Scarpia – Francesco Landolfi (alt. Jiří Sulženko)
Cesare Angelotti – Roman Vocel (alt. František Zahradníček )
Kostelník – Oleg Korotkov (alt. Jevhen Šokalo )
Spoletta – Jiří Hruška (alt. Václav Sibera )
Sciarrone – Tomáš Bartůněk (alt. Oldřich Kříž )
Pastýř – Filip Koll (alt. František Zdeněk / Matyáš Urbánek)
Žalářník – Nikola Tašev (alt. Peter Paleček)
