Dvakrát Třeboňská nokturna. Finále patřilo Adamu Plachetkovi

  1. 1
  2. 2

V Čechách existuje vedle renomovaných velkých mezinárodních festivalů, jako je Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl, také řada festivalů komornějšího charakteru, jejichž význam v rámci regionu je ale značný. K nim bezesporu patří Třeboňská nokturna. Ve významném jihočeském lázeňském městě se letos uskutečnil již jejich dvanáctý ročník. Třeboň se může pochlubit nádherným prostředím půvabného Divadla J. K. Tyla, staršího, než je pražské Národní divadlo, kostelem svatého Jiljí či renesančním zámkem. Každoroční hudební festival je naplněn týdnem hudby různých žánrů.

Ve středečním písňovém komorním večeru vystoupily například sólistky Opery Národního divadla v Praze Maria Kobielská a Eva Garajová, za výtečné klavírní participace Miroslava Sekyry. Tento koncert v krásných prostorách historického Divadla J. K. Tyla byl zajímavý jednak svoji dramaturgií, jednak vyspělým publikem. Pěvkyně volily písňový typ celovečerního programu, nikoliv operní árie, které bývají vždy posluchačsky přitažlivější. Přes tento fakt, kterého bych se v roli dramaturga obával, byla návštěvnost komorního koncertu velmi solidní. Nejvíce mne zde zaujaly Čtyři romansy Petra Iljiče Čajkovského, velmi pěkně interpretovány Evou Garajovou s poměrně dobrou srozumitelností ruštiny. Sopranistka Maria Kobielská s velmi pěknou a interesantní temnější barvou nosného, kovově znějícího sopránu si zvolila repertoár písní na „odlehčení“ z díla Mikuláše Schneidera – Trnavského, jímž jsou naplněny často pěvecké soutěže i nižšího typu. Ona jsou to dílka vděčná a pěvecky pro vyspělou sopranistku na rozezpívání báječná. O to víc jsem se divil malé spontaneitě chronicky známých Ružiček z krásné sbírky „Zo srdca“ op. 35, navíc zpívaných z not. Tento problém se jevil i v interpretaci Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka. Hlasově znělé, nosné fráze vyspělých, technicky dobře vedených hlasů, které k sobě barevně neobyčejně ladí, poškozuje zpěv z not. Ne tím faktem, že dámy drží noty před sebou, ale tím, že prakticky nevzhlédnou k publiku od upnutí na noty, které jsou ale prostředkem, nikoli cílem. Tím přes nesporný půvab hezkých, kulatě znělých tónů sopránu i mezzosopránu, chyběla transformace výrazu do publika, kontakt očí a jejich výrazu, prožitku.

Vítězem výrazu a celkového pojetí tempického i dynamického v pěkném večeru byl pro mne výborný klavírista Miroslav Sekera, jemuž volám rád bravo! Ocenil jsem i vysoce vyspělé třeboňské publikum, které v cyklech písní poučeně tleskalo vždy na závěru, ne po jednotlivých písních, jak jsem ventiloval na Smetanově Litomyšli na koncertech proslulého Radka Baboráka a jeho vtipné instruktáži pro publikum.

Hodnocení autora recenze: 70%
***

Jistě, že nejsledovanější finální koncovkou byl poslední koncert týdne Třeboňských nocturen v sobotu 11. července. Pro jeho slavnostní zakončení byl získán host výjimečný – basbarytonista Adam Plachetka. Mladý sólista Wiener Staatsoper, přední světové operní scény světa, plně srovnatelné s La Scalou, Mnichovem nebo Met v New Yorku, kde se ostatně již rovněž představil. Závěrečný koncert se uskutečnil na nádvoří Městského úřadu v Třeboni, ve velmi hezkém, otevřeném prostředí, tak říkajíc pod širákem či chcete-li pod hvězdnou oblohou. Spolu s Adamem Plachetkou vystoupila v ukázkách z Rossiniho Lazebníka sevillského jeho manželka, Kateřina Kněžíková, sopranistka Opery Národního divadla v Praze. Vše za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou dirigenta Marko Ivanoviće. Program, volený v ose Händel – Mozart – Rossini byl doplňován ouverturami z těch operních děl, z nichž byly prezentovány sólové ukázky z pěveckého světa oborů basu, barytonu a sopránu.Problémem koncertů, volených v otevřeném prostředí à la typická Pivovarská zahrada v Českém Krumlově, je nutnost amplifikace. Ta je netypická pro oblast nonartificiální hudby, která s ní prostě nepočítá, není jí blízká. Amplifikace je nutná v oblasti populární hudby, kde hlasy nejsou doopravdy hlasy, ale imitace hlasů. Zesilovat velké, nosné hlasy operních pěvců není ale zřejmě takový problém, jako zesilovat do prostoru zvuk symfonického orchestru. Neblahá zkušenost ze zmíněné Pivovarské zahrady mě vede k jisté benevolenci, neboť hlasy pěvců se v Třeboni hned v prvním pokusu svého druhu podařilo zesílit lépe, než ve zmíněném prostoru Českého Krumlova. V tom vidím plus této akce per futurum, neboť se jistě bude v tomto ohledu leccos vylepšovat. Ve zvolených prostorách je zesilování hry orchestru, které nastaví nekompromisní otazníčky nad intonací i perlivostí pasáží, s jejich mazáním u leckterých běhů v tolik průzračných harmoniích Mozarta a Rossiniho, jistým problémem. Mne osobně by zajímalo, zda by se daný prostor neobešel zcela bez této zkreslující techniky, nebo zda by nemohla být realizována jen v naznačené, velmi decentní míře. Což bych měl za optimální řešení.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - M. Kobielska, E. Garajová, M. Sekera (Třeboňská nocturna 8.7.2015)

[yasr_visitor_votes postid="175496" size="small"]

Vaše hodnocení - Pocta Emě Destinové - A.Plachetka, K.Kněžíková, Komorní filharmonie Pardubice -M. Ivanović (Třeboňská nocturna 11.7.2015)

[yasr_visitor_votes postid="175497" size="small"]

Mohlo by vás zajímat