Dva koncerty Pražského jara věnované těreminu

Dva koncerty festivalu Pražské jaro jsou věnovány těreminu - hudebnímu nástroji, který i po sto letech od svého prvního uvedení vyvolává úžas. Je ovládán bez doteku, pouze pohybem paží, dlaní a prstů. V programu festivalu se představí na dvou koncertech, pokaždé v trochu jiné poloze. Hvězdou obou večerů bude Carolina Eyck, v současnosti jedna z nejvyhledávanějších hráček na těremin a jeho velká popularizátorka – vystoupila na prestižní konferenci TEDx.

Páteční koncert v Rudolfinu nechá zaznít těremin v žánru klasické hudby – ať už se jedná o slavnou Fantazii Bohuslava Martinů, nebo světovou premiéru mladého českého skladatele Jakuba Rataje. Následujícího dne, v prostorách neformálního Royalu, bude těreminu dáno vyniknout v hudbě na hranici žánrů.

Sobotní festivalové nokturno představí těremin jako moderní nástroj s uplatněním na hranici hudebních žánrů. Carolina Eyck zapojí svůj hlas i tzv. pedálové efekty, které jí během vystoupení umožní nahrávat zvukové smyčky, vrstvit je, upravovat a vytvořit tak mnohovrstevnatou kompozici s iluzí, jako by na pódiu byl mnohočlenný ansámbl. V druhé části koncertu se k ní připojí talentovaný skladatel, dirigent a klavírista Jan Kučera. Společně zahrají několik známých kusů v úpravě pro těremin a klavír. Těšit se můžete kupříkladu na Labuť Camilla Saint-Säense či Vokalízu Sergeje Rachmaninova. Do neformální atmosféry tohoto nokturna skvěle zapadne improvizační jam session, a pozor – zájemci z publika si budou moci vyzkoušet hru na těremin!

Carolina Eyck
Německo-srbská umělkyně Carolina Eyck je v současné době největší propagátorkou hry na elektronický bezdotykový hudební nástroj těremin. Interpretuje na něj jak původní skladby nebo aranže, tak i vlastní kompozice, improvizace, s chutí se pouští do projektů s dalšími hudebníky a zároveň si naplno užívá svobody sólových vystoupení, k nimž někdy přidává zpěv.

V roce 2002 debutovala s Berlínskými filharmoniky a od té doby se jí podařilo přivést svůj nástroj na mnohá slavná koncertní pódia. V roce 2012 se představila v sólovém partu při světových premiérách symfonií Mesopotamia a Universe tureckého klavíristy a skladatele Fazila Saye, uvedla také světovou premiéru těreminového koncertu, který pro ni napsal finský skladatel Kalevi Aho (nahrávka pro label BIS získala v roce 2015 prestižní cenu ECHO Klassik).

Lidské tělo inspirací hudbě
V rámci pátečního koncertu zazní ve světové premiéře skladba æther Jakuba Rataje, kterou u něj pro tuto příležitost objednalo Pražské jaro.

Rataj je skladatelem, jehož práce přesahuje do světa zvukových instalací a performancí inspirovaných lidským tělem – pohybem, dechem, pulzem a gesty. „Rataj jako skladatel projevil všestrannou vynalézavost a hravost – sestrojil například vlastní nástroj ‚Raketon‘ pro koncert s orchestrem Berg,“ uvádí Miroslav Pudlák, kurátor soudobé hudby na Pražském jaru.

Všechny tyto předpoklady Rataje předurčily pro kompozici skladby pro těremin, nástroje, který i po sto letech od svého prvního uvedení vyvolává úžas, neboť je ovládán bez doteku, pouze pohybem paží, dlaní a prstů. „Název æther je skrytým věnováním výjimečnému a v této skladbě exponovanému hudebnímu nástroji – těreminu, původně známému jako ætherphon,“ vysvětluje Rataj. „V době vzniku tohoto nástroje (1919) byl pojem æther chápán jako všudypřítomná substance, v níž se šíří elektromagnetické záření. Aetherphon je nástrojem, který přetváří prázdný prostor mezi člověkem
a dvěma anténami ve zvukové frekvence. Stojí ve středobodu celé kompozice. Často jen nenápadně propojuje ostatní nástroje díky svému mimořádnému frekvenčnímu rozsahu a charakteristické zvukové barvě vzdáleně připomínající lidský hlas.“

Jedním z prvních skladatelů, kteří pro těremin komponovali, byl Bohuslav Martinů. „Jeho Fantazie byla premiérována na podzim roku 1945 a je opravdu velmi dobře napsaná,“ říká Carolina Eyck. „Do kadence napsal Martinů překrásnou lidovou melodii, kterou hraji jako duet s violou. Je to moje oblíbená pasáž, hru na violu jsem totiž také studovala,“ vyznává se.

Zatímco Martinů ve své Fantazii používá těremin jako sólový nástroj, možná spíše jako zpěvačku
s mimořádným rozsahem, Rataj se snaží tento nástroj do zvuku ansámblu integrovat. „V tom právě spočívá velká výzva. Zkombinovat a vyvážit akustické nástroje s amplifikovanými je nelehkým úkolem, skladbu může obohatit nebo i úplně zastřít,“ přemítá Rataj. S těreminem se blíže seznámil v roce 2013, kdy spolupracoval s další vynikající hráčkou, Pamelií Curtis. „Objevování nových zvukových
a interpretačních možností, posouvání hranic nástroje (i těch vlastních), je založené nejen
na teoretických znalostech, ale především na experimentování s interprety. Proto i v případě psaní nové skladby pro těremin začínám nejprve u rešerše nástroje, interpretačních možností a limitů, které se často snažím posouvat,“ uzavírá Rataj.

Bennewitzovo kvarteto
Vytrvalost, úcta k tradici a zároveň souznění se současností charakterizují Bennewitzovo kvarteto, u něhož kritika vyzdvihuje vzácnou hudební inteligenci, respekt k notovému zápisu, „zvukově krásnou tónomalbu a intonační čistotu provedení“ (Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2006).

Soubor je právem řazen k nejlepším reprezentantům českého kvartetního umění, je zván na prestižní koncertní adresy celého světa a spolupracuje s vynikajícími umělci (Alexander Melnikov, Vadim Gluzman, Jean-Yves Thibaudet ad.). V lednu 2019 si kvartetisté odnesli prestižní ocenění Classic Prague Awards 2018 v kategorii „komorní výkon“. Na Pražském jaru hostují již popáté.

Karel Košárek
Přední český klavírista Karel Košárek (nar. 1967) je mimořádným umělcem, který vyniká nejen jako sólista, ale jeho kongeniální vnímavost při komorní hře a klavírním doprovodu dokázaly ocenit takové osobnosti jako Magdalena Kožená, s níž spolupracuje už mnoho let, Soňa Červená nebo barytonista Roman Janál. Zlínský rodák Karel Košárek je absolventem kroměřížské konzervatoře, studoval dále na Pražské konzervatoři u Valentiny Kameníkové a na pražské AMU u Františka Raucha, studia završil na Southern Methodist University v Dallasu, v roce 1997 se stal laureátem soutěže Nadace Waltera W. Naumburga v New Yorku.

Košárek se dlouhodobě věnuje dílu Bohuslava Martinů, a to nejen koncertně. V jeho bohaté diskografii s nápadným zaměřením na českou hudbu Martinů tvorba dominuje. S houslistou Bohuslavem Matouškem, Českou filharmonií a Christopherem Hogwoodem natočil Martinů koncertantní skladby (Hyperion), u labelu Supraphon sólové klavírní dílo včetně světové premiéry nahrávky dosud neznámé skladby pro klavír Jaro  z dubna 1921 a nejnověji se podílel na úspěšném snímku Madrigals sboru Martinů Voices (Diapason d’Or 5/2018, tip editora magazínu Gramophone 7/2018). V roce 2017 vydal s Kvartetem Martinů u Supraphonu CD s komorní hudbou pro klavír a smyčce Petra Ebena.

Alžběta Jamborová
Hobojistka Alžběta Jamborová vystudovala Pražskou konzervatoř u Františka Kimela, bývalého sólo hobojisty České filharmonie, a HAMU v Praze u současné první hobojistky České filharmonie Jany Brožkové. Své vzdělání si doplnila studiem na Sibeliově akademii v Helsinkách ve třídě Jouka Teikariho. Od roku 2005 je členkou Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, s níž koncertovala jako sólistka mimo jiné na Mezinárodním klarinetovém festivalu Clarimania ve Wrocławi. V letech 2007–2009 vyučovala na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži a také jako odborná asistentka na JAMU v Brně.

Doposud spolupracovala s Pražským komorním orchestrem, s PKF-Prague Philharmonia, Komorním orchestrem České filharmonie, Orchestrem Berg, soubory Musica Minore a Kremerata Baltica. Od roku 2005 je spolu s klarinetistou Jiřím Kundlem a fagotistou Michalem Kubáčem členkou dechového tria Ligneus.

Kromě klasické hudby se Alžběta Jamborová věnuje i dalším žánrům, pravidelně vystupuje ve folklorních projektech se svou kolegyní ze zlínské filharmonie, houslistkou a zpěvačkou Jitkou Šuranskou, podílela se na vánočním albu české písničkářky, šansoniérky a harmonikářky Radůzy, hraje též v představení úspěšného muzikálu Malované na skle v Městském divadle Zlín.