Duo Kchun a Stabat Mater: Návod k hudební kontemplaci

Duo Kchun tak hlásá přijetí sebe samých, svých talentů a umu, služby umění, lidem, Bohu. Tenorista Martin Prokeš a barytonista Marek Šulc se sešli před lety v komorním souboru Schola Gregoriana Pragensis a v roce 2016 se vydali vlastní cestou, poučeni dokonalou interpretací středověké duchovní hudby, zejména gregoriánského chorálu. Duo Kchun v důrazu na hlasovou čistotu, dokonalý pěvecký projev a výrazovou pravdivost slouží hudbě napříč staletími a dokáží ji ozvláštnit i originálními prvky scénickými.

Kreativní spolupráce obou pěvců s mezinárodním festivalem Lípa Musica přinesla český objev italského skladatele Marca Rosana (*1964). Jeho Stabat Mater, dílo, které zkomponoval v roce 2004 pro kontratenoristu Andrease Scholla s komorním doprovodem houslí, violy, violoncella a varhan. V scénickém provedení a tanci Ondřeje Vinkláta nadchla natolik, že duo Kchun si u Marca Rosana okamžitě objednalo verzi Stabat Mater pro sebe, pro tenor, baryton a violoncello. Moudré a znalecké rozhodnutí, violoncello hebce ladí s mužskými hlasy a v kompozici je potřebným bassem continuem. Do tria přizvali cellistu Eduarda Šístka.

Text Stabat Mater se připisuje Jacopone di Todimu (1230?–1306), naši předkové jej něžně počešťovali Jakoubek z Todi, slovníky znají i jinou podobu jeho jména, Jacobus Benedictus. Právník, který po tragické smrti své ženy odešel do ústraní františkánského řádu, byl horlivý ve víře, žil v zásadách františkánské chudoby, básnil, psal hojně Lauda Spirituale, tedy latinské Chvály, nejznámější však je jeho Stabat Mater Dolorosa. Původně asi nebyla zamýšlena jako mešní sekvence, tedy básnivý text vložený do liturgie, přesto se během staletí stala součástí mariánských svátků. Všichni však známe Stabat Mater nejvíce z ohromujících koncertních provedení, zhudebnění je bezpočet.

Ze stále živých historických milníků připomeňme, že Josquin Despres napsal Stabat Mater v roce 1480, Orlando di Lasso 1585, Giovanni Pierluigi da Palestrina 1590. Pro nás je samozřejmostí grandiózně podmanivé Stabat Mater Antonína Dvořáka, fascinuje okázale ušlechtilé zhudebnění Giuseppe Verdim i velkolepá díla moderní hudby, Francise Poulenca či Krysztofa Pendereckého. V české tradici žije nejenom František Ignác Antonín Tůma, též Jan Jakub Ryba, nově třeba Ivanka Loudová (Stabat Mater napsala v roce 1966).

Velkolepá oratorní zpracování máme nejvíce zažitá, ale komorní linie Stabat Mater má též svou historii. Například v baroku napsal Domenico Scarlatti Stabat Mater pro soprán, alt a basso continuo, Antonio Vivaldi pro alt, smyčce a basso continuo, v nedávnu Arvo Pärt pro soprán, alt, tenor a smyčcové trio, Wolfgang Rihm má komorní Stabat Mater pro baryton a violu, Pavel Zemek Novák zkomponoval Stabat Mater sólové, pro harfu, i verzi pro sólový baryton.

Stabat Mater Marca Rosana pro tenor, baryton a violoncello zhudebňuje všech dvacet tříveršových slok. Introdukční verš Stabat Mater Dolorosa otevírá celý obraz a sdílení utrpení Matky Boží pod křížem. V interpretaci Kchun se vše stává modlitbou, zamyšlením a prožitkem nejenom interpretů, ale přímo každého z nás posluchačů. Tak empaticky neokázalý, pěvecky čistý je jejich projev. Přispívají k tomu i zvýrazněné verše, které oslovují přímo – “Quis est homo, qui non fleret/ Christi Matrem si videret/in tanto supplicio?” – “Kdo je člověk, jenž zadrží/pláč, když vidí matku Boží/ v takovém ponížení? Quis non posset contristari/ Christi Matrem contemplari/dolentem cum Filio? Kdo nechápe její smutek/necítí, co matka Krista/trpí spolu se synem?” Verše dokonale čistým, přirozeným zpěvem opakované, navíc zní výrazná sólová pasáž violoncella. Violoncello je plně v intencích zpěvného hlasu a v Šístkově hře je citově neméně sdělné než zpěv se slovy. V gesci ponoru do modlitby, proseb a vzývání autor smysluplně spojuje a často opakuje dvě následné sloky, opakuje a kombinuje verše. Právě v tomto modu duchovní kontemplace nese Kchun svou interpretaci zcela dokonale. Přispívá též sólový vstup violoncella před “Sancta Mater, iustud agas/Crucifixi fige plagas/cordi meo valide – Svatá Matko, rány svého/Syna ukřižovaného/ pevně vbij do srdce mého”, zde v centru básně violoncello spoluvytváří svým figurálním doprovodem i dohrou prosby část silně působivou. Verš po verši, sloku po sloce lze charakterizovat jako neokázalou a intenzívní gradaci prosby o spolu sdílení, spolu prožitek kruciálního děje – “fac me tecum plangere… nech mě s tebou naříkat…” Dokonalé, a to v nejlepším slova smyslu, je ono závěrečné, trojhlasé, přirozeně gradované Amen. Koruna díla, Amen, jež oba pěvci i violoncello zpívají, zašeptají v tom nejpřirozenějším modu a výrazu pokory – “Staniž se!” V celé nahrávce uchvátí krásně homogenní zvuk, precizní intonace, dokonalé sezpívání, souhra, která dává hluboký prožitek, pravdivý výraz interpretačního umu, čistý rovný zpěvný tón bez jakékoli snahy o brilanci pěvecké recitálové virtuozity, jež by byla chybou.

Stabat Mater Marca Rosana je v prvotřídní interpretaci dua Kchun výsostně estetickým zprostředkování základního duchovního faktoru evropských dějin. Do dnešních dnů také účinnou formou společenské informace. Také nadějí pro další projekty Kchun.

KCHUN Stabat Mater

Marco Rosano: Stabat Mater

Martin Prokeš – tenor
Marek Šulc – baryton
Eduard Šístek – violoncello

Label: Arbor, spolek pro duchovní kulturu
Datum vydání: listopad 2023

Nahrávka byla pořízená v květnu 2023 v kostele sv. Petra a Pavla v českolipském Prysku