Hodně se toho od dob tanečnice Carlotty Grisi (1819-1899) změnilo. Právě pro svoji ženu nastudoval Jules Perrot společně s Jeanem Corallim taneční zpracování pověsti o neprovdaných dívkách, které zemřely před svatbou a proměnily se ve víly, zjevující se v podobě bludiček osamělým kolemjdoucím, aby připravily jejich zkázu. Giselle s hudbou Adolpha Charlese Adama vyvolala ve čtyřicátých letech 19.století nadšení diváků i kritiky a začala se brzy hrát po celém světě.
Od prvního uvedení Giselle dne 28.června 1841 v pařížské Opeře prošel tanec a jeho vnímání obrovskou proměnou, a tak ani tento slavný titul nezůstal stranou zájmu při nových pokusech o jeho choreografické uchopení. Teatro San Carlo a jeho baletní soubor přišel před pár dny s novým nastudováním jednoho z těchto netradičních ztvárnění, a to z dílny uznávaného choreografa Matse Eka. Ten představuje Giselle jako mentálně postiženou dívku. Bez dalšího komentáře teď pro porovnání dvě ukázky slavného titulu: Nejdřív v provedení tradičním, z Ria de Janeira, a potom v nedáném, již zmíněném nastudování ze San Carla. Alberta tam ztvárnila jedna z hvězd současného světového baletu, Roberto Bolle. Ten se díky tomu dostal i do četných bulvárních plátků, jelikož v závěru této Giselle vystupuje úplně nahý.
