Rossiniho Armida: Triumf Renée Fleming

Už jen samotný fakt, že Rossiniho Armidu newyorská Metropolitní opera i přes celkem citelné škrty ve svých plánech v době krize uvedla, si zaslouží poklonu. Pro nastudování po všech stránkách obtížného titulu navíc udělala evidentně takřka maximum možného, počínaje financemi a konče přizváním vesměs špičkových umělců, takže jakékoli byť dílčí výhrady jsou vlastně tak trochu nevděčností.
Armida Gioacchina Rossiniho nejspíš byla pro řadu i celkem pravidelných návštěvníků operních domů velkým překvapením. Je úplně jiná, než notoricky známý a pořád dokola hraný Lazebník sevillský (přitom měla premiéru jen pouhý rok po něm), je ale také ze zcela jiného soudku, než například Popelka či Italka v Alžíru. Vedle muzikologů snad už jen pravidelní příznivci rossiniovského festivalu v Pesaru dnes mají zevrubnější představu o tom, jak nesmírně mnohovrstevnatý a fascinující Rossiniho operní odkaz ve své šíři, čítající několik desítek titulů, je a jaké skvosty obsahuje. Také partitura Armidy je bezesporu pozoruhodná, obsahující virtuózní koloratury, mistrovsky prokomponované ansámbly, působivě dramaticky vypointované situace, ale třeba i nečekaně rozsáhlou baletní scénu (možná je zajímavé v tomto ohledu připomenout, že Rossini napsal svoji Armidu několik let před svým odjezdem do Paříže, kde se teprve s fracouzským operním stylem důkladněji seznámil).


Vedle samotného dramaturgického počinu Metropolitní opery je nastudování Rossiniho Armidy třeba ocenit i kvůli Renée Fleming, která si podle svých slov tuto roli nesmírně přála na jevišti zazpívat, a která je bezesporu jednou z mála interpretek, schopných nárokům krkolomného, enormně náročného partu dostát. Ale pěkně popořádku.

záběr ze zkoušky s režisérkou M.Zimmerman
Režisérka Mary Zimmerman měla před sebou nelehký úkol. Enormě dlouhá Armida (čisté tři hodiny hudby) rozhodně není lehce jevištně uchopitelná, a zvlášť z dnešního pohledu “klipovité”, uspěchané doby je těžké během čtyřhodinového představení udržet diváky v plné pozornosti od začátku do konce. Řešení se nabízelo určitě víc, ale je myslím dobře, že tentokrát Zimmerman nesáhla k možnosti děj aktualizovat (jako to docela šťastně udělala například nedávno při Belliniho Náměsíčné), jakkoli k tomu i dnes třeba už jen velmi živé téma konfrontace světa žen a mužů láká.
záběr ze zkoušky
Podtržení pohádkovosti námětu renesanční básně Osvobozený Jeruzalém od Torquata Tassa se myslím ukázalo být správným krokem. Svár lásky a pomsty v duši titulní hrdinky, personifikovaný do dvou tanečních postav a promyšleně rozvíjený od prvních minut až do strhujícího závěru příběhu o nakonec zhrzené Armidě dokázal společně s postupným, stále výraznějším scénickým vykreslováním děje udržet pozornost diváků po celou dobu.
Pro letos jednapadesátiletou Renée Fleming se Rossiniho Armida stala velkou a nelehkou prověrkou její pěvecké formy. Ano, Fleming už dřív ukázala, že i v belcantových rolích dokáže být skvělá. Jenže od doby svého výtečného alba Bel Canto, pořízeného v roce 1999 (vedle dalších Belliniho, Donizettiho i Rossiniho hrdinek zahrnuje i čtyři árie právě z Armidy), Flemingová zpívala hlavně úplně jiný repertoár, v čele se Straussovými hrdinkami. Dokázat se “vrátit zpět”, v tak ohromné kondici a s tak výjimečným výsledkem, to muselo ohromit snad každého.

Jistě, dnes zní soprán Flemingové například ve výškách přece jen trochu méně křišťálově, než před oněmi jedenácti lety, občas se teď její koloratury zdají být ne zcela ideálně lehké, přísně vzato ne úplně výšky jí nyní vyšly ideálně, ale to vše je skutečně bráno těmi nejpřísnějšími měřítky a hraničí to – jak již bylo řečeno zkraje – tak trochu s nevděčností. Prostě Armidu v Metropolitní opeře je třeba brát jako ohromný triumf Renée Fleming, vedle níž všechny ostatní výkony, jakkoli byly skvělé, zůstaly tak trochu ve stínu.

Zmínit je třeba ale přinejmenším ještě jedno jméno: Lawrence Brownlee. I když třeba oproti Rossiniho Popelce před rokem působil teď o trochu méně svěžím dojmem, také on si zaslouží všechny superlativy, podobně jako John Osborn coby skvělý Goffredo, a vlastně i všichni ostatní. Velmi dobře si vedl i v MET debutující Riccardo Frizza, i když zejména v předehře měl trochu smůlu na ne zcela přesné žestě.
Rossiniho Armida byla skvělou tečkou za uplynulou sezonou přímých přenosů z MET. Na tu příští předprodej právě začíná a například zprávy o přípravách prvních dvou dílů Wagnerova Ringu vypadají více než slibně.

Gioacchino Rossini:

Armida
Dirigent: Riccardo Frizza
Režie: Mary Zimmerman
Scéna a kostýmy: Richard Hudson
Choreografie: Graciela Daniele
The Metropolitan Opera Orchestra, Chorus and Ballet
Live in HD 1.5.2010

Armida – Renée Fleming
Rinaldo – Lawrence Brownlee
Goffredo – John Osborn
Gernando – Barry Banks
Ubaldo – Kobie van Rensburg
Carlo – Barry Banks
Eustazio – Yeghishe Manucharyan
Astarotte – Keith Miller
Idraote – Peter Volpe
Love – Teele Ude
Revenge – Isaac Scranton
Ballet Rinaldo – Aaron Loux
Violin solo – David Chan
Cello solo – Rafael Figueroa

Mohlo by vás zajímat


22
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
22 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Khail

Ano všechna čest! Nejen Reneé Fleming, ale celému inscenátorskému týmu. Prakticky neinscenovatelná opera s absolutně jinou hudbu, než na kterou český divák znajicí především Lazebníka, je zvyklý. Dramatickou, nádhernou podobnou Strave zlodějce, Hermione, Macbethovi, ožila ve velmi přijatelné inscenační podobě.
Byla to lahůdka a vrchol sezóny MetinHD! Reneé Fleming ve svém věku a po tom, co vše odzpívala, odpustím i dvě tři drobná "nedotažení". Všechna čest i všem tenoristům.
Režie vymáčkla z kusu to nejlepší, co šlo.
Všimli jste si té nádherné baletní hudby?

Anonymous

Skvele napsana a vystavena recenze, precetl jsem ji jednim dechem – stejne jako jsem hltal vcerejsi Armidu:))

Anonymous

Absoultně souhlasíme s recenzí i s Khailem. Měli jsme obavy, jestli Renée tenhle part ještě zvládne.
Byli jsme překvapeni, spokojení až nadšení.
Muzika, režie, choreografie, prostě celé provedení – náramně jsme se bavili.

Vop

Anonymous

Mrzi me, ze jsem si to nechal uniknout live. Mel jsem moznost to videt primo v Met asi pred 2 tydny. Nakonec jsem tam nejel kvuli vysoke cene hotelu a ze kamaradovi se nechtelo… Alespon jsem si precetl aktualni recenzi primo tady na blogu. Vidim, ze ohlas byl vskutku priznivy.

VT

Anonymous

Pripajam sa do diskusie, videl som vcera priamy prenos v Bratislave (zial, vedla divadla Arena na brehu Dunaja sa konal majales a decibely prenikali dnu)a bol som tiez maximalne spokojny. Kedze mam vlastne 20-rocnme skusenosti z navstev Rossini Opera Festivalu v Pesare (bol som aj pri debute R. Fleming v tejto postave) a za ten cas som spoznal takmer kompletny rossiniovsky odkaz, dokazem ocenit vsetkych, co sa popasovali s extremne narocnou "neapolskou" operou maestra Gioachina. Tak ako pise autor recenzie, mozno zopar tonov Fremingovej neznelo na 100% (ale min. 95%-ne)a obcas koloratury troska "mazala", bol to fenomenalny vykon. Pritom tato… Číst vice »

Rút

Ten, kto jazdi do Pesara vie, ze Rossini ma aj takuto tvar. Nie len Lazebnika a ine usmevne hriecky. Jeho Ermione pred dvoma lety v Pesaru vo mne zanechala tak hlboky zazitok, nesrovnatelny s nicim inym. Armida patri tiez medzi jeho vrcholne dramaticke diela a je neuveritelne prekrasna. Som rada, ze alespon takymto kuskom mozu cesi aj slovaci nazriet do mnohofarebneho Rossiniho opoerneho diela. Ozaj to nieje len Lazebnik a Popelka ale vela, vela inych krasnych dramat (ako aj spominal Khail trebas Macbetha). Nehraju sa, bo to je nadpozemsky obtizne spievanie, ale su krasne.

Dan

Ano, to je to proč existují špičkové operní domy – přinášejí extra dramaturgické počiny. Včera jsem si vzpomněl na debatu, která tu před časem vzplála nad francouzskou verzí Dona Carlose z Vídně. Byl to stejně záslužný dramaturgický počin, který mají a musí vrcholné operní domy dělat. Pro nás milovníky opery, kterým pomáhají rozšiřovat obzory i pro kulturní odkaz budoucím generacím. Hrát a zaznamenávat díla, která by jinak zůstala zapomenuta. Dokázal bych si představit jinou, třeba odvážnější koncepci režie (jak někdo psal, ta v Pesaru byla odvážnější), na druhou stranu všechna čest – popasovat se takto s dnes nehratelným příběhem, bez… Číst vice »

Kaca

Taky mne fascinovala. Neznam nic jiného, než Lazebníka a tohle bylo daleko jiné, dramatictejsí. Musim se vypravit do Pesara, kdyz tady pisete, ze tam davají jiné jeho opery.

Anonymous

Bohužel kinu v Jablonci nad Nisou se přenos velmi nepovedl. Nejenže polovinu prvního jednání nešly titulky, ale zvuk byl v 1. jednání nejméně 20x na malinký okamžik přerušen, jakoby se zajíkl, zpočátku nebyl ani dostatečně silný. V dalších dějstvích k přerušení zvuku také docházelo, naštěstí méně často, ale celkový dojem z přenosu jsem měla velmi pokažený. V NY se všichni snaží, ale ta snaha o co nejlepší výkon se do Jablonce tentokrát nedostala. Velká škoda. A hanba.

Anonymous

To samé se dříve stávalo i v pražském Aeru. Při projekci z disku (tedy nahrává se na HDD satelitního přijímače a z něho se pak s malým časovým posunem pouští signál do projektoru) často k zadrhnutí zvuku docházelo také. Myslel jsem, že po tak dlouhé době už své promítače naučili co a jak. Jak je vidno asi ne. Je to škoda, protože pan Cikánek se rád chlubí úspěšným projektem, ale zajistit si technickou kvalitu a kulturní úroveň ve smluvních kinech nedokáže. Kdyby kino v Jablonci za něc stálo, nabídne alespoň snížené vstupné (tedy ne, že by to Aero někdy udělalo).Měli… Číst vice »

Anonymous

V Ostravě škobrtáme přenos, co přenos. Není to levná záležitost a pokud vím, že chyba je na straně provozovatele kina, mám vztek.

Pařič

Asi nejlepší přenosy letoška: Hamlet a Armida. Skutečně stál za to. Příští sezónu nás čekám podle mne velkolepý Ring, na který se těším moc.

Janáček

Shrnu snad jednou větou: Ukázka toho, co dokáže Rossini.

A pro nás všechny meta, vidět i další jeho opery, prootže můžeme být překvapeni, o co jsme se připravili :-) A tak hurá do Itálie…

J. Novotná

Byl to skutečně triumf R. Fleming a pěti tenoristů.

Anonymous

Proč nevděčné?? V této branži se o žádný vděk nejedná, tady se počítá jen výkon. Aktuální výkon. Ano, bylo cítit (as slyšet, že Flemmingová už není na vrcholu. Osborn hodně mečel.
K Zimmermannové – to je snad překlep, že její Sonnambula byla šťastná? Kritika i diváci její inscenaci strhali, a byla opravdu nešťastná.
V případě Armidy bych rád věděl, kdo v křižáckém tažení nosil uniformy z dob US občanské války (nebo spíše carské?), když je to tedy pojato dobově.

Anonymous

Renée Fleming je zárukou kvality, kterákoli role, kterou zpívá, je lahůdka i po herecké stránce. Hodnotím její celkový výkon, ne jednotlivé notičky. V tomto směru byli opravdu ostatní tenoři jen statisti… Zazpívali, ale ničím neoslnili. Během představení jsem si říkala, jak by hlavní tenorový part podal J.D.Floréz… Režijní prvky se mi moc líbily, zvláště úvod a balet.
Pravda, uniformy byly mimo, ale souhlasím, že vedle Hamleta byla Armida vrcholem letošní MET in HD sezony.
JF

Anonymous

Záměr režisérky snad ano, ale ztvárnění scény bylo otřesné! Se zavřenýma očima vynikající.

Anonymous

No, vidíte, a mně se zase Náměsíčná od M.Zimmerman tuze líbila. Není to také trochu o individuálním vkusu každého návštěvníka? Respektujme názory druhých, mají na ně právo. Jan

lacalut

Je to nejenom o individuálním vkusu. Já myslím, že (a je jisté, že pokud jste vy pane Dvořáku napsal, že to byl úspěch, paní Drápelová napíše opak) je to vskutku velmi individuální. Estetické vnímání každého je jiné, zrovnatak hudební cítění a vkus. Jedno lze ale s jistotou říci, byl to velký počin Met v době krize a díky tomu, že vznikl záznam, bude to také první obrazové ztvárnění této opery (někdy se píše first video recording). A to je pro mapování historie opery to nejdůležitější.

Barborka

Nevím, já znám Rossiniho jako skladatele veslých a uvolněných oper, tohle bylo takové zatěžkané. A tak si myslím, že to je to, proč se to nehraje a Lazebník vyhrává. Opravdu nevím. Mě to nijak zvlášť nenadchlo.

Anonymous

Vskutku dost podobné jeho Macbethovi, hlavně kompozičně. Pěkně udělané představení v rámci Met i dobrá scénografie.

Anonymous

Nemyslel předchozí pisatel Rossiniho Othela? O tom, že by napsla Macbetha, jsem nikde nečetl.