Soubor existuje už dvacet let, což se zdá neuvěřitelné, jubileum připadá na letošní rok. Kvarteto nesoucí jméno houslisty Antonína Bennewitze, z jehož třídy vzešlo České kvarteto, již nějakou dobu hraje ve složení Jakub Fišer, Štěpán Ježek, Jiří Pinkas a Štěpán Doležal. Jeho koncert byl příkladným, co do dramaturgie, ale i provedení. Jako charakteristický rys se pro jeho zařazení ukazuje kultivovaná, přiměřená a střídmá dokonalost. Jde v tom nejlepším slova smyslu o reprezentanta domácích tradic, toho nejlepšího z komorní hudby – ušlechtilého zvuku, vzájemné vyladěnosti, udržování proporcí, pozornosti vůči detailům i celku, vystižení stylu.
Bennewitzovo kvarteto se často prezentuje ojedinělým výběrem repertoáru. Tentokrát byl program koncipován tradičněji, pozornost byla soustředěna především na interpretaci. Jako málo uváděné číslo figuroval především Smyčcový kvartet č. 3 Bohuslava Martinů, dílo z roku 1929. Stojí na pomezí konstruktivistických experimentů a zvukových efektů a krystalizujícího osobitého neoklasicismu, vyznačujícího se čím dál víc značným podílem melodičnosti a lyriky. Martinů nevybočil z celkového jemného nastavení souboru, měl však přesto zřetelně vymezeny všechny potřebné parametry, které k hudbě dvacátých let patří, zazněl s veškerým nasazením.
Pravda je, že však ani Smyčcový kvartet A dur, op. 41 č. 3 Roberta Schumanna vlastně není tou úplně nejčastější položkou koncertů. Jeho komorní hudba se vyznačuje bohatou a obsažnou hudební řečí, v tomto případě nepříliš vyprofilovanou, tedy nijak mimořádně charakteristickou, ale upřímnou a pozitivně laděnou. Pro kvarteto, které hraje výrazně neokázale, které podtrhuje vyváženost a krásu hudby, je Schumann, jak se zdálo, ideální autor.
A Franz Schubert? Také. Smyčcový kvartet d moll zvaný Smrt a dívka – podle variací na stejnojmennou skladatelovu píseň ve druhé větě – je velké, závažné koncertní dílo, daleko přesahující salonní prostředí. Bennewitzovo kvarteto ve skladbě hledalo, nacházelo a našlo ušlechtilou krásu spíše než posmutnělost či tragiku. Ve finále proto hudba nezaháněla přízrak smrti, ale vyjadřovala vnitřní sílu. Více než romantický zápas a vzdor byl tedy přítomen klasicizující řád.
V únoru čekají soubor koncerty v USA a v sále Labské filharmonie v Hamburku, tam vystoupí čtveřice nejdříve sama, ale vzápětí také s kvintetem Belfiato a s pianistou Lukášem Vondráčkem. Březen hlásí mimořádně prestižní adresu – londýnskou síň Wigmore Hall, kam se kvarteto vrátí zase v červenci. Mezitím podnikne po vystoupení v Uherském Hradišti zájezd do Jižní Koreje, v dubnu následuje Nizozemsko, v květnu Itálie, Rakousko a Španělsko – v Bilbau s Alexanderem Melnikovem provede soubor Weinbergův Klavírní kvintet… A v tuzemsku jsou koncertními zastávkami postupně Nejdek, Liberec, Nové Město nad Metují, Hradec nad Moravicí, Ostrava, Frýdek-Místek, Opočno a Jablunkov… Opakovaně i Praha. Měsíc před Pražským jarem, kde spoluúčinkuje s vokálním souborem Martinů Voices, zahraje Bennewitzovo kvarteto 25. dubna v Rudolfinu svůj třetí a poslední letošní program v sezoně Českého spolku pro komorní hudbu. Bude to Debussyho Smyčcový kvartet g moll, od Antonína Dvořáka Smyčcový kvartet G dur, op. 106 a současná věc – Songs of Immigrants, kompozice Slavomíra Hořínky.
Lednový pražský koncert uzavřela ukázka z Dvořákových Cypřišů, které Bennewitzovo kvarteto natočilo v kvartetní podobě před časem celé. Soubor vzbudil v sále stabilním, nerozkolísaným, a hlavně stylově a zvukově dokonalým projevem komplexní potěšení. Právě k takovým koncertům, tehdy skutečně téměř výhradně kvartetním, Český spolek pro komorní hudbu kdysi na konci devatenáctého století vznikl.
Hodnocení autora recenze: 85%
Český spolek pro komorní hudbu
Bennewitzovo kvarteto
– Jakub Fišer (1. housle)
– Štěpán Ježek (2. housle)
– Jiří Pinkas (viola)
– Štěpán Doležal (violoncello)
29. ledna 2018 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Robert Schumann: Smyčcový kvartet A dur op. 41 č. 3
Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 3 H 183
Franz Schubert: Smyčcový kvartet d moll „Smrt a dívka“ D 81
