Dubnová premiéra Bohemia Baletu: Několik otázek pro choreografy Stories

Pedagožka, choreografka, ředitelka vinohradského tanečního studia Contemporary, prostor pro tanec, které založila už v roce 2010, Vendula Poznarová, je autorkou choreografie Jane D. Series – Episode 1 a tanečníky pozvala do světa několika tanečních stylů:

„Jane D. se probudí a všechno je jinak. Cizí tělo, prostor neznámý, paměť mlhavě zastřená. Co, kdo, jak a proč? Skica z kriminální novely ‚Strangulace Jane D‘,“ stojí v anotaci. Kdo je to „Jane D.“?
Jane D. neboli „Jane Doe“ je fiktivní jméno, které se v anglicky mluvící kriminalistice používá pro ženy, často oběti, jejichž identita je neznámá nebo chráněná. Já jsem od dětství fanoušek detektivek a kriminálek, ať už v literární, filmové nebo aktuálně i podcastové podobě. V současnosti je v tomto žánru velmi vysoká úroveň televizní seriálové tvorby a jelikož patřím mezi jejich diváky, zatoužila jsem po vzniku také taneční verze kriminálního seriálu. Episode 1 je první díl, který odstartuje oběť a pokud to půjde, ráda bych seriálovou cestou odvyprávěla celý příběh.

Jakou využíváš hudbu?
Sahám po hudbě, která mi pomáhá budovat atmosféru záhady a také mě inspiruje k pohybu. Přestože je pro mě velmi důležitá, nemám žádné žánrové preference a většinou v průběhu procesu zkouším různé skladby, dokud nenajdu takovou, která se spojí s příběhem. Pro Jane D. jsem třeba původně plánovala použít devadesátkovou hudbu, na které jsem vyrůstala, ale nakonec je to jinak :). Ráda pracuju i se zvuky nebo slovy.

Jak bys charakterizovala svůj pohybový slovník? Z jakého vlastně jako choreografka pocházíš prostředí?
Moji rodiče jsou taneční mistři, kteří celý svůj život vedou kurzy v tanečních. Původně jsem šla jejich cestou, takže můj taneční začátek a většinové interpretační zkušenosti jsou společenské tance. Až téměř v dospělosti jsem začala objevovat svou vlastní cestu a jazyk contemporary dance a ta mě pak dovedla ke studiu choreografie na HAMU. Když o tom přemýšlím, tak si uvědomuji, že jsem zatím v žádné ze svých choreografií svůj background nikdy nevyužila. Vždycky jsem míchala různé taneční styly a herectví opřené o současný tanec. Ale až teď, v novém kousku pro Bohemia Balet se vracím ke kořenům a poprvé kombinuju pro divadlo techniky contemporary a standardního tance a ještě trochu víc :).

Dostala jsi úplnou volnost vytvořit jakoukoliv choreografii, nebo nějaké upřesňující zadání?
Jediným zadáním bylo – tři tanečnice a jeden tanečník, délka do 20 minut. Jinak jsem vycítila pouze potřebu vedení Bohemia Baletu nabídnout tanečníkům různé způsoby taneční tvorby a k tomu jsem dostala úplnou svobodu.

Jací jsou členové Bohemia Baletu? Jak přijímají taneční materiál, který jim přinášíš? Myslíš, žes jim představila nějakou kvalitu nebo stylovou polohu, kterou zatím ještě neznali?
Jsou to pracovití miláčkové, takový taneční benjamínci. Práce s nimi mě vrací do HAMU let, kdy jsem nejčastěji pracovala s menším počtem mladých tanečníků na začátku kariéry. Myslím, že se představí v poloze, která je pro ně nová po herecké i taneční stránce. Dotkli se poprvé opravdového vizuálu a partnerského vedení standardních tanců a vyzkoušeli si také některé streetové prvky. Sama jsem zvědavá, jestli svou novou zkušenost „prodají“ i na jevišti nebo se v adrenalinu premiéry stáhnou do svých pohybových jistot. Ale já jim věřím a mám radost, že oni mají radost z našeho zkoušení. Jsou to nadějní tanečníci a do všeho se pouštějí s chutí. Ráda bych poděkovala manželům Sliškovým, kteří nám pomohli s technikou a vedením pro standardní tanec a také Maxovi Marešovi za streetovou průpravu. Věřím, že pokud dostanou více prostoru věnovat se těmto, pro divadlo netradičním technikám, obohatí je i v tanečním výrazu a vlastním pohybovém stylu.

Necháváš tanečníkům také nějakou volnost v improvizaci a přinášení vlastních nápadů?
Tenhle přístup je obvykle můj nejoblíbenější způsob práce. Ovšem mám vyzkoušeno, že nejlépe funguje se zkušenými tanečníky nebo při větší časové dotaci, kdy je prostor experimentovat a hledat. Tenhle luxus jsme bohužel ztratili, protože jsme kvůli mé hospitalizaci v nemocnici přišli o dva týdny zkoušení, přesto však tanečnice přinesly své vlastní pohybové nápady, které jsme použili. Jak jsem už zmínila, ony jsou báječné a na začátku, a já k celému procesu přistoupila trochu mentorsky a snažila se organicky a bez presu podpořit jejich osobní taneční růst. Připadá mi to přirozené pro soubor typu Bohemia Balet, tedy soubor, který funguje jako mezičlánek mezi čerstvým absolventem konzervatoře a přechodem do absolutní profi ligy. Jsem moc ráda, že pan Slavický, s pomocí nesmírného úsilí Mariky Blahoutové, drží takovéto uskupení na taneční scéně a opravdu s oddaností v ní pomáhají mladým tanečníkům najít své místo.

Studovala jsi na HAMU, založila velké úspěšné taneční studio, choreografuješ, máš spoustu aktivit. Co je teď v tvém životě to hlavní?
To je těžká otázka, kterou bych nerada odbyla obligátní odpovědí, že mé zatím malé děti, i když tato priorita je archetypálně daná :). Nicméně aktuálně za hlavní linku toho, co teď žiju, je udržet balanc, a to jak doslovně :), protože se poslední měsíc peru s diagnózou, která ovlivňuje rovnovážné centrum v uchu a způsobuje mi větší či menší vertigo, ale i metaforicky. Čímž myslím, že se snažím udržet rovnováhu mezi rodinným, profesním životem a vlastním zdravím. A jelikož nakonec stejně všechno souvisí se vším a vzájemně se ovlivňuje, doplňuje a někdy zase vylučuje :), jsem se rozhodla ke všem složkám přistoupit takto: „Důležitost všech věcí, které nechám vstoupit do svého života, má stejnou hodnotu. Pouze v jasně definovaných časových etapách měním jejich prioritu.“ A nad tím vším vždycky stojí ty děti :).

Tereza Szentpetéryová má k Bohemia Baletu blízko. Jako absolventka Taneční konzervatoře hl. m. Prahy byla sama jeho členkou, spolupracuje s tanečníky jako repetitorka, a když je potřeba, se souborem tančí. Jaká je její cesta k choreografické tvorbě?

Tančila jsi v Bohemia Baletu a posléze v baletu Jihočeského divadla. S Bohemia Baletem jsi vystupovala také minulý rok, i když to byl „záskok“. Jaký teď máš k tomuto souboru vztah?
Vřelý. S Jaroslavem Slavickým i Marikou Blahoutovou jsem po odchodu ze souboru zůstala v kontaktu a i to zapříčinilo můj návrat (na pozici repetitorky) po odchodu z angažmá Jihočeského divadla. Od doby, kdy jsem v Bohemia Baletu působila, se v souboru vystřídala spousta umělců. Nejinak tomu bylo tento rok, kdy se skupina opět proměnila a změnila svoji dynamiku. Čím více s tanečníky pracuji, tím si jsme blíž, zvlášť, když náhle zaskakuji a sdílíme spolu jeviště.

Jak dlouho se věnuješ choreografii? Vím, že ses v Jihočeském divadle jako autorka účastnila programu miniatur Balet extra, máš v sobě touhu po vlastní tvorbě?
Od mého prvního choreografického počinu to bude již několik let. Choreografii se nevěnuji intenzivně a nemohu ani říct, že bych se za choreografku považovala, ale velmi mě baví si k tvorbě „odskočit“, ať už se studenty nebo mladými profesionály.

Jak bys charakterizovala svůj rukopis, jaké směry nebo techniky myslíš, že tě nejvíce formovaly a ovlivnily?
Pochopitelně jsem ovlivněná vším, čím jsem si za svůj taneční život prošla a částečně z toho vycházím. Snažím se ale neustále čerpat a objevovat nové směry a neustrnout v tom jistém, co už znám. Nemyslím si, že bych ze své sporadické tvorby mohla odvozovat svůj rukopis. Snad jen pokus o vlídnost, špetička vtipu a soulad s hudbou jsou něco, o co se snažím pokaždé.

O čem bude tvá choreografie Spolu sami? Co tě k ní inspirovalo?
Myslím, že obsah vystihuje samotný název. Spolu sami. Na téma mě přivedla rekvizita, která mi přijde velmi bizarní. Jde o klasické telefonní sluchátko s drátem, který je potřeba někam zapojit. Dotýkám se tématu mezilidské komunikace, potřebě elektroniky kolem nás a otázce, zda nás možnost neustálého kontaktu přibližuje, nebo naopak vzdaluje.

Na jakou vzniká hudbu a proč sis ji vybrala?
Původně jsem plánovala jen krátký duet na Debussyho Claire de Lune. Až později jsme se s Jaroslavem Slavickým domluvili na delším zpracování choreografie a já hledala další hudební náměty. Zapojila jsem současné umělce, kteří dle mého k mladému souboru, kterým Bohemia Balet je, patří.

Inspirovali tě něčím sami tanečníci Bohemia Baletu?
Určitě, celá choreografie je jimi inspirovaná. Samotnému tvoření předcházela diskuze o jejich pohledu na osamocení a problémy s komunikací.

Tančíš ještě v operách – jakým dalším uměleckým nebo pedagogickým aktivitám se věnuješ?
Kromě tančení se věnuji pedagogice tance na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy a v zájmových skupinách. Pedagogiku ještě studuji na HAMU. Právě snoubení několika disciplín mě velmi baví. Ráno choreografkou, odpoledne pedagožkou, večer tanečnicí a o víkendu posluchačkou. Často si tedy během dne vyzkouším hned několik protichůdných rolí. Byť je to časově velmi náročné, cítím, že je to přínosné.

Známe se z tanečního soustředění v Pelhřimově, které se kdysi pořádalo společně pro studenty konzervatoří, tedy budoucí profesionály, i pro amatéry. Já si díky tomu uchovala kontakty i vztahy s tanečníky dvou ročníků TKP, a to bylo k nezaplacení. Vzpomeneš si ještě na tu dobu a v kterém jsi byla ročníku? Myslíš, že bylo něčím i pro vás užitečné ocitnout se mezi „obyčejnými“ nadšenci?
Na tu dobu a na tebe si samozřejmě pamatuji. Byla jsem tehdy asi ve 2. nebo 3. ročníku a překvapilo mě, kolik lidí se baletu věnuje v dospělosti a s jakým nadšením! Teď učím balet dospělé v Contemporary studiu na Vinohradech a dívám se na věc z druhé strany. Obdivuji, s jakou radostí a poctivostí lidé k tanci přistupují a jaké dělají pokroky.

K Bohemia Baletu se vrací i choreograf Paul Julius. Naposledy v listopadu 2023 vytvořil souboru přímo na tělo choreografii Křehké vztahy, a mezilidskými vztahy je inspirovaná i jeho nejnovější choreografie Spoutané cesty, která měla v prosinci premiéru v souboru Japan Contemporary Dance Company, jehož je uměleckým ředitelem.

V rámci nové premiéry Bohemia Balet zatančí vaši novou choreografii Tethered Paths/Spoutané cesty, kterou jste vytvořil pro Japan Contemporary Dance Company v Kawasaki, jíž jste uměleckým šéfem. Co vás inspirovalo k tvorbě?
Inspirovaly mě každodenní životní příběhy mnoha lidí nejrůznějšího původu a věku. Něco, co máme pravděpodobně všichni společné, ale přesto s tím všichni bojujeme.

O čem tedy choreografie je?
Pro každého z nás platí, že se naším životem prolínají osudy dalších lidí. Je to rodina, kolegové, naši vrstevníci a další. Nemáme na vybranou, musíme s nimi komunikovat. Některé máme rádi nebo milujeme, některé nemáme rádi, nebo je dokonce nenávidíme, můžeme mít vztah, můžeme se rozejít, můžeme se hádat, nesouhlasit spolu, bavit se a inspirovat. Ale ať se děje cokoli, zůstáváme vzájemně propojeni, proplouváme mezi svými rozdíly a hledáme způsoby, jak spolu koexistovat. Tento můj kus reflektuje nutnost adaptovat se – způsob, jak porozumění, komunikace a to, že jsme schopni zůstat věrní sami sobě, může vést k tomu, že se napětí promění ve spojení.

Jaký typ hudby jste si pro tuto práci vybral?
Už delší dobu mě zajímaly tři skladby. Hawaii Oslo (live from Studio S2), Leaving – obě složila Hania Rani – a Toilet Brushes od Nilse Frahma. Tyto tři tituly jsem propojil do jednotné hudební koncepce a jejich poslechem jsem si ujasnil i koncepci choreografického díla.

Na sociálních sítích vašeho souboru jsem si všimla, že v této choreografii tančil na premiéře jeden z členů Bohemia Baletu, Matěj Šimůnek. Hostují u vás tanečníci často?
Máte pravdu, Matěj Šimůnek na premiéře Spoutaných cest tančil jako hostující sólista. Bylo velmi příjemné, že s námi vystupoval. Občas hostující tanečníky v souboru máme, například před dvěma lety u nás hostoval Shori Yamamoto z Gauthier Dance, souboru současného tance se sídlem v německém Stuttgartu. Matěj jako člen Bohemia Baletu bude tančit i v pražské premiéře a já se těším na další spolupráci s ním.

Pověřil jste Matěje i tím, aby vaši choreografii předal svým kolegům?
Ne, mou asistentkou je Marika Blahoutová, nastudovává celou choreografii. Na poslední týden zkoušek přijedu ještě pracovat se souborem já sám.

Jste teď v Japonsku? Jaké jsou vaše současné umělecké plány a aktivity?
Nedávno jsem se z Japonska vrátil a nějaký čas budu pobývat v Německu, než v červnu pojedu zase do Japonska. Vedu teď mistrovské kurzy, připravuji další premiéru pro svůj soubor a chystám celovečerní balet, ale to ještě není oficiální.

Soubor, který vedete, sídlí v Japonsku. Co vás přivedlo k práci právě tam, proč ne v Německu nebo někde v západní Evropě?
V Japonsku působím již mnoho let, ať už jako choreograf, hostující pedagog nebo člen porot soutěží. Díky této kontinuální a úspěšné práci jsem byl v červnu 2021, když byla založena Japan Contemporary Dance Company, vybrán jako její umělecký ředitel. Mám velké štěstí, že mohu pracovat s tak skvělým souborem a týmem.

Kdo je jeho zřizovatelem? Patří městu Kawasaki, nebo se jedná o soukromou taneční skupinu?
Soubor je přidružen k Japonské mezinárodní baletní asociaci / Japan International Ballet Association. Jde o sdružení, které je podporováno jednak městem Kawasaki, jednak přímo prefekturou Kanagawa, je aktivní v oblasti tance a tanečního vzdělávání. Soubor založil ředitel a spoluředitelé právě této asociace.