Dušan Růžička: Slovenská pěvecká škola? Hluboká tradice a žádné univerzální metody!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mě to ale baví a nemůžu říct, že bych něco přijímal bez nadšení jako nutnost. Navíc ve většině případů to jsou party, kde se můžu vyžít komicky, což je moje vytoužená poloha… A tak můžu jak Strausse, tak Donizettiho, Mozarta i Rossiniho. A blízký je mi i Čajkovskij, s nímž mám aktuální zkušenost z liberecké produkce Panny Orleánské s režisérkou Lindou Keprtovou. S chutí jsem sáhl po Vévodovi z Rigoletta i po Ladislavovi ze Dvou vdov.

Jak sem ale zapadá Leoš Janáček a part Števy z Její pastorkyně?

Rovněž zcela přirozeně a nenásilně. První inscenace byla v Opavě, podruhé jsem vstoupil do naší liberecké inscenace Lindy Keprtové. Roli Števy jsem si taky oblíbil, ale myslím zároveň, že v Janáčkových operách najdeme řadu mnohem těžších tenorových partů.

A ještě smetanovská odnož vašeho repertoáru – v září letošního roku vás čeká Šťáhlav v nové brněnské inscenaci Libuše, nedávno jste byl velmi úspěšný jako Ladislav ve Dvou vdovách na vaší domovské scéně v Liberci. Všichni tady čekají na Májovou píseň, která se musí povést ne jednou, ale i na dvacáté repríze i na oprašovací zkoušce…

Zjistil jsem, že u všech mých kolegů budí tato zdánlivě jednoduchá melodie značný respekt, především díky své poloze. A i já jsem jí věnoval dost práce. Ale výzvu pro mne představovala především mnohovrstevnatost Ladislavova charakteru. Tato postava a její působení se totiž během opery musí několikrát podstatně proměnit. Máme tu nadsázku se soudním procesem v prvním dějství, lehkost a zároveň strojovou přesnost v ansámblech, kde si vždy vzpomenu na Rossiniho, a proti tomu dramatickou scénu s Anežkou ve druhém aktu. Ladislav musí vydržet opravdu mnoho a musí si být svou věcí – tedy touhou po Anežce – skálopevně jist, aby ji přes všechno Anežčino odmítání dotáhl až do úspěšného konce. Tahle inscenace mi je obzvlášť milá také skrze osobnost režiséra Jana Antonína Pitínského, s nímž se znám z olomouckého nastudování opery Viktora Ullmanna Pád Antikrista. A u Ladislava jsme se shodli na tom, že nesmí být romantický snílek, nýbrž realisticky si uvědomovat Anežčiny vrtochy a mít nad nimi humorný nadhled. A pak, ve druhém jednání, na ni na vážno udeřit. A musím říct, že tato dramatická rozmanitost je mi na Dvou vdovách nesmírně sympatická.

Ladislav tedy se značným smyslem pro humor připouští soudní scénku, kterou Anežka označuje jako „nemoudrý žert“. Myslí si, že to k něčemu povede, že to nebude jen vtípek, který vyšumí, aniž by něco změnil?

Určitě mu to není jedno a je to pro něj možný krok k dosažení cíle, který si vytkl. Ale zároveň si uvědomuje, že když to nevyjde, bude muset přestát další podobné kousky a vynaložit další a další síly k tomu, aby Anežku přesvědčil. Rád bych ale také vyzdvihl hudební charakter této opery. Smetana tu používá neobvyklé prostředky, kterými by se ne zcela soustředěný interpret mohl nechat zmást…

Bedřich Smetana: Dvě vdovy – Dana Burešová (Anežka), Dušan Růžička (Ladislav) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec 2017 (zdroj FB / foto Daniel Jäger)

Ano, dirigent Robert Jindra na tomto místě před časem řekl, že některá místa ve Dvou vdovách mohou někomu znít jako chyba…

Souhlasím, třeba zrovna v Ladislavově duetu s Anežkou, kde skladatel nesmírně poutavě harmonicky vyřešil dramatický rozpor. Anežčino odmítání tu podložil velmi ošemetnými akordy posouvanými o půl tónu. A na druhou stranu umí dokonale prodat „lidovost“. V zásadě bych ale řekl, že hudební charakter tu určuje čeština, autorův způsob práce s ní a naprostá nezbytnost správné artikulace a srozumitelnosti. Naše mateřština ne vždy umožňuje dosáhnout rovnováhy mezi dokonalou technikou zpěvu a dokonalou srozumitelností. A snad právě v tom tkví specifikum Bedřicha Smetany jako operního autora. Ona ta smetanovská interpretace je vlastně „prostá“ – když si dáte práci, zazpíváte správně a zároveň je vám rozumět.

Děkuji za rozhovor!

 

VIZITKA
Dušan Růžička absolvoval operní zpěv na Pražské konzervatoři u prof. Luďka Löbla. Od roku 2010 pokračuje soukromě ve studiích u prof. Zlatice Livorové v Bratislavě. V roce 2012 ztvárnil úlohu Gabriela Eisensteina (J. Strauss: Netopýr) v Slezském divadle Opava, kde byl v letech 2013–2015 v angažmá. Ztvárnil zde role: Hrabě Almaviva (G. Rossini: Lazebník sevillský), Průcha (R. Piskáček: Perly panny Serafínky), Goro (G. Puccini: Madame Butterfly), Sultán (J. Strauss: Tisíc a jedna noc), Lenskij ( P. I. Čajkovskij: Evžen Oněgin), Ferrando (W. A. Mozart: Così fan tutte), Nemorino (G. Donizetti: Nápoj lásky), Števa ( L. Janáček: Její Pastorkyňa). V součastnosti zde vystupuje například jako Šándor Bárinkay (Cikánský Baron).

V Moravském divadle Olomouc  ztvárnil Hraběte Almavivu (G. Rossini: Lazebník sevillský) a Umělce (V. Ullmann: Pád Antikrista). Při své koncertní činnosti vystupoval na hudebních festivalech Svatováclavský hudební festival Ostrava, Klášterní hudební slavnosti Šumperk, Opera pod májovým nebem, Dvořákův karlovarský podzim, Festival Český Krumlov, Haydnovy slavnosti, Festival Gustava Mahlera Jihlava, Bratislavské hudobné slávnosti, Festival Emy Destinové a Smetanova Litomyšl. Spolupracoval s Píseckým komorním orchestrem, Capelou Regia, Pardubickou komorní filharmonii a Karlovarským symfonickým orchestrem.

Od sezony 2015/2016 je stálým členem souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde vystupuje jako host již od roku 2011. V současné době ho můžete vidět v inscenacích Netopýr (Alfréd), Kouzelná flétna (Monostatos), Mam‘zelle Nitouche (Fernand de Champlatreux), Thaïs (Nicias), Nabucco ( Ismael), Její pastorkyňa (Števa),  Veselé paničky windsorské (Fenton), Rigoletto (Vévoda mantovský), Panna orleánská (Král Karel VII.) a Dvě vdovy (Ladislav) .V roce 2017 vystoupil jako Nemorino v Theater Görlitz, v letošním roce ho čeká například hostování v Národním divadle Brno v roli Šťáhlava ve Smetanově Libuši.
(zdroj: saldovo-divadlo.cz)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
ladislav

Vážený pán Ružička, veľká vdaka za Váš názor na slovenskú vokálnu školu. Hovorí sa, že Viedeň ja hlavné mesto Hudby, ale Bratislava-Prešporok je jej predmestím. Pani Hrušovská a Kišoňová reprezentovali viedenské vokálne umenie, nesmieme zabudnúť na pani Annu Korínsku/ pochádzala vtedy ešte z poľského Lvova/ – tá vedela o speve takmer všetko/. V týchto tradíciách pokračovala pani Viktoria Stracenská, pani Magdaléna Blahušiaková/mimochodom dáma oslavuje 28.marca okrúhle výročie/ a pán prof.Peter Mikuláš. Ale najväčšie úspechy dosiahla peni prof.Zlatica LIVOROVA. Vymenujem niekoľko jej žiakov – Eva Antoličová-Jenisová, Dalibor Jenis, Andrea Danková, Eva Hornyáková a Mária PORUBCINOVA – momentálne najkrajší soprán Slovenska. Pani… Číst vice »

lukas

Slovenská vokálna škola má bohatú históriu,ešte od čias pani Hrušovskej,ktorá zrodila Luciu Popp.Zabudli ste spomenúť pani Margitu Česányovú či Ninu Hazuchovú.
Pani Zlatica Livorová pôsobí pedagogicky už niekoľko desaťročí a patrí jej veľká vďaka za jej veľké zásluhy,vychovala veľa talentov napr.aj nebohú Yvettu Tanenberger,Teréziu Kružliakovú.Mám informácie,že ešte stále pokračuje vo svojom pedagogickom umení.V Slovenskom národnom divadle nastupuje nová mladá generácia žiakov pani Zlatice Livorovej-Boris Prýgl-(Leporello-Don Giovanni),Veronika Mihálková (Katrena-Krútňava),Mariana Hochelová (Gilda-Rigoletto).Mal som zážitok ich vidieť,mimoriadne talenty.